Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zjevení 10

« Zjevení 9

» Zjevení 11

 

(MEZIHRA POLNIC – MALÝ SVITEK)

1A uviděl jsem dalšího silného Anděla, který sestupoval z nebe. Byl oblečen oblakem, na Jeho hlavě byla duha, Jeho tvář byla jako slunce a Jeho nohy byly jako ohnivé sloupy. 2Ve Své ruce měl otevřený malý svitek. Postavil se Svou pravou nohou na moře a levou na zemi

a vykřikl velikým hlasem, jakoby řval lev. A když vykřikl, promluvilo svými hlasy sedm hromů. 4Když promluvilo těch sedm hromů, chtěl jsem to zapsat. Ale uslyšel jsem hlas z nebe: „Zapečeť to, co řeklo těch sedm hromů, a nepiš to.

5Anděl, kterého jsem viděl stojícího na moři a na zemi, pozdvihl Svou ruku do nebe 6a přísahal při Žijícím na věky věků – který stvořil nebe a to, co je v něm, a zemi a to, co je v ní – že čas již nebude. 7Ale ve dnech hlasu sedmého anděla – když se bude troubit – bude dokončeno Boží tajemství, jak to oznámil Svým otrokům, těm prorokům.

8A ten hlas, který jsem slyšel z nebe, ke mně znovu promluvil: „Jdi a vezmi ten otevřený svitek, který je v ruce Anděla stojícího na moři a na zemi.9Šel jsem k Andělu a řekl jsem Mu: „Dej mi ten malý svitek.“ Řekl mi: „Vezmi jej a sněz. Tvůj žaludek zhořkne, ale v ústech bude sladký jako med.10Vzal jsem ten malý svitek z ruky Anděla a snědl jsem ho. Byl v mých ústech jako sladký med; a když jsem ho snědl, můj žaludek zhořkl. 11A řekl mi: „Musíš znovu prorokovat vůči lidem, národům, jazykům a mnoha králům.

 

 

10,7 oznámil – var. kázat evangelium, dosl. ‚dobro-poslat‘