Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skutky 4

« Skutky 3

» Skutky 5

 

1Když mluvili k lidu, přišli kněží, velitel chrámové stráže a saduceové. 2Těžce nesli, že učí jejich lid a hlásají ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých. 3Vtáhli na ně ruce a vsadili je do vězení až do dalšího dne, neboť již byl večer. 4A uvěřilo mnoho lidí z těch, kteří slyšeli slovo; počet jejich mužů byl kolem pěti tisíců.

5Další den se stalo, že se v Jeruzalémě shromáždili jejich vládci, starší, učitelé zákona, 6velekněz Annáš, Kaifáš, Jan, Alexander a každý, kdo byl z velekněžského rodu. 7Postavili je doprostřed a ptali se jich: „V jaké moci či v jakém jménu to děláte?“ 8Petr jim tedy naplněn Duchem svatým řekl: „Vládci lidu a starší. 9Pokud jsme my dnes posuzováni ohledně slabého člověka, totiž za dobrý skutek, kterým byl zachráněn, 10ať je známo vám všem a všem lidem Izraele: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – jehož jste ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých – v Něm tento člověk stojí před vámi zdravý. 11To je ten kámen, který byl odmítnut od vás, stavitelů, jež se stal hlavou úhlu. 12A v nikom jiném není spása. Vždyť není pod nebem jiné jméno, které bylo dáno mezi lidi, ve kterém bychom měli být spaseni.“

13Když viděli Petrovu smělost a uvědomili si, že jsou to lidé nevzdělaní a neznalí, divili se a poznali na nich, že bývali s Ježíšem. 14A když viděli toho uzdraveného člověka, jak s nimi stojí, neměli nic, co by proti němu nemluvili. 15Přikázali jim odejít mimo sanhedrin a diskutovali mezi sebou.

16Říkali: „Co uděláme s těmito lidmi? Vždyť je zjevné, že se to znamení stalo skrze ně. Všem obyvatelům Jeruzaléma je to jasně viditelné - a to nemůžeme zapřít. 17Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lidmi, pohrozme jim, aby již nemluvili ve jménu tohoto muže.

18Zavolali si je a přikázali jim, aby vůbec nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu. 19Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je spravedlivé před Bohem poslouchat více vás, než Boha. 20Vždyť nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ 21Oni jim znovu pohrozili a nechali je jít, nenašli na nich nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, protože všichni oslavovali Boha za to, co se stalo. 22Vždyť tomu člověku, na kterém se to znamení vyléčení stalo, bylo již přes čtyřicet let.

23Když je propustili, přišli ke svým a oznámili, co všechno jim řekli přední kněží a starší lidu. 24Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Svrchovaný Pane, Ty jsi udělal nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich. 25Ty jsi našim otcům promluvil skrze Ducha svatého ústy Tvého služebníka Davida: ‚Proč zuří národy a proč se lidé zabývají prázdnými věcmi? 26Králové země se postavili a vládcové se spolu shromáždili proti Pánu a proti Jeho Kristu.27V tomto městě se vskutku shromáždili Herodes a Pilát Pontský spolu s pohany a Izraelským lidem proti Tvému svatému služebníkovi Ježíšovi, jehož jsi pomazal. 28Sešli se, aby udělali to, co Tvá ruka a Tvůj úmysl předem vyvolily, že se stane. 29Nyní Pane, pohlédni na jejich hrozby a dej Svým otrokům mluvit Tvé slovo s veškerým odhodláním; 30vztahuj Svou ruku k tomu, aby nastalo léčení, znamení a zázraky skrze jméno Tvého služebníka Ježíše.“ 31Když se modlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni. A všichni byli naplněni Duchem svatým a s odhodláním mluvili Boží slovo.

32To množství lidí, které uvěřilo, byli jedné mysli a jedné duše. A nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, ale bylo to společné pro všechny. 33Apoštolové Pána Ježíše s velikou moci vydávali svědectví o vzkříšení a na všech byla veliká milost, 34neboť mezi nimi nebyl nikdo potřebný. Vždyť všichni vlastníci pozemků či domů prodávali svůj majetek a výtěžek z prodeje přinášeli a pokládali k nohám apoštolů. 35Ti pak rozdělovali každému, jak kdo potřeboval. 36Levita Josef (který byl apoštoly nazýván ‚Barnabáš,‘ tj. v překladu: ‚Syn povzbuzení‘), rodem z Kypru, vlastnil pole, 37které prodal a peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.

 

 

4,9 zachráněn – var. spasen

4,27 vskutku – dosl. v pravdě