Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skutky 27

« Skutky 26

» Skutky 28

 

PAVLOVA CESTA DO ŘÍMA

1Když bylo usouzeno, že se budeme plavit do Itálie, Pavel i nějací další vězni byli vydáni setníkovi jménem Julius, který byl z vojenského oddílu Augusta. 2Nastoupili jsme na loď z Adramittenia, která měla plout podél krajin Malé Asie. Vypluli jsme a byl s námi Aristarchus Makedonský z Tesaloniky. 3Další den jsme dopluli do Sidónu. Julius se zachoval k Pavlovi lidumilně: dovolil mu, aby přišel ke svým přátelům a přijal jejich péči. 4Odtud jsme vypluli a pluli jsme podél Kypru, protože byl proti nám silný vítr. 5Přepluli jsme hluboké moře podél Kilikie a Pamfylie a připluli jsme do Myry v Lykii. 6A tam našel setník Alexandrijskou loď, která plula do Itálie. A nalodil nás na ni. 7Po mnoho dní jsme se plavili pomalu a jen stěží jsme pluli naproti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme podél Kréty naproti Salmóny. 8Stěží jsme se kolem ní přeplavili a připluli jsme na jedno místo zvané ‚Dobrý břeh,‘ u kterého je blízko město Lasaia.

9Protože již uplynul příhodný čas a bylo již nebezpečné se plavit (kvůli tomu, že již pominul půst), Pavel je nabádal: 10„Muži, vidím, že naše plavba má být spojena s újmou a mnohou ztrátou nejen s nákladem a lodí, ale také s našimi dušemi.“ 11Ale setník víc věřil kormidelníkovi a majiteli lodi, než tomu, co řekl Pavel. 12Protože tam nebyl vhodný přístav k přezimování, většina předložila setníku úmysl odsud odplout a zkusit, zda by bylo nějak možné připlout do Foiniku a tam strávit zimu – je to přístav na Krétě hledící k jihozápadu a severozápadu.

13Když začal lehce vát jižní vítr, zdálo se, že dosáhnou svého záměru. Zvedli kotvy a pluli co nejblíž kolem Kréty. 14Nedlouho poté se od ní přihnal prudký vítr zvaný Euroklyón. 15Když byla loď tím větrem zachvácena a nemohla mu čelit, vzdali jsme to a nechali jsme se unášet. 16Dostali jsme se do závětří nějakého malého ostrova zvaného Kauda; jen stěží jsme byli schopni zvládnout vytáhnout člun. 17Když jsme ho vytáhli, použili jsme pomocné lana a podvázali jsme loď. Báli jsme se, abychom snad nenarazili na syrtskou mělčinu, takže jsme spustili plachty a takto jsme se nechali unášet. 18Když námi zmítala silná bouře, druhý den jsme začali vyhazovat náklad. 19Třetí den jsme svýma rukama vyhazovali vybavení lodi. 20Když se slunce ani hvězdy neukázaly po mnoho dní a dorážela na nás nemalá bouře, již jsme ztráceli všechen zbytek naděje na naši záchranu.

21Když už dlouho nic nejedli, Pavel se postavil doprostřed nich a řekl: „Ó muži, měli jste mě poslechnout a neplavit se z Kréty – a mohli jste se vyhnout této újmě a ztrátě. 22Nyní vás však nabádám, abyste byli dobré mysli. Vždyť duše nikoho z vás nebude ztracena, ztratíme jen loď. 23Neboť se ke mně této noci postavil anděl toho Boha, jemuž já sloužím, a řekl: 24‚Neboj se, Pavle, že máš stát před císařem. A hle: Bůh ti daroval všechny, kteří se s tebou plaví.‘ 25Muži, proto buďte dobré mysli, neboť věřím Bohu, že to tak bude; takovým způsobem, jak mi to řekl. 26Máme narazit na nějaký ostrov.“

27Když jsme již byli unášeni po Andrii čtrnáctou noc, začali námořníci kolem půlnoci předpokládat, že jsou přiváděni k nějaké zemi. 28Když spustili olovnici, shledali hloubku dvacet sáhů. Pluli trochu dál, znovu spustili olovnici a shledali patnáct sáhů. 29Báli se, abychom snad někde nenarazili na místa hrbolatých útesů, a tak vyhodili ze zádi lodi čtyři kotvy a modlili se, aby už nastal den. 30Když se námořníci snažili utéct z lodi a spustili člun do moře pod záminkou, že chtějí z přídi vytáhnout kotvy, 31Pavel řekl setníkovi a vojákům: „Pokud tito lidé nezůstanou v lodi, vy nebudete moci být zachráněni.“ 32Tehdy vojáci usekli provazy od člunu a nechali jej vypadnout a plavat pryč.

33Ještě než měl nastat den, Pavel vybídl všechny, aby přijali svůj podíl jídla. Řekl: „Dnes již čtrnáctý den čekáte, stále nejíte a nedáváte si žádné jídlo. 34Proto vás vybízím: Přijměte to jídlo, neboť je to pro vaši záchranu. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.“ 35Když to řekl, vzal chléb, poděkoval přede všemi Bohu, lámal jej a začal jíst. 36Všichni byli dobré mysli a také oni sami si vzali jídlo. 37V lodi nás bylo celkem dvě stě sedmdesát šest duší. 38Když jsme se nasytili jídlem, odlehčovali jsme loď tím, že jsme vyhazovali obilí do moře.

39Když nastal den, nemohli rozeznat, co je to za zemi; zpozorovali jen nějaký záliv s pobřežím. Rozhodli se, že pokud to bude možné, připlují na něj lodí. 40Odsekli kotvy a nechali je v moři; zároveň rozvázali provazy u kormidel. Vztyčili přední plachtu proti vání větru a směřovali loď ke břehu.  41Ale když dorazili na mělčinu, plavidlo narazilo na dno. Příď lodi uvízla a zůstala nehybná, zatímco záď lodi se začala bortit pod náporem mořských vln. 42Vojáci měli úmysl, že vězně pozabíjí, aby jim některý z nich neutekl a neuplaval, čímž by uprchnul. 43Ale setník chtěl Pavla bezpečně dopravit do cíle a zabránil jejich vůli. Přikázal těm, kteří umí plavat, aby skočili do moře nejdříve a vyšli na zem, 44a ostatní aby se zachránili na prknech nebo na těch troskách z lodi. Tak se stalo, že se všichni bezpečně dopravili na zem.

 

 

27,1 Augustus – jeden z titulů římského císaře

27,15 plachty – dosl. věci, nástroje (v tomto případě: k lodi)

27,20.31.34 záchrana – var. spasení

27,27 Adrie – tj. Jaderské moře

27,28 Sáh - délka natažených paží (vzdálenost mezi špičkami levé a pravé ruky, když jsou ruce natažené; délka si 1,8m dvacet sáhů – 36metrů; patnáct sáhů – 27metrů

27,29 modlit – var. žádat, přát si (toužebně)

27,41 narazit – dosl. upadnout (dostat se) mezi

27,41 mělčina – ř. slovo ve smyslu: tam, kde se rozděluje (dvojí) moře