Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skutky 26

« Skutky 25

» Skutky 27

 

1Agrippa řekl Pavlovi: „Dovoluji ti mluvit sám za sebe.“ Tehdy Pavel vztáhl ruku a obhajoval se: 2Králi Agrippo, ohledně všeho, z čeho jsem od židů obžalován - považuji se za blahoslaveného, že se před vámi mám dnes obhajovat. 3Hlavně proto, že víte o všech židovských zvycích a otázkách. Proto prosím, abyste mě trpělivě vyslechl. 4O mém žití od mládí, tedy jak jsem byl od začátku mezi svým národem v Jeruzalémě, vědí všichni židé.  5Znali mě dříve, od začátku. Pokud by chtěli, dosvědčili by, že jsem žil podle nejpřísnější skupiny našeho náboženství jako farizeus. 6A nyní zde stojím a jsem souzen pro naději v zaslíbení, které se stalo od Boha našim otcům. 7Dvanáct našich kmenů doufá, že tohoto zaslíbení dosáhne ve vroucí službě Bohu dnem i nocí. Králi, kvůli této naději jsem od židů obžalován. 8Proč se u vás soudí, že je nedůvěryhodné, že Bůh křísí mrtvé?

9Já sám jsem se domníval, že musím proti Ježíšovu jménu mnoho vykonat, což jsem také v Jeruzalémě dělal. 10Od předních kněží jsem obdržel plnou moc a mnoho svatých jsem zavíral do vězení. Když byli dáváni na smrt, vznášel jsem v těch soudních případech kamínek pro volbu k odsouzení. 11Po všech synagogách jsem je často trestal. Nutil jsem je, aby se rouhali. Nadmíru jsem proti nim zuřil a pronásledoval jsem je dokonce až do cizích měst.

12Během mého jití do Damašku (s plnou mocí a pověřením od veleknězí) 13o poledni jsem na své cestě uviděl, králi, sluneční jas z nebe, který osvítil světlem mě a ty, kteří se mnou šli. 14Když jsme my všichni spadli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil v hebrejském nářečí: ‚Saule, Saule, proč Mě pronásleduješ? Těžko je ti vzpírat se proti bodcům.15Řekl jsem: ‚Kdo jsi, Pane?‘ A Pán řekl: ‚JÁ JSEM Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16Ale postav se na své nohy, neboť k tomu jsem se ti ukázal, abych tě ustanovil za služebníka a svědka toho, co jsi o Mně viděl, i toho, co ti ukážu. 17Budu tě vysvobozovat z tohoto lidu i od pohanů, ke kterým tě nyní posílám otevřít jejich oči, 18aby se obrátili z temnoty a moci satana k Bohu, takže mohou obdržet vírou ve Mě odpuštění hříchů a dědictví mezi posvěcenými.

19Takže králi Agrippo, nestal jsem se neposlušným vůči nebeskému vidění, 20ale hlásal jsem činění pokání, obrácení na základě Boha a konání skutků, které jsou hodné pokání - nejprve těm v Damašku, potom v Jeruzalémě a v celé Judské krajině. 21Kvůli tomu se mě židé zmocnili, když jsem byl v chrámě, a pokusili se zavraždit. 22Dosahoval jsem pomoci od Boha až dodnes, kdy zde stojím a vydávám svědectví malým i velkým. Neříkám nic mimo to, co říkali proroci a Mojžíš, že se má stát: 23Kristus měl trpět. Jako první vstane z mrtvých a bude hlásat světlo Svému lidu i pohanům.“

24Když se Pavel takto obhájil, řekl Festus velikým hlasem: „Pavle, šílíš! Mnoho písemností tě obrátilo k šílenství.“ 25Avšak Pavel řekl: „Nešílím, vznešený Feste, ale promluvil jsem slova pravdy a sebeovládání. 26Vždyť král ví o těchto věcech, o kterých také směle mluvím. Neboť nevěřím, že je mu nějaká z těch věcí utajená. Vždyť se to nedělo někde v ústraní. 27Králi Agrippo, věříte Prorokům? Vím, že věříte.“ 28Agrippa však Pavlovi řekl: „Téměř bys mě přesvědčil, abych se stal Kristovcem.“ 29Pavel řekl: „Přál bych si od Boha, abyste se nejen vy, ale také všichni ti, kteří mě dnes slyší, stali v krátké či dlouhé době takovými, jakým jsem já – kromě těchto pout.“

30Povstal král, guvernér, Bereniké a ti, kteří s nimi seděli, a odešli. 31Říkali si mezi sebou: „Tento člověk neudělal nic, za co by zasluhoval smrt či pouta.“ 32Agrippa řekl Festovi: „Kdyby se tento člověk neodvolal k císaři, mohl by být propuštěn.

 

 

26,32 dosl. ‚vznášet kamínek.‘ Jednalo se o volební kamínek, kdy na soudu bílý kamínek znamenal ‚ano,‘ a černý znamenal ‚ne.‘ Ř. Slovo zde a 2x ve Zj 2,17

26,11 zuřit – dosl. ‚v-šílenství‘

26,28 téměř – dosl. v malé/malém