Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skutky 24

« Skutky 23

» Skutky 25

 

PAVLOVA OBHAJOBA PŘED FELISEM

1Po pěti dnech sestoupil velekněz Ananiáš s několika staršími a nějakým řečníkem Tartullusem, který se následně objevil před guvernérem ve věci proti Pavlovi. 2Když předvolali Pavla, začal ho Tertullus obžalovávat: „Kvůli vám, Felixi, nastává mnohý pokoj a skrze vaši péči se děje v tomto národě náprava. 3Vždy a všude je to vítané, vznešený Felixi, s veškerou vděčností. 4Ale abych vás již více nezdržoval, prosím, abyste nás ve své mírnosti ve zkratce vyslechl. 5Vždyť jsme shledali, že tento člověk je jako mor, rozdmýchává hádky mezi všemi židy na celém obydleném světě a je vedoucím Nazaretské náboženské skupiny. 6On se také pokusil znesvětit chrám. Chopili jsme se ho a chtěli jsme ho soudit podle našeho zákona. 7Ale přišel velitel vojska Lysias a s velkým násilím ho odvedl z dosahu našich rukou. 8Rozkázal, aby žalobci přišli k tobě. Když ho vyslechneš, sám se od něj můžeš dozvědět všechno o tom, z čeho ho obžalováváme.“ 9Židé se dohodli a tvrdili, že to tak je.

10Když mu guvernér pokynul, aby mluvil, Pavel odpověděl: „Budu se obhajovat s dobrou myslí, protože vím, že po mnoho let jste soudcem tomuto národu. 11Můžete se dovědět, že tomu není ani dvanáct dní od doby, kdy jsem vystoupil do Jeruzaléma poklonit se Bohu. 12A nenašli mě, jak s někým diskutuji či vzbuzuji spiknutí davu v chrámě, synagoze či ve městě. 13Ani vám nemohou dokázat to, ohledně čeho mě nyní obžalovávají. 14Vyznávám však před vámi to, že podle Cesty, kterou nazývají ‚náboženskou skupinou,‘ takto sloužím Bohu svých otců a věřím všemu podle Zákona a tomu, co je napsáno v Prorocích. 15Mám naději v Bohu, kterou také oni sami očekávají, totiž že má být zmrtvýchvstání spravedlivých i nespravedlivých lidí. 16V tom se také sám vždy snažím mít svědomí bez pohoršení před Bohem i lidmi. 17Po mnoha letech jsem přišel, abych odevzdal svému národu příspěvek pro chudé a přinesl oběti. 18Při nich mě našli očištěného v chrámě, ale ne se zástupem ani rozruchem.  19Avšak někteří židé z Malé Asie by zde měli být před vámi a obžalovat – pokud tedy proti mně něco mají. 20Anebo tito lidé ať sami řeknou, zda ve mně našli nějakou nespravedlnost, když jsem stál před sanhedrinem, 21kromě jednoho výkřiku, který jsem zvolal, když jsem stál mezi nimi: ‚Dnes jsem od vás souzen ohledně vzkříšení z mrtvých.‘“

22Když se to dozvěděl Felix, který byl důkladněji obeznámen ohledně Cesty, odložil soud. Řekl: „Až sem přijde velitel vojska Lyzias, důkladně tu vaši věc vyšetřím.“ 23Přikázal setníkovi, aby Pavla hlídal, ale měl ve vazbě odpočinek; a také aby nebránil nikomu z jeho lidí mu posloužit.

24Po několika dnech přišel Felix se svou manželkou Drusillou, která byla židovka. Poslal pro Pavla a slyšel od něj o víře v Ježíše Krista. 25Když kázal o spravedlnosti, sebezapření a budoucím soudu, Felix se zděsil a odpověděl: „Nyní odejdi. V příhodný čas si tě pozvu.“ 26Zároveň také doufal, že od Pavla dostane nějaké peníze, aby ho propustil. Kvůli tomu pro něj často posílal a mluvil s ním. 27Když se naplnily dva roky, přijal svůj úřad Felixův nástupce Porcius Festus. Felix se však chtěl příznivě zavděčit židům a tak nechal Pavla v poutech.

 

 

24,5 mor – ř. slovo zde a v Lk 21,11; var: škůdce