Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skutky 23

« Skutky 22

» Skutky 24

 

PAVEL PŘED SANHEDRINEM

1Když se Pavel podíval na sanhedrin, řekl: „Muži bratři, až do dnešního dne žiji jako spořádaný občan Bohu ve všem dobrém svědomí.“ 2Avšak velekněz Ananiáš rozkázal těm, kteří u něj stáli, aby ho udeřili přes ústa. 3Tehdy mu Pavel řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Ty sedíš, soudíš mě podle zákona - a protizákonně přikazuješ, aby mě bili?“ 4Ti, kteří tam stáli, řekli: „Ty nadáváš Božímu veleknězi?“ 5Pavel řekl: „Bratři, nevěděl jsem, že je to velekněz. Jak je psáno: ‚O vládci tvého lidu nebudeš mluvit zle.‘“

6Pavel s vědomím, že je v sanhedrinu jedna část saduceů a druhá část farizeů, zvolal: „Muži bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Jsem zde souzen ohledně naděje a zmrtvýchvstání!“ 7Když to řekl, nastala mezi saduceji a farizeji hádka. A to množství lidí se rozdělilo. 8Saduceové totiž říkají, že neexistuje zmrtvýchvstání, ani andělé ani duch - avšak farizeové obojí vyznávají. 9Nastal veliký křik. Povstali někteří učitelé zákona ze strany farizeů a začali bojovně prosazovat: „V tomto muži jsme nenašli nic zlého. Co když k němu promluvil duch nebo anděl? Nebuďme protiBohubojující!“ 10Když nastala veliká hádka, velitel vojska se bál, aby snad Pavel nebyl od nich roztrhán na kusy. Přikázal vojákům, aby sešli dolů, vytrhli ho z jejich středu a dovedli ho do kasáren.

11Následující noc se k němu postavil Pán a řekl: „Buď dobré mysli Pavle, neboť jako jsi slavnostně svědčil o Mně v Jeruzalémě, tak musíš také svědčit v Římě.

 

ŽIDÉ PLÁNUJÍ ZABÍT PAVLA

12Když nastal den, židé udělali srocení a zapřísahali se kletbou, že nebudou jíst ani pít, dokud nezavraždí Pavla. 13Těch, kdo udělali to srocení, bylo více než čtyřicet. 14Ti přistoupili k předním kněžím a starším a řekli: „Zapřisáhli jsme pod kletbou, že nic neochutnáme, dokud nezavraždíme Pavla. 15Nyní tedy spolu se sanhedrinem objasněte veliteli vojska, že byste ho chtěli přivést dolů k vám, jako byste museli důkladně prošetřit tu záležitost o něm. A my budeme připraveni ho zavraždit dříve, než se přiblíží.“ 16Když o tom spiknutí uslyšel syn Pavlovy sestry, odešel, vstoupil do kasáren a oznámil to Pavlovi. 17Pavel si zavolal jednoho setníka a řekl: „Doprovoďte tohoto mládence k veliteli vojska, neboť má něco, co by mu řekl.“ 18On ho tedy vzal, přivedl ho k veliteli vojska a řekl: „Zavolal si mě vězeň Pavel a prosil , abych k vám dovedl tohoto mladíka, že má něco, co by vám řekl.“ 19Velitel vojska ho uchopil za ruku, odešel s ním do soukromí a zeptal se ho: „Co je to za věc, kterou mi máš oznámit?“ 20On řekl: „Židé se dohodli, že si zítra vyžádají, abyste k nim do sanhedrinu přivedl Pavla, jakože mají něco ohledně něj, na co se chtějí důkladněji zeptat. 21Nedejte se jimi přesvědčit, neboť na něj číhá více než čtyřicet mužů, kteří se zapřisáhli pod kletbou, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezavraždí. A nyní jsou připravení a očekávají váš příslib.“ 22Velitel vojska tedy propustil toho mladíka a přikázal mu: „Nikomu neříkej, že jsi mi to objasnil.“

 

PAVEL PŘEMÍSTĚN DO CESAREJE

23A nechal si zavolat dva setníky, kterým řekl: „Připravte na třetí noční hodinu dvě stě vojáků, sedmdesát jezdců a dvě stě vojáků s kopím, aby šli až do Cesareje. 24Ať připraví tažný dobytek, aby na něj posadili Pavla a bezpečně ho dopravili ke guvernéru Felixovi.  25Napište také dopis v této podobě: 26‚Klaudius Lysias zdraví vznešeného guvernéra Felixe. 27Tohoto muže se zmocnili židé a měl být od nich zavražděn. Přišel jsem s vojskem, vysvobodil jsem ho a zjistil jsem, že je to římský občan. 28Chtěl jsem se dozvědět důvod jeho obžalování a tak jsem ho přivedl do jejich sanhedrinu. 29Shledal jsem, že ho obžalovávají ohledně otázek týkajících se jejich zákona. Nemají důvod k obžalobě a není hoden smrti či pout. 30Když mi byly oznámeny úklady od židů proti tomuto muži, hned jsem ho poslal k vám a také jsem přikázal žalobcům, aby proti němu mluvili před vámi. Ať se vám daří.‘

31Vojáci tedy podle příkazu vzali Pavla a přivedli ho během noci do Antipatridy. 32Další den s ním nechali jet jezdectvo a sami se vrátili do kasáren. 33Ti jezdci pak vešli do Cesareje, předali dopis guvernérovi a postavili před něj Pavla. 34Guvernér si ten dopis přečetl a zeptal se, z jaké je provincie. Když se zeptal, dozvěděl se, že je z Kýlikie. 35Řekl: „Vyslechnu si tě, až přijdou také tvoji žalobci.“ Rozkázal, aby ho střežili v Herodově paláci římského guvernéra.

 

 

3,23 obílený – var. omítnutý (vápnem)

3,30 ať se daří - rozloučení na konci dopisu, něco ve smyslu: 'buď posílen'