Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skutky 22

« Skutky 21

» Skutky 23

 

1„Muži bratři a otcové, vyslechněte nyní moji ústní obhajobu před vámi.“ 2Když uslyšeli, že k nim promluvil v hebrejském nářečí, tím více se uklidnili. A řekl: 3„Já jsem muž žid, narozený v Tarsu v Kilikii, avšak starali se o mě v tomto městě u Gamalielových nohou. Byl jsem vychován podle svědomitosti otcovskému zákonu, přitom jsem byl horlivý pro Boha – stejně jako dnes vy všichni. 4Já jsem tuto Cestu pronásledoval až do smrti, spoutával jsem a vydával do vězení muže i ženy, 5jak mi to také dosvědčí velekněz i celé shromáždění starších. Od nich jsem také vzal dopisy k bratrům a šel jsem do Damašku, abych také ty, kteří tam byli, přivedl spoutané do Jeruzaléma k potrestání.

6Když jsem šel a přibližoval se do Damašku, stalo se mi kolem poledne, že se najednou kolem mě objevil veliký záblesk světla z nebe. 7Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi řekl: ‚Saule, Saule, proč Mě pronásleduješ?8Odpověděl jsem: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Řekl mi: ‚JÁ JSEM Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.9Ti, kteří byli se mnou, spatřili světlo a zděsili se, ale neslyšeli hlas Toho, který ke mně mluvil. 10Řekl jsem: ‚Co mám dělat, Pane?‘ A Pán mi řekl: ‚Vstaň, jdi do Damašku a tam ti bude řečeno všechno o tom, co je ti ustanoveno dělat.11Protože jsem kvůli slávě toho světla neviděl, ti, kteří byli se mnou, mě vedli za ruce. Tak jsme šli do Damašku. 12Nějaký muž jménem Ananiáš, zbožný podle zákona, měl dobré svědectví od všech židů, kteří tam bydleli. 13On přišel ke mně, postavil se přede mnou a řekl mi: „Saule, bratře, pohlédni.“  A v tu chvíli jsem na něj pohlédl. 14A řekl: ‚Bůh našich otců tě ustanovil, abys poznal Jeho vůli, uviděl Spravedlivého a uslyšel hlas z Jeho úst. 15Neboť Mu budeš před všemi lidmi svědkem toho, co jsi viděl a slyšel. 16A nyní: Proč prodléváš? Vstaň, nech se pokřtít a obmyj se ze svých hříchů; přitom vyznávej Jeho jméno.‘

17Stalo se mi, že když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámě, upadl jsem do stavu, kdy jsem byl zcela bez sebe. 18A uviděl jsem, jak mi On říká: ‚Pospěš a jdi v rychlosti do Jeruzaléma, protože nepřijmou tvé svědectví o Mně.19A já jsem řekl: ‚Pane, oni vědí, že jsem dával do vězení a bil jsem v synagogách ty, kteří na základě Tebe uvěřili. 20Když byla prolévána krev Štěpána, Tvého svědka, také já jsem tam stál, souhlasil jsem s tím a dával jsem pozor na pláště těch, kteří ho zabíjeli. 21Řekl mi: ‚Jdi, neboť Já tě pošlu daleko k pohanům.‘“

22Poslouchali ho až do tohoto slova. A pozdvihli své hlasy a řekli: „Pryč ze země s takovým člověkem! Vždyť se nesluší, aby žil!“ 23Když křičeli, odhazovali roucha a vířili do vzduchu prach. 24Velitel vojska rozkázal přivést ho do kasáren. Řekl, aby použili k vyšetřování bolestivé bičování, aby se dozvěděl, z jakého důvodu na něho tak křičeli. 25Jakmile na něho natáhli řemeny, řekl Pavel stojícímu setníkovi: „Je vám dovoleno bez soudu bičovat Římského občana?“ 26Když to setník uslyšel, přistoupil k veliteli vojska a oznámil mu: „Co chcete dělat? Vždyť ten člověk je Římský občan.“ 27Velitel vojska přistoupil a řekl mu: „Řekni mi: Ty jsi Římský občan?“ On řekl: „Ano.“ 28Velitel vojska odpověděl: „Já jsem to občanství získal za velikou sumu.“ Pavel však řekl: „Já jsem se jako římský občan narodil.“ 29Hned tedy od něj odstoupili ti, kteří ho měli vyšetřovat. Také velitel vojska se bál, když se dozvěděl, že je římský občan, protože ho dal spoutat.

30Další den se chtěl s jistotou dozvědět, proč byl židy obžalován. Nechal ho rozvázat z pout a přikázal, aby se sešli přední kněží a celý sanhedrin. A přivedl Pavla a postavil ho před ně.

 

 

22,12 zbožný – dosl. ‚dobro-uctivý‘