Jdi na obsah Jdi na menu
 


Římanum 7

« Římanům 6

» Římanům 8

 

Římanům 7

1Nebo nevíte, bratři (mluvím k vám totiž jako k těm, kteří znají zákon), že zákon panuje nad člověkem, dokud žije? 2Vždyť provdaná žena je vázána k živému muži zákonem. Pokud by však její muž zemřel, je zproštěna od zákona manželství.  3Proto tedy pokud žije její muž, bude nazvána cizoložnicí, pokud bude s jiným mužem. Pokud by však její muž zemřel, je svobodná od toho zákona; takže nebude cizoložnicí, když bude s jiným mužem. 4Právě tak, moji bratři, jste i vy vydáni na smrt zákonu, a to prostřednictvím Kristova těla, abyste byli oddáni Jinému (Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých) a abyste nesli ovoce Bohu.

5Vždyť když jste byli v těle, žádosti hříchu působily prostřednictvím zákona ve vašich orgánech k tomu, abyste nesli ovoce smrti. 6Nyní však jsme zproštěni účinku od zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi. To proto, abyste otročili v novosti ducha a neotročili ve starobě písemnosti.

7Co tedy řekneme? Že je zákon hříchem? Naprosto ne! Ale nepoznal bych hřích jinak, než skrze zákon. Neboť bych neznal dychtivost, pokud by zákon neřekl: ‚Nebudeš dychtit...‘ 8Hřích se však chopil příležitosti skrze toto přikázání a způsobil ve mně veškerou dychtivost, neboť bez zákona je hřích mrtvý. 9Já jsem však kdysi žil bez zákona, když však přišlo přikázání, hřích znovu ožil, avšak já zemřel.

10A bylo shledáno, že to přikázání, které bylo k životu, je mi ke smrti. 11Neboť hřích se chopil příležitosti skrze přikázání, zcela mě oklamal a skrze něj mě zabil. 12Takže zákon je vskutku svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. 13Takže mi tedy to dobré způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal být hříchem, skrze to dobré mi způsobil smrt, abych se stal nadmíru hříšným člověkem prostřednictvím přikázání.

14Vždyť víme, že zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, jsem prodán pod hřích. 15Vždyť nepoznávám, co vykonávám. Neboť nečiním to, co chci, ale dělám to, co nenávidím. 16Pokud však dělám to, co nechci, tak souhlasím se zákonem, že je dobrý. 17Takže to již nevykonávám já, ale hřích ve mně přebývající. 18Neboť vím, že ve mně (tj. v mém těle) nepřebývá dobro. Vždyť chci, aby bylo při mně přítomno dobro, ale vykonat dobro, to mi nejde19Vždyť nedělám to dobro, co chci, ale činím to špatné, co nechci. 20Pokud však dělám to, co nechci, již to nevykonávám já, ale hřích ve mně přebývající.

21Nacházím proto zákonitost: chci dělat dobro, nicméně je při mně přítomno jen zlo.  22Vždyť podle vnitřního člověka mám spolupotěšení s Božím zákonem. 23Vidím ve svých orgánech jinou zákonitost, která vede boj proti zákonu mé mysli, a která mě uvádí do zajetí v zákonitosti hříchu, který je v mých orgánech.

24Jsem ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? 25Děkuji však Bohu skrze našeho Pána Ježíše Krista. Tak tedy: Myslí otročím Božímu zákonu, avšak tělem zákonu hříchu.

 

7,2 zákona manželství - dosl. od zákona muže (manžela)

7,21.23 zákonitost – nejčastější překlad tohoto slova je zákon, ale může znamenat také obecně princip, zákonitost

7,6 zproštěný účinku – var. zrušený, anulovaný, nečinný (bez efektu), oddělený, ...

7,7 nebudeš  dychtit – var. nepožádáš, ne(budeš) toužit (slovník)

7,8.9 bez - var. odděleně (od), srov. Jan 20,7