Jdi na obsah Jdi na menu
 


3781. ὀφειλέτης, ου, ὁ [opheiletés]

Skloňování: ὀφειλέτης, ου, ὁ

Zařazení: Podstatné jméno, rod mužský

Překlad: Dlužník 

 

Poznámky ke slovu:

Od slova ὀφείλω (dlužit, být zadlužen).

Označuje někoho, kdo je povinen splatit dluh (Ř 15,27), obvykle odkazuje na člověka, který si svými hříchy dělá "dluh" u Boha (Mt 6,12; 18,24; Lk 13,4; Gal 5,3), který byl splacen na kříži.

Někdy označuje i "morální dluh," tedy je člověk druhému nějak zavázán, ale ne penězi (Ř 1,14; 8,12).

 

Všechny výskyty v Bibli:

"A odpusť nám naše dluhy, jako jsme i my odpustili těm dlužníkům našim." (Mt 6,12)

"Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů. " (Mt 18,24)

"Nebo oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je; myslíte, že oni byli větší dlužníci než všichni ostatní lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě?" (Lk 13,4)

"Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, moudrých i nevědomých" (Ř 1,14)

"Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili." (Ř 8,12)

"Uznali za dobré to udělat, protože jsou také jejich dlužníky. Neboť jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou povinni posloužit jim zase ve věcech hmotných." (Ř 15,27)

"A znova dosvědčuji každému člověku, který se dává obřezat, že je dlužníkem celého zákona k zachování." (Gal 5,3)