Jdi na obsah Jdi na menu
 


'Bible 2020' - Zajímavá řecká slova a jejich překlad

- fonetický překlad některých slov

- slova, která jsem přeložil netradičně (a proč)

article preview

 

Řecká slova, která jsou přeložena foneticky:

ABYSS ἄβυσσος, ου, ἡ

 

Jedná se o jakýsi „opak nebe“ (Ř 10,7), tedy doupě démonů, které – jak se zdá – je omezuje v působnosti (Lk 8,31) po určitý čas (Zj 9,1-2.11; 11,7.17,8). Hebrejský ekvivalent (podle LXX) tehom v překladu znamená propast, hlubina, (hluboké) moře (Iz 51,10; 63,12-13); označuje často pustou a nesličnou zemi, tedy stav země před Božím zásahem stvoření (Gn 2,1; Př 8,24).

Na konci času bude celá země částečně takovou jednou velkou nesličnou pustinou (Zj 20,1-3; Jer 4,23-26; GC 658-659).

GEHENNA γέεννα, ης, ἡ

 

V překladu: „údolí Hinom.“ Místo blízko Jeruzaléma (Joz 15,8), kde židé v dobách odpadnutí obětovali své malé děti pohanskému bohu Molochovi a to až do reforem krále Jóšijáše (2. Par 23,8; 33,6; 2. Král 23,10). Toto údolí, kde po dlouhou dobu oheň spaloval těla mrtvých dětí, se po zničení Jeruzaléma stalo symbolem hrůzy a naprosté smrti (Jer 19,1-8; 7,30-33).

V době Ježíšově se údolí Hinom u bran Jeruzaléma stalo místem, kde lidé spalovali odpad a mrtvoly. To, co nestrávil oheň, se stalo potravou pro červy.

Všechny výskyty v Bibli:

Mt 5,22; 5,29-30; 10,28; 18,9; 23,15; 23,33; Mk 9,43.45.47; Lk 12,5; Jk 3,6

HADES ᾍδης, ου, ὁ

Podle LXX ekvivalent hebrejského šeol (smrt, hrob). Někdy označuje toto slovo smrt jako takovou (Mt 11,23; 16,18; Lk 10,15; Sk 2,27.31), jindy je tato smrt personifikována do osoby (Zj 20,13-14; snad Zj 6,8) nebo do prostoru (Zj 1,18 srov. Mt 16,18; Lk 16,23). Samotný výraz pochází snad z předpony  (ne, proti) a ὁράω (vidět, rozeznávat).

TARTAROS ταρταρόω

 

V Bibli pouze zde: Jestliže však neušetřil Boží anděly, kteří zhřešili, ale v řetězech hluboké temnoty je svrhl do tartarosu, a vydal je, aby byli drženi pro soud.“ (2. Pt 2,4; dosl. překlad).

 

Podtržená slova jsou přeložena ze zmíněného slovesa ταρταρόω („tartarosovat“/ uvrhnout do tartarosu). Podle LXX je to ekvivalent pro ABYSS1 a pro HADES2 (viz komentáře výše).

 

(1) ve verši Job 41,23 je použito ἄβυσσος; v následujícím verši 41,24 zase ταρταρω

(2) hades je řecké slovo, které je v LXX téměř vždy překládáno z hebrejského šeol; v Př 30,15-16 je ale výjimka: ačkoliv je v hebrejštině použito slovo šeol, v LXX není hades, ale právě ταρταρος).

Pozn. kromě Jb 4,24 a Př 30,16 je použito toto řecké slovo v LXX už jen v Jb 41,24 ve spojení s behemotem (Jb 40,15).

 

Řecká slova, která jsou přeložena netradičně:

Mysl (srdce) καρδία

 

Výraz, který se jen v novém zákoně objevuje přibližně 159x. Výraz καρδία se samozřejmě vztahuje na srdce jakožto orgán těla (např. 2. Sam 18,14).

 

V drtivé většině výskytů tohoto slova se o srdci mluví jako o orgánu, kterým člověk přemýšlí (Ž 4,5; 10,6; Iz 14,13; Mt 15,19; Lk 1,51; Sk 7,23! atd.). Proto je v tomto překladu místo slova ‚srdce‘ použít výraz ‚mysl.‘

 

Je ale pravdou, že slovo „srdce“ se může (byť méně často) vztahovat na osobu jako takovou – na jeho fyzickou i psychickou stránku (Ž 101,5; Jak 5,5), tedy nejedná se pouze o jeho mysl. Jak říká Písmo o člověku: „vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.“ (Př 23,7). A tak ani výraz ‚mysl‘ není dostatečný, ale domnívám se, že je daleko blíže významu, než slovo ‚srdce,‘ které v naší kultuře spojujeme spíše s pocity a emocemi, než s přemýšlením.

 

Pouze na dvou místech je slovo καρδία přeloženo jako mysl:

a) V Mt 12,40. Protože srdce leží přibližně uprostřed člověka, je tento výraz také použit v přeneseném významu slova ‚uprostřed.‘

b) V 2. Kor 3,3. Na tomto místě se mluví o srdci jako vnitřním orgánu (ale zároveň v přeneseném významu jako o naší mysli, na které je vepsán Boží zákon)

Spasit (zachránit) σῴζω

 

Tento výraz se objevuje v NZ přibližně 108x a primárně znamená: zachránit. Používá se pro záchranu (spasení) člověka z hříchu a od Božího hněvu (např. Mt 1,21; Ř 5,9)

 

Používá se ale také obecně pro uzdravení člověka (Mk 6,56). Někdy se tyto dva významy prolínají – Kristus uzdravuje tělo (či ducha) a zároveň se jeho zázrak stává obrazem duchovního spasení člověka (např. Mt 9,22; Mk 10,52). Aby tato myšlenka záchrany těla a spasení duše vyvstala čtenáři na mysl, rozhodl jsem se tento výraz vždy překládat slovem ‚spasit.‘

Protizákonnost ἀνομία (podst. jméno)

 

Tento výraz se skládá z předpony   (v překladu: ‚proti, ne‘) a slova νόμος (zákon). V českých překladech se používají výrazy jako: ‚nepravost, špatnost atd.‘ Ovšem řecký výraz v sobě nese myšlenku porušení zákona, ne páchání (obecné) nepravosti či špatnosti.

V Žid 10,17 je napsáno, že Bůh na naše hříchy a ‚bezzákonosti‘ nebude pamatovat. O něco dále je ta samá věta řečena s drobnou odchylkou, kde je místo slovoa ‚bezzákonost‘ (ἀνομία) použito ‚nespravedlnost‘ (ἀδικία).

 

Na několika místech ČSP je tento výraz přeložen jako ‚bezzákonost‘ (ale ne na všech), což je také varianta překladu, na druhou stranu ‚bezzákonost‘ v nás vyvolává dojem anarchie (tj. žádný zákon neexistuje), ale výraz ‚protizákonnost‘ jasně naznačuje, že zákon existuje a je přestupován.

 

Co o tomto výrazu víme?

Opakem anomia je spravedlnost (2. Kor 6,14; Žid 1,9; 10,17). Farizeové byli plni anomia  (Mt 23,12), díky anomia  láska vychladne (Mt 24,12). Naše orgány mohou být nástroji anomia  (Ř 6,19(2x). V budoucnu má přijít člověk anomia (2. Tes 2,3), a tajemství této anomia působilo již v době Pavlově (2. Tes 2,7). Činění hříchu a hřích samotný je anomia (1. Jan 3,4)

 

Od tohoto slova je i přídavné jméno: ἄνομος  (příd. jméno)

 

Kristus byl počítán mezi anomos (Mt 15,28; Lk 22,37)

Krista ukřižovali lidé anomos(Sk 2,23)

Pavel se chtěl zalíbit lidem anomos a proto byl jakoby také anomos (1. Kor 9,21 (4x)

Přijde odpadnutí v podobě člověka anomos (2. Tes 2,8)

Zákon je dán pro anomos (1. Tim 1,9)

Spravedlivý Lot bydlel mezi anomos (2. Pt 2,7-8)

 

Navzdory tomu mám za to, že výraz ‚porušení zákona‘ je přesnější, než ‚bezzákonost‘ nebo ‚nepravost‘:

a) Mt 7,23; 13,41 odkazuje na činitele anomia - lidé nečinní anarchii (bezzákonost), ale svými skutky porušují zákon.

b) Máme zaslíbení, že nám budou ἀνομία odpuštěny (Ř 4,7; Tit 2,14) – ne naše ‚bezzákonosti,‘ ale konkrétní skutky.

 

To naznačuje i příslovce od tohoto řeckého slova - ἀνόμως – které je použito v NZ pouze 2x v Ř 2,12 a jasně odkazuje na znalost/neznalost Božího zákona.

 

Strach a úcta φόβος

 

Řecké slovo φόβος je obvykle překládáno dnes již běžně nepoužívaným slovem ‚bázeň.‘ Je velkou otázkou, jak toto slovo překládat. Na jedu stranu je v NZ toto slovo spojováno s naším postojem vůči Bohu – tedy mít (posvátný) strach vůči Jeho velikosti. Na druhou stranu se na jiných místech NZ zase paradoxně píše, že bychom neměli mít strach (φόβος) k Bohu (Ř 8,15; 1. Jan 4,18(2x).

Překládal jsem tedy toto slovo dvojím způsobem, podle kontextu: jako ‚strach‘ (či ‚posvátný strach‘), nebo jako ‚úcta‘ (či ‚posvátná úcta‘):

 

Strach - φόβος – (strach) – Mt 14,26; 28,4.8; Mk 4,41; Lk 1,12.65; 2,9; 5,26; 7,16; 8,37; 21,26; Jan 7,13; 19,38; 20,19; Sk 5,5.11; Ř 8,15; 13,3.7(2x); 1. Kor 2,3; 2. Kor 7,1.5.11.15; Ef 6,5; Fil 2,12; 1. Pt 3,14.15; 1. Jan 4,18(2x); Zj 18,10.15; (úcta) - Sk 2,43; 9,31; 19,17; Ř 3,18; 2. Kor 5,11; Ef 5,21; 1. Tim 5,20; Žid 2,15; 1. Pt 1,17; 2,18; 3,2; Jud 23

 

Někdy bylo vskutku těžké zvolit správné slovo, protože oba dva významy se navzájem prolínají, čehož autoři NZ někdy využívali (např. Sk 5,5 srov. Sk 5,11; 1. Pt 3,14 srov. 1. Pt 3,15 (16)

 

Některá obtížná řecká slova a jejich výklad:

Dokonalost τέλειος

Toto řecké slovo se tá přeložit jako: ‚dokonalý, dokonaný, dovedený do konce, dovršený, zralý (dospělý).‘ Problém v překladu tohoto slova spočívá v tom, že v Písmu a zvláště v NZ platí, že dokonalost můžeme mít pouze v Kristu (ve spojení s Ním) a to především díky Jeho připočtené spravedlnosti, pokud jde sdílenou spravedlnost, pak člověk naplněný Duchem vědomě nekoná skutky těla a produkuje ovoce Ducha, což je obojí NEUSTÁLÝ NIKDY NEKONČÍ RŮST jak v poznání rozsahu a hloubky hříchu, tak v hloubce odevzdání a posvěcení. DOKONALOST tedy není definitně ukončený stav (tak tomu rozuměla pohanská řecká filozofie), ale neustálý růst od jednoho dokonalého stavu k druhému jako to vidíme např. na růstu a rozvoji mladých rostlin. Tento princip je vysvětlen apoštolem Pavlem ve Fil 3,8-15, přičemž ve verši 12. je právě slovo τέλειος a ve verši 15. je řecký výraz τελειόω, což je sloveso odvozené právě od τέλειος.

Ve vztahu k člověku (aby se položil důraz na růst v dokonalosti) slovem vyzrálý (1. Kor 2,6; 14,20; Ef 4,13; Fil 3,15) nebo dospělý (Žid 5,14). Ve vztahu Bohu nebo ve vztahu k člověku v souvislosti s Bohem je toto slov překládáno jako dokonalý (Mt 5,48(2x); 19,21; Ř 12,2; 1. Kor 13,10; Kol 1,28; 4,12; Žid 9,11; Jak 1,4(2x).17.25; 3,2; 1. Jan 4,18). Na všech místech je minimálně pod čarou varianta dokonalý.

 

Podobně i odvozené sloveso τελειόω má podobný význam. Znamená zdárně dokončit (přivést do úplnosti) určité časové období (Lk 2,43; 13,32), Kristovo dílo na zemi (Jan 4,34; 5,36; 17,4), nebo běžecký závod (Sk 20,24). V Jan 17,23 se zase píše o dokonalé jednotě, v Jan 19,28 je zase použito ve smyslu naplnění Písma.

            Apoštol Pavel si uvědomuje, že on sám ještě dokonalosti nedosáhl (Fil 3,12), protože dokonalost pochází od Boha. V epištole židům je na to kladen zvláštní důraz: Bůh je dokonalý (Žid 5,9; 7,28) a je dárcem dokonalosti skrze Kristovu oběť (Žid 7,19; 9,9; 10,1.14; 11,40; 12,23).

Také Boží láska je dokonalá, ale pouze v poslušnosti (1. Jan 2,5; 4,12.17.18), proto víra dokonalá pouze když se projevuje skutky (Jak 2,22).

 

           Příbuzné slovo τελειότης (dokonalost) má podobný význam. Odkazuje na dokonalé sjednocení lidí, což je možné pouze prostřednictvím lásky (Kol 3,14), a na dokonalé (vyzrálé, dospělé) učení (Žid 6,1).

           Další příbuzné slovo τελείωσις (dokonalost) je v Bibli s dokonáním (naplněním) Božích slov (Lk 1,45) a poukázáním na dokonalé kněžství Ježíše Krista (Žid 7,11).

           Příslovce od τέλειος je τελείως – toto slovo je použité pouze ve verši 1. Pt 1,13, podle kterého se má křesťan dokonale (úplně) upnout naději k milosti).

           Další příbuzné slovo τελευτάω je v Bibli překládáno jako zemřít, nebo umřít (Mt 2,19; 9,18; 15,4; 22,25; Mk 7,10; Mt 9,44.46.48; Lk 7,2!; Jan 11,39; Sk 2,29; 7,15; Žid 11,22). Zvláště v některých případech toto slovo zdůrazňuje, že člověk dokončuje (umírá, zemře) smrtí (viz Mt 15,4; Mk 7,10), tedy že se dokončuje (dokonává) jeho životní čas (viz výše např. Lk 7,2; Žid 11,22 (dosl. umírající/dokonávající).

            Od tohoto slova existuje také podstatné jméno τελευτή (zemřen), které je v Bibli jenom jendou a týká se Herodovi smrti (Mt 2,15). Dále slovo τελειωτής (Dokončovatel, Ten, který dokončuje), které je v Bibli také pouze jednou a vztahuje se na Krista, jako Původce a Dokončovatele/Dokonavatele naší víry (Žid 12,2)

            Slovo τελεσφορέω (použito pouze v Lk 8,14) znamená dosl. ‚dokonalost-ovoce.‘

Zákonitost στοιχεῖον

 

Řecké slovo pro živly je stocheion a podle jazykovědců má hlavně dva významy:

a) Základy, základní prvky/elementy. V tomto smyslu je používá apoštol Petr, když mluví o tom, jak se při Kristově druhém příchodu země od základů roztaví (2. Pt 3,10.12). Také pisatel židům použil toto slovo pro základní nauky Božího slova (Žid 5,12). Adresátům je vyčítáno, že by už dávno měli jít do hloubky ve studiu Božího slova, zatímco se stále ještě učí „abecedě“ Boží zvěsti.

 

b) Podle historických dokumentů (zvláště gnostických) tak lidí označovali entity (obecné zákonitosti, duchovní bytosti (Kol 2,8 (které také mohou ovlivňovat náš život (1. Kor 10,20), resp. „něco“, co je mezi nebem a zemí a ovlivňuje nějak lidský život.

To vidíme třeba v Koloským: „Dávejte si pozor, aby vás snad někdo neukořistil prostřednictvím filosofie a prázdného klamu podle lidské tradice, zákonitostí světa a ne podle Krista. … Pokud jste s Kristem zemřeli od zákonitostí světa, proč podléháte ustanovením světa, jako byste stále žili ve světě? ‚Nedotýkej se toho! Neochutnávej to! Nesahej na to!‘ To všechno se ničí tím, že je to zneužíváno. To jsou ustanovení podle lidských nařízení a nauk - o kterých by se řeklo, že mají nějakou moudrost: v osobní zbožnosti, vnitřní poníženosti, askezi těla - ale ve skutečnosti nemají žádnou hodnotu proti uspokojování těla.“ (Kol 2,8; 20-23). Filosofové se zabývali různými psychologickými, společenskými a náboženskými zákonitostmi, které ovlivňují každého člověka -  a vyvozovali z nich různé závěry.

Nebo to můžeme vidět v Galatským:

„Tak i my, když jsme byli nezletilí, byli jsme zotročeni pod zákonitosti systémů tohoto světa. … Nyní jste však Boha poznali, nebo lépe řečeno: Byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se navracíte zpět k těm slabým bezmocným zákonitostem, kterým chcete znovu a nanovo otročit?“ (Gal 4,3.9

            Lidé podle těchto στοιχεῖον  také jednají, snad i proto odvozené sloveso stoicheó (στοιχέω) znamená v překladu následovat, jít podle, pochodovat (viz Sk 21,24; Ř 4,12; Gal 5,25; 6,16; Fil 3,16).

Sobotní odpočinek σαββατισμός

 

Toto slovo se objevuje pouze v epištole židům: „Proto zůstává sobotní odpočinek lidu Božímu.“ (Žid 4,9). Toto slovo se sice jinde v Bibli nevyskytuje, ale z historických dokumentů je zřejmé, že si pisatel židům nevymyslel nové slovo, ale použil výraz, který jeho čtenáři již dobře znali. Tento výraz znamená doslova "sobotovat" (podstatné jméno je "převedeno" na sloveso).

            Podobné slovo (σαββατίζω, dosl. "sobotovat") je použito ve Starém zákoně pro zachovávání sobot (Ex 16,30; Lv 23,3 (dosl. "sobotujte soboty"); 26,34; 2. Par 36,21). Tyto texty odkazují ne na týdenní sobotu, ale na různé židovské svátky, které jsou z hebrejského pohledu také sobotami, které je potřeba dodržovat. Hebrej používal slovo sabbat jako výraz pro týdenní sobotu, ale stejné slovo použil také pro různé svátky. Ale z epištoly židům z kontextu vyplývá (žid 4,4), že σαββατισμός  z žid 4,9 se týká právě zachovávání (sobotování) sedmého dne.

            V pozdější mimobiblické literatuře je přesně toto slovo použito vždy pro dodržování (zachovávání) soboty:

 

Plutarchos (46-127 po K.) toto slovo používá (v 1. století po K.) v knize Moralia (3. sekce)

Justin Martyr (100-162 po K.) v díle Dialog s Židem Tryfónem (23,3)

Epifan ze Salaminy (4. století po K.) v knize Panarion (30:2:2)

S tímto slovem se také setkáme v knize Apoštolské konstituce (4. století po K.; Apostolic Constitutions 2:36:2), nebo v latínském spisu Martyrium Petri et Pauli

Prvorozený  πρωτότοκος a Jednorozený μονογενής

 

Prvorozený:

Řecké slovo πρωτότοκος je v překladu prvorozený, tedy narozený nejdříve (Luk 2,7; Žid 11,28; přeneseně v Žid 12,23). Jindy ve smyslu nejdůležitější/nadřazenější, ne z narození, ale z titulu (Ř 8,29; Kol 1,15.18; Zj 1,5 -  před Kristem vstal z mrtvých i Mojžíš, ale Kristovo zmrtvýchvstání je nejdůležitější).

Také např. David nebyl rodem prvorozený, ale byl ustanoven jako prvorozený (nadřazenější) titulem (Žid 89,21.28).

 

Jedináček:

Řecké slovo μονογενής je složenina slov μόνος (jeden, jedinečný, osamocený) a γένος (zrozený, rodina, národ), tedy dosl. ‚jedno-rozený‘ nebo ‚jedinečně-zrozený‘ (tedy jediný svého druhu).

Odkazuje tedy na jediného syna (jedináčka; viz Lk 9,38!; Žid 11,17!; Lk 7,12; 8,82), který je tak logicky jediný svého druhu.

Toto slovo se vztahuje na několika místech v NZ také na jediného (jedinečného, jediného svého druhu) Božího Syna (v Jan 1,14.18; 3,16.18; 1. Jan 4,9).

Přepít se μεθύω, nebo opít?

 

Řecké slovo se obvykle překládá jako ‚opít,‘ ovšem v Jan 2,10 tento výraz překladatelé takto nepřekládají, ale přeloží jej např. ‚přepít‘ ‚hojně se napít‘ apod. Co toto slovo methuó znamená?

 

Význam tohoto slova určitě může být ‚opít se.‘ Ve Zj 17,6 čteme o prostitutce, která se opila krví svatých, nebo apoštol Pavel varuje před těmi, kdo se opíjí v noci (1. Tes 5,7). Na druhou stranu zde máme několik sporných míst:

 

1. Učedníci jsou obviněni, že se při letnicích methuó (Sk 2,15). Zde je důležité si všimnout, že nepřátelé evangelia pomlouvají učedníky, že se methuó sladkým vínem (jak uvádějí překlady). Slova ‚sladké víno‘ (Sk 2,13) jsou přeloženy z řeckého γλεῦκος, (od řeckého –γλυκύς – sladký (viz Jak 3,11.12; Zj 10,9.10), což znamená doslova ‚mošt,‘ tedy nezkvašenou hroznovou šťávu. Je jasné, že z hroznové šťávy (γλεῦκος) se nikdo opít nemůže, to by musela být jen trochu zkvašená a musel by ji vypít opravdu hodně (což možná bylo tvrzení té pomluvy).

 

2. Křesťané jsou obviněni, že když se schází k památce večeře Páně, že se methuó: „Vždyť když jíte, každý si napřed vezme svou večeři, a pak jeden hladoví a jiný je methuó.“(1. Kor 11,21). Možná na tom byl Korintský sbor opravdu tak katastrofálně, že se při památce lidé opíjeli alkoholem. Zdá se však, že by situace nemusela být až tak kritická – patrně je zde pouze vylíčen kontrast mezi hladovým člověkem (který se ‚hodně nenajedl‘) a napitým člověkem (který se ‚hodně napil‘).

 

3. A konečně v Káni Galilejské, kde správce hostiny říká, že nejprve se podává dobré víno a teprve potom, co se hosté methuó, se podává horší víno (Jan 2,10). Podle talmudu je alkohol na radostných oslavách zakázán (Sotah 48; Mishna Sotah 9, 11). Zdá se, že se v tomto případě také jedná o ‚hojné napití,‘ jinak bychom museli obvinit Krista, že proměnil vodu asi v 620 litrů alkoholu (dle Jan 2,6), aby se všichni na hostině opili.

 

Váže συνέχω  (nás Kristova láska)

 

„Neboť nás podněcuje Kristova láska“ (2. Kor 5,14)

 

V BK je napsáno, že nás váže Kristova láska. Co to znamená, že nás ‚váže‘ – a je tento překlad správný? Řecké slovo sunechó přeložené jako ‚váže‘ se používá v těchto případech:

 

1. SUŽOVAT NEMOCÍ-  Nějaký nemocný člověk je sunechó (svázán, sužován…) nemocí (Mt 4,24; Lk 4,38; Sk 28,8)

2. VNITŘNÍ „SEVŘENÍ“ - Lidé jsou také sunechó strachem (Lk 8,27). Kristus byl sunechó zástupem, když se na něj tlačil a tísnil (Lk 8,45). Také byl ve svém nitru sunechó (svírán), když se „těšil“ na svůj křest na kříži (Lk 12,50). Také Pavel byl sunechó, když měl vnitřně rozdělený, zda je pro něj lepší zemřít, nebo dál žít (Fil 1,23)

3. SEVŘÍT (OBKLÍČIT) - Jeruzalém byl při obléhání sevřen nepřáteli (Lk 19,43)

5. HLÍDAT - Vojáci sunechó (hlídali) Ježíše (Lk 22,63)

6. ZACPAT – lidé si sunechó uši, když něco nechtěli slyšet

7. PLNĚ SE VĚNOVAT – Pavel se plně věnoval kázání (Sk 18,5)

 

Přeložil jsem tedy 2. Kor 5,14 slovem ‚podněcovat‘ - toto slovo sice přesně nevystihuje podstatu slova sunechó, ale jedná se o obecný význam, který je společný všem výše uvedeným významům.

Nutnost ἀνάγκη

 

„Vždyť pokud kážu evangelium, není to má chlouba, neboť je to pro mě nutnost. Vždyť běda mi, pokud bych nekázal evangelium! Vždyť pokud to dělám dobrovolně, mám odměnu, pokud to však dělám nedobrovolně, bylo mi svěřeno správcovství.“ (1. Kor 9,16)

 

Podtržená slova to pro mě nutnost v řečtině dosl. zní takto: ‚nutnost neboť (na) mě leží‘ (uvádím pod čarou). A slovo ‚nutnost‘ je přeloženo z řeckého ἀνάγκη , což znamená nejenom ‚nutnost,‘ ale také ‚tíseň‘ (slovo tedy v sobě nese myšlenku velmi naléhavé nutnosti).  Jako ‚nutnost‘ se překládá zde: Mt 18,7; Lk 14,18; 23,17; Ř 13,5; 1. Kor 7,37; 9,16; 2. Kor 9,7; Filemon 14; Žid 7,12.27; 9,16.23; Jud 3) a jako ‚tíseň‘ zde: Lk 21,23; 1. Kor 7,26; 2. Kor 6,4; 12,10; 1. Tes 3,7. Patrně od slova ἀγκάλη   - v překladu: ‚ohnout ruce,‘ což by odkazovalo na přísahu, kdy je nutné něco udělat (a dosvědčit).

Slovo dobrovolně pochází z řeckého ἑκών a je použito pouze zde a v Ř 8,20. V Ř 8,19-20 čteme o tom, že tvorstvo bylo vydáno marnosti – a to ne dobrovolně (jinými slovy kletba hříchu na zemi dopadla na tvorstvo, aniž by to byla jejich dobrovolná volba – nemohli si to vybrat). Pavel dále poznamenává, že jeho jedinou „odměnou“ je kázat zdarma evangelium (1. Kor 9,17).

 

Některé obtížné řecké pasáže a jejich výklad:

„Avšak tento druh démona nevystoupí jinak, než v modlitbě a půstu.“ (Mt 17,21)

„Tento druh nečistého ducha nemůže vyjít jinak, než v modlitbě a půstu.“ (Mk 9,29)

 

Slovo démona je do textu přidáno. Je to odůvodněné?

Znění kralického textu zní takto: „Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst.“ (Mt 17,21 BK), což zní dost rozdílně. Pojďme se na tuto větu podívat blíž:

 

druh:

– je zde použito slovo  γένος, které má v Bibli více významů. Může znamenat rod (Sk 4,6; 7,19; Zj 22,16 – od tohoto významu „pokolení“), anebo může toto slovo znamenat určitý druh (něčeho) - třeba druhy semínek (Mt 13,7), druhy ryb (Mt 13,47),  nebo druh jazyka (1. Kor 12,10.28; 14,10).

 

nevystoupí:

a) Mt 17,21 – je zde použito řecké slovo ἐκπορεύομαι, které znamená: jít dál, vyjít (obvykle se používá při pohybu člověka z jednoho místa na druhé (např. Mt 3,5; 20,19...), nebo když něco „vychází z úst.“ (např. Mt 4,4; 15,11…). Pouze jednom místě (Sk 19,12) se toto řecké slovo používá pro vyjití démonů z člověka. Zdá se, že právě právě v tomto významu je použito i Mt 17,21

b) Mk 9,29 – je zde použito namísto ἐκπορεύομαι řecké slovo ἐξέρχομαι, které je v Písmu používáno na více místech pro vyjití démona z člověka (např. Mt 12,43; Mk 5,8), navíc v samotném příběhu je použito pro vyjití démona (Mk 9,25.26 srov. Mk 9,29)

 

Proto mám za to, že se v Mt 17,21 i Mk 9,29, že tento druh (ne pokolení) nebude vyhnán jinak, než skrze modlitbu a půst.

„Prostředník však není jeden, Bůh však jeden je.“ (Gal 3,20)

 

Prostředníkem je patrně myšlen Mojžíš, který předal židovskému národu zákon (Gal 3,19). Pak to můžeme chápat tak, že Mojžíš byl „dán“ pouze židům jako zprostředkovatel Abrahamovy smlouvy a pro pohany je prostředníkem Kristus - takže je prostředníků víc, ale Bůh je (prostředníkem) pro všechny lidi – pro pohany i židy. Co z toho vyplývá? Přece to, že Bůh se nemění a nabízí stejná ujednání, stejnou jednotnou zvěst k člověku o Bohu – plán spasení pro každého člověka. Zprostředkování zákona a milosti se navzájem neruší (Gal 3,21), ale navzájem spolu souvisí (Gal 3,22-26).

„Uslyšeli to všichni lidé, i výběrčí daní – a uznali Boha za spravedlivého: nechali se pokřtít Janovým křtem.“ (Lk 7,29)

 

Je zde použito řecké slovo  δικαιόω (v překladu rozděleno na tři slova) což se ve většině případů překládá jako ‚ospravedlnit.‘ - a nejčastěji v kontextu ospravedlnění člověka před Bohem skrze Kristovu oběť na kříži (tím se člověk stává přijatelným vůči Bohu). V NZ ale vidíme, že ospravedlněn může být nejen člověka, ale například i moudrost (Lk 7,35) či dokonce Bůh. Bůh je samozřejmě spravedlivý sám o sobě bez ohledu na okolnosti. Jediná otázka zní, zda i lidé (potažmo andělé v kontextu satanova odpadnutí) Boha uznají (budou vnímat) jako spravedlivého.

„A neuvoď nás napospas pokušení,

ale vysvoboď nás od zlého.“ (Mt 6,13)

„A neuvoď nás napospas pokušení,

ale vysvoboď nás od zlého.‘“ (Lk 11,4)

 

V řečtině je doslova napsáno: ‚Nedoveď nás do pokušení.‘ Co to znamená?

 

Dovést – řecké slovo εἰσφέρω znamená skutečně něco někam přinést (informace do uší (Sk 17,20), něco do světa (1.Tim 6,7), krev do svatyně (Žid 13,11), nebo někoho dovést (ochrnutého  k Ježíši (Lk 5,18.19), obžalovaného do synagogy (Lk 12,11). Toto slovo se skládá z předpony εἰς  (do) a φέρω (nést, přinést, donést), tedy dosl. ‚do-nést‘ či ‚v-nést.‘

 

Myšlenkový rým - podle principu myšlenkového rýmu (jeden verš v rýmu souvisí s druhým veršem v rýmu) se máme modlit, abychom nepřišli do pokušení, ale naopak – aby nás Bůh vysvobodil. Máme se tedy modlit o to, aby Bůh neudělal ‚opak‘ onoho ‚vysvobození od zlého,‘ tedy aby neudělal ‚uvedení do pokušení‘

 

S pochopením nám mohou pomoci tyto Biblické verše:

Když přišel na to místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli do pokušení.“ (Lk 22,40)

„Nezachvátilo vás jiné pokušení, než lidské. Věrný je Bůh, který nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti, ale s pokušením vytvoří také únik z pokušení, abyste to mohli snést.“ (1. Kor 10,13 pozn. Slovo ‚únik‘ může znamenat i ‚vyjití‘)

„Pán ví, jak zbožného člověka vysvobodit z pokušení, nespravedlivého člověka však zachová pro trest ke dni soudu.“ (2. Pt 2,9)

„Protože jsi zachoval slovo Mé vytrvalosti, také Já tě zachovám v období pokušení, která má přijít na celý obydlený svět, ve kterém budou pokoušeni ti, kteří bydlí na zemi.“ (Zj 3,10; pozn. slovo ‚zachovám‘ může znamenat také ‚střežit, hlídat‘)

„Zákon a Proroci až do Jana – od tehdy se káže evangelium Božího království a každý si do něj usilovně razí cestu. Snadněji však pomine nebe a země, než aby padla jediná čárečka zákona.“ (Lk 16,16-17)

„Avšak ode dnů Jana Křtitele až dosud lidé usilují zmocnit se nebeského království, a ti, kdo vyvíjí úsilí se ho zmocnit, ho silou uchopí. 13Vždyť celý Zákon a Proroci až do doby Jana prorokovali.“ (Mt 11,12-13)

 

Podtržená slova jsou přeložena z jednoho řeckého slova - συνέχω - které znamená v překladu: používat sílu/násilí, trpět násilí, zacházet násilně. Je to podstatné jméno od řeckého slova βία, které se v NZ používá v kontextu násilí – ať už ze strany vojáků, nebo rozzuřeného davu (Sk 5,26; 21,35; 24,7); pouze ve Sk 27,41 je toto slovo použito ve smyslu: ‚náporem‘ (tj. být pod velkou silou; v tomto případě se pod náporem mořských vln začala ničit loď).

 

V Lk 16,16-17 i Mt 11,12-13 je toto slovo použito buď v negativním smyslu (násilné chování), nebo pozitivním (jednat se silným zapálením). V jaké smyslu je zde použito? Teoreticky jsou možné obě varianty a nevím, která z nich je ta správná:

 

a) Negativní – lidé se snaží násilně vstoupit do Božího království, ale to není možné – zákon, který zapovídá násilné chování je do Božího království nepustí (Lk 16,16-17). Nebeské království (Boží lid zde na zemi) trpí pod náporem násilných činů, ale ti, kdo se snaží se tohoto království zmocnit, ho mohou obdržet. Svoji energii ale nemají vyvíjet násilně, ale nenásilně – pro vstup do Božího království.

b) Pozitivní – Lidé se velmi snaží vejít do Božího království – a to je dobře, ale musí se přitom pamatovat na zákon (Mt Lk 16,16-17; Mt 11,12-13)

„My všichni se s odkrytou tváří odrážíme jako zrcadlo Pánovu slávu a jsme v ten obraz proměňování, od slávy k slávě; stejně jako od Pánova Ducha.“ (2. Kor 3,18)

 

První podtržená slova jsou přeložena z řeckého slova κατοπτρίζομαι , které může mít dva významy:

1. Odrážet v zrcadle – křesťané odráží Pánovu slávu (charakter)

2. Dívat se do zrcadla – křesťané se dívají na Pánovu slávu (charakter) jako do zrcadla a tím jsou v tuto slávu (charakter) proměňováni

 

Obtížnější jsou ale druhá podtržená slova. Jsou přeložena z řeckého slova καθάπερ, což se dá přeložit jako: ‚stejně jako/tak jako.‘ Což zní kostrbatě a různé překlady se to snaží všelijak uhladit. Ale jak to přeložit správně?

 

Nejprve se pojďme podívat na jev, který se často vyskytuje v řeckém textu (ale i v českém, i když ne tak často). Podívejte se třeba na tyto verše:

„Ale právě naopak: Viděli, že mi bylo svěřeno kázat evangelium pro neobřezané, stejně jako bylo Petrovi svěřeno kázat evangelium pro obřezané.“

„Ale ten z otrokyně se vskutku narodil podle těla, avšak ten ze svobodné ženy se narodil prostřednictvím zaslíbení.“ (Gal 4,23)

„Neboť v Ježíši Kristu nemá žádnou moc obřízka ani neobřízka, ale má moc víra konající skrze lásku.“ (Gal 5,6)

„...skrze který je pro mě svět ukřižován, a já jsem ukřižován pro svět.“ (Gal 6,14)

 

Všechny tyto verše mají jedno společné: jsou to souvětí, přičemž v první větě je napsáno určité sloveso, a v druhé větě už toto sloveso přímo napsáno není (přidal jsem ho tam (v kurzívě) pro lepší pochopení textu, ale v řeckém textu je to sloveso jen ve druhé větě), ačkoliv tam významově (to samé sloveso) jistě patří. V řečtině tedy ty věty znějí tak, jako když si je přečtete a vynecháte podtržené slovo. Není tam tam napsáno, ale významově ho tam tak nějak „cítíme.“

 

Patrně podobně je to i v 2. Kor 3,18:

My všichni se s odkrytou tváří odrážíme jako zrcadlo Pánovu slávu (a jsme v ten obraz proměňování, od slávy k slávě), stejně jako se odrážíme jako v zrcadle od Pánova Ducha.

 

Pokud bychom vynechali vedlejší větu (která je v závorce) a chtěli tu větu významově přepsat, mohli bychom to přeložit takto:

„My všichni se s odkrytou tváří odrážíme jako zrcadlo Pánovu slávu, stejně jako

se my všichni s odkrytou tváří odrážíme jako v zrcadle od Pánova Ducha.“

 

A pokud přeložíme κατοπτρίζομαι  jako ‚dívat se do zrcadla‘ (viz výše), tak ještě takto:

„My všichni se s odkrytou tváří se díváme do zrcadla na Pánovu slávu, stejně jako

se my všichni s odkrytou tváří díváme do zrcadla na Pánova Ducha.“

„Proto ať vás žádní lidé neposuzují v jídle, nápoji, nebo co se týče účasti na svátcích, novoluních či sobotách (které jsou stínem toho, co přichází), ale ať vás posuzuje tělo Kristovo.“ (Kol 2,16-17)

 

Doslovný text těchto veršů zní takto:

„Ne tedy někdo vás ať soudí v jídle a v nápoji nebo účast svátku, nebo novoluní, nebo soboty, což je stín toho budoucího, avšak tělo Kristovo.“

 

V prvé řadě je zjevné že slova „což jsou stínem toho budoucího“ je vedlejší věta, která rozvíjí skutečnosti, jež jsou vypsány v první větě tohoto souvětí. V podstatě se tím říká, že jídlo, nápoje a různé svátky jsou stínem budoucnosti. Vedlejší věta může být vsazena do souvětí a rozvíjet určitou věc v předchozí větě a může být vypuštěna tak, aby celé souvětí dávalo smysl.

Tyto vedlejší věty apoštol Pavel velmi často používá (a já je někdy pro lepší pochopení dávám do závorek). Například:

Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, nás kvůli Své veliké lásce (kterou si nás zamiloval, když jsme ještě byli mrtví ve svých přestoupeních), probudil k životu spolu s Kristem, jehož milostí jsme spaseni.“ (Ef 2,4-5)

Je je třeba ve vedlejší větě (která je v závorce) rozvinuta myšlenka ‚lásky.‘ A pokud tuto větu vynecháme, smysl souvětí zůstane zachován, byť ochuzen.

 

Podobné vedlejší věty, které se mohou vypustit, se nachází v NZ dopisech na mnoha místech (např. Žid 6,18 – vedlejší věta říká, že Bůh nemůže lhát); Gal 1,3-5 - verš Gal 1,4 je vedlejší větou), atd.).

Pokud tedy i v Kol 2,16-17 vypustíme vedlejší větu, souvětí bude stále dávat smysl:

 

„Ne tedy někdo vás ať soudí v jídle a v nápoji nebo oblasti svátku, [...] avšak tělo Kristovo.“

 

A pokud zde použijeme stejný princip přidání slovesa do druhé věty souvětí (viz studium výše (2. Kor 3,18), potom nám věta začne dávat smysl:

 

„Ne tedy někdo vás ať soudí v jídle a v nápoji nebo oblasti svátku, [...] avšak

ať vás soudí tělo Kristovo.“

 

Nebo ještě zřetelnější znění tohoto verše:

„Ne tedy někdo vás ať soudí v jídle a v nápoji nebo oblasti svátku, [...] avšak

ať vás soudí v jídle a v nápoji nebo oblasti svátku tělo Kristovo.“

 

Apoštol Pavel tedy píše, že Koloské křesťany nemá nikdo soudit ohledně jídel ani svátků, že toto souzení (posuzování) je v kontextu církve (tj. těla Kristova).

 

Pozn.

Soudit – řecké slovo κρίνω znamená nejen někoho soudit (případně odsoudit), ale může znamenat také posuzovat, usoudit (rozhodnout se) a dát to najevo (Sk 25,25; 1. Kor 2,2)

 

tělo Kristovo - Tento překlad je v kontextu celé věty dost kostrbatý, proto jej překladatelé překládají jinak. Například: „...podstata je v Kristu.“ (Kol 2,17 B21), „...skutečnost je Kristus“ (Kol 2,17 ČEP), „...tělo jest Kristovo“ (Kol 2,17 BK), atd.

 

            Doslovný překlad fráze zde uvedené σῶμα τοῦ Χριστοῦ ale znamená jednoznačně ‚tělo Kristovo‘ (var. tělo Krista). Stejné slovospojení (tedy až na člen) používá apoštol Pavel i v 1. Kor 12,27: σῶμα Χριστοῦ, a v jiném pádu (1. pád j.č., tedy tělo Kristovo) σώματος τοῦ χριστοῦ na mnoha jiných místech (Řím 7,4; 1. Kor 10,16; Ef 4,12; Žid 10,10). Ve všech těchto výskytech má apoštol dle kontextu na mysli metaforu tělo Kristovo = církev. Není pochyb o tom, že i v Koloským Pavel touto frází myslí tuto metaforu, což vyplývá ze širšího kontextu (Kol 1,13-18; 24; 3,15), tak hlavně i z bezprostředního kontextu: „Ať vám nedělá rozhodčího nikdo, kdo si libuje vnitřní poníženosti a v náboženství andělů, kdo se vrhá do toho, do čeho nevidí, je zbytečně povýšený pod vlivem mysli svého těla, a nedrží se hlavy, ze které je celé tělo podpíráno klouby, svázáno dohromady a roste Božím růstem.“ (Kol 2,18-19)

 

Další komentář k řecké problematice:

POD zákonem ὑπὸ νόμον

 

Co to konkrétně znamená žít POD ZÁKONEM? Podívejme se do Bible:

„Když však přišla plnost času, Bůh vyslal svého Syna. Ten byl narozen z ženy a narozen POD ZÁKONEM,

aby vykoupil ty, kteří jsou narozeni POD ZÁKONEM, abychom mohli obdržet adoptování za syny.“ (Gal 4,4-5)

 

Tento verš nám říká, že každý člověk (včetně Krista) byl narozen POD ZÁKONEM. Co to znamená? Víme, že je všechno skrze zákon uzavřeno pod hřích: „Ostnem smrti je hřích, a mocí hříchu je zákon.“ (1. Kor 15,56). Ale máme naději v Kristu, že můžeme být vykoupeni i když jsme pod zákonem:

„Ale Písmo všechno uzavřelo pod hřích, takže zaslíbení plynoucí z víry Ježíše Krista mohlo být dáno těm, kdo uvěří. Než však přišla víra, byli jsme střeženi POD ZÁKONEM, uzavření do příchodu Víry, která byla zjevena.“ (Gal 3,22-23). Pavel dokonce píše lidem, kteří chtějí být pod zákonem (Gal 5,18) alegorii o Sáře a Hagar, přičemž jedna symbolizuje spasení z víry a druhá spoléhání na zákon (Gal 5,19-30).

 

Pokud nejsme pod zákonem, neznamená to, že kvůli tomu budeme svévolně hřešit: „Vždyť již nad vámi nebude panovat hřích, neboť nejste POD ZÁKONEM, ale pod milostí. Co tedy? Budeme hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale jsme pod milostí? Naprosto ne!“ (Ř 6,14-15).

 

Že nespoléháme na zákon (nejsme ‚pod zákonem‘) se projeví tak, že jsme vedeni Duchem svatým: „Pokud jste však vedeni Duchem, nejste pod zákonem.“ (Gal 5,18).

Pavel se však snažil vžít do přemýšlení takových lidí, aby se jim přiblížil a přivedl je k Bohu (ale jak sám píše: sám není pod zákonem): „Židům jsem se stal jakoby židem, abych získal židy. Těm POD ZÁKONEM jsem se stal jakoby POD ZÁKONEM (sám nejsem POD ZÁKONEM), abych získal ty, kteří jsou POD ZÁKONEM.“ (1. Kor 9,20).

 

POD ZÁKONEM je tedy spojení, které se vztahuje na lidský život, nad kterým funguje princip: zhřeším = zasloužím si smrt. Kristus žil pod tímto principem a obstál, my všichni jsme ale zhřešili a tak potřebujeme spoléhat na Krista, který nás vykoupil z tohoto stavu ‚pod zákonem,‘ jež nám všem přinesl smrt, protože jsme všichni zhřešili (Gal 4,4-5).

 

V zákoně  ἐν νόμου

Předpona ἐν znamená dosl. v, uvnitř;  a slovo νόμου odkazuje na zákon. Kromě několika zmínek o tom, že je ‚v zákoně‘ něco napsáno (Lk 10,26; Jan 8,5…) je v NZ ještě několikrát použita tato fráze:

„Neboť ti, kdo bezzákoně zhřešili, bezzákoně také zahynou; a kdo V ZÁKONĚ zhřešili, budou souzeni prostřednictvím zákona. Vždyť před Bohem nejsou spravedliví posluchači zákona, ale vykonavatelé zákona. Neboť když pohané nemají zákon, a přirozeně konají to, co požaduje zákon – ti nemají zákon a přitom jsou sami sobě zákonem.“ (Ř 2,12-14)

 

Zdá se, že slovní obrat ‚v zákoně‘ odkazuje na člověka, který zná a ví o zákonu. To samo o sobě ještě nestačí k tomu, aby byl člověk také činitel zákona:  „Ty se chlubíš V ZÁKONĚ a prostřednictvím přestupku zákona znevažuješ Boha?“ (Ř 2,23).

„Víme však, že co říká zákon, říká těm, kteří jsou V ZÁKONĚ, aby byla umlčena všechna ústa a aby byl celý svět  přiveden pod soud vůči Bohu. Proto před Ním nebude ze skutků zákona ospravedlněno žádné tělo, neboť prostřednictvím zákona je poznání hříchu.“ (Ř 3,19-20)

 

Pavel na jiném místě píše, že tato znalost zákona nám nemůže přinést spasení:

„Neboť v zákoně není nikdo ospravedlněn před Bohem. To je evidentní, protože: ‚spravedlivý bude žít z víry.‘“ (Gal 3,11)

„Neboť znovu dosvědčuji každému obřezanému člověku, že je dlužníkem celého zákona k vykonání. Oddělili jste se od Krista všichni, kteří jste ospravedlňováni V ZÁKONĚ, vypadli jste z milosti!“ (Gal 5,3-4). Proto o sobě vydává svědectví: „...podle horlivosti pronásledovatel církve, podle spravedlnosti – která je V ZÁKONĚ – jsem byl neporušený… Ale co mi bylo ziskem, to jsem skrze Krista považoval za ztrátu.“ (Fil 3,6-7)

 

Fráze  V ZÁKONĚ tedy odkazuje na znalost zákona.

 

Existuje příbuzné slovo – ἔννομος (z předložky ‚v‘ a slova ‚zákon‘), které je použito pro zákonné shromáždění (kde se děje všechno podle určitého zákona (Sk 19,39) a také v 1. Kor 9,21, kdy apoštol Pavel říká, že je ‚vzákoně‘ vůči Kristu: „Porušovatelům zákona jsem se stal jakoby porušovatelem zákona (nejsem porušovatel zákona Božího, ale jsem zákonným vůči Kristu), abych získal ty, kteří jsou porušovateli zákona.“ (1. Kor 9,21)

Publius Sulpicius Quirinius

 

O Quirinusovi víme, že vládl v Judsku v letech 6-8 po K., což ovšem nekoresponduje s narozením Ježíše Krista, které proběhlo dřív (Lk 2,1-2). Někteří učenci tedy navrhují, že Quirinius zastával tento úřad ještě dříve, což je možné, ale nemáme o tom žádný historický záznam.

Jiní zase chápou vyjádření v Lk 2,2 tak, že by se to mělo překládat takto: „Tento soupis se konal před tím soupisem, který byl proveden, když v Sýrii vládl Quirinius.“ Řecký text zní takto: „Tento soupis πρώτη nastal, vládl té Sýrii Quirinius.“ Zvýrazněné řecké slovo můžeme přeložit takto: první/nejprve, neboť také jako DŘÍVE (takto je toto řecké slovo přeloženo např. v Jan 1,15.30). Potom bychom to mohli přeložit takto: „Tento soupis nastal dříve, (než) vládl té Sýrii Quirinius.“

Navíc z historie víme, že v letech 6-7 po K. bylo v Sýrii podle historika Josefa Flavia konáno významné sčítání lidu, ale místním místodržitelem byl tehdy Publius Sulpicius.

Z těchto důvodů jsem se rozhodl slovo πρώτη přeložit jako ‚dříve.‘

Počítání času

 

Židé měli jiné počítání času, než máme my. Začínali počítat hodiny od šesté hodiny ranní (to byla jejich ‚půlnoc‘), takže měli ve srovnání s námi na hodinách o šest hodin méně.

V textu uvádím události podle našeho počítání času a pod čarou uvádím to, co je napsáno v řeckém textu.