Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lukáš 7

« Lukáš 6

» Lukáš 8

 

Lukáš 7

JEŽÍŠ POMÁHÁ POTŘEBNÝM

1Když Ježíš naplnil všechna Svá slova v uších lidu, vešel do Kafarnaum. 2Nějaký setník měl otroka, kterého si vážil. Ten otrok byl na smrt nemocný.  3Uslyšel o Ježíšovi a poslal k Němu židovské starší. Prosili Ho, aby přišel a spasil Jeho otroka. 4Když přišli k Ježíšovi, snažně Ho prosili: „Ten setník je hoden, abys mu to prokázal. 5Neboť miluje náš národ a vystavěl nám synagogu.“ 6A Ježíš šel s nimi. Když již byl nedaleko od jeho domu, poslal k Němu setník přátele. Ti Mu řekli: „Pane, neobtěžuj se, vždyť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu. 7Proto jsem i sebe nepokládal za hodného, abych k Tobě přišel, ale řekni slovo a můj služebník bude uzdraven. 8Vždyť také já jsem člověk, který je podléhá autoritě. Mám pod sebou vojáky, a když někomu řeknu: ‚Jdi.‘ - tak jde; jinému řeknu: ‚Pojď sem.‘ - tak přijde. A když řeknu svému otroku: ‚Udělej to.‘ - tak to udělá. 9Když to Ježíš uslyšel, podivil se nad ním. Obrátil se zástupu, který Ho následoval, a řekl jim: „Říkám vám: Ani v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru.10Ti, kteří byli posláni, se vrátili do domu a našli tam otroka zdravého.

11Další den se stalo, že Ježíš šel do města jménem Naim a šli spolu s Ním Jeho učedníci a početný zástup. 12Jakmile se přiblížil bráně města, hle: jedináček, syn své matky, byl mrtev nesen ven. Ta žena byla vdova. Byl s ní veliký zástup z města. 13Když ji uviděl Pán, byl nad ní pohnut soucitem a řekl ji: „Neplakej…14Přistoupil a dotkl se rakve. Ti, kteří ji nesli, se zastavili. A řekl: „Mladíku, říkám ti: Vstaň.15A ten mrtvý mládenec se posadil a začal mluvit. A dali ho jeho matce. 16Tehdy se všech lidí zmocnil strach a oslavovali Boha. Říkali: „Mezi námi povstal veliký prorok!“ a „Bůh navštívil Svůj lid!“ 17A pověst o Něm se rozšířila po celém Judsku a po celém okolí.

18Janovi učedníci podali Janovi zprávu ohledně všech těchto událostí. Jan si zavolal dva ze svých učedníků a poslal je k Ježíšovi se slovy: 19„Jsi Ten přicházející, nebo máme očekávat někoho jiného?“ 20Ti muži přišli k Němu a řekli: „Jan křtitel nás poslal k Tobě se slovy: ‚Jsi Ten přicházející, nebo máme očekávat někoho jiného?‘“ 21V tu hodinu Ježíš uzdravil mnoho lidí z chronických onemocnění, bolestivých nemocí, od zlých duchů a mnoha slepým lidem daroval zrak. 22Ježíš jim odpověděl: „Jděte a podejte zprávu Janovi o tom, co vidíte a slyšíte: Slepím je navrácen zrak, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají z mrtvých a žebrákům je kázáno evangelium. 23A blahoslavený je ten, kdo ve Mně ne kámen úrazu.

24Když Janovi poslové odešli, začal říkat zástupům ohledně Jana: „Na co jste se vyšli podívat na poušť? Na rákos, který se třese ve větru? 25Anebo na co jste se vyšli podívat? Na člověka oblečeného do jemného roucha? Hle: Ti ve vznešených rouchách jsou v luxusu, jsou v královských palácích. 26Anebo na co jste se vyšli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám: Na více, než proroka. 27Tento člověk je ten, o kterém je psáno: ‚Hle: Posílám Svého posla před Tvou tváří, který připraví Tvou cestu před Tebou.‘ 28Říkám vám: Není většího proroka mezi těmi, kdo se narodili z ženy, než Jan Křtitel. Avšak i ten nejmenší v Božím království je větší, než on.29Uslyšeli to všichni lidé, i výběrčí daní – a uznali Boha za spravedlivého: nechali se pokřtít Janovým křtem. 30Ale farizeové a znalci zákona odmítli Boží úmysl, který se jich týkal, a nebyli od něj pokřtěni.

31Pán řekl: „K čemu připodobním lidi z této generace? Komu jsou podobní? 32Jsou podobní dětem, které sedí na tržišti a volají jeden na druhého: ‚Pískali jsme vám na flétnu a netancovali jste; naříkali jsme a neplakali jste.‘ 33Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chleba ani nepil víno – a říkáte: ‚Má démona.‘ 34Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkáte: ‚Hle: Člověk žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků.‘ 35Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.

36Jeden farizeus Ho prosil, aby s ním jedl. Vešel do domu toho farizea a lehl si ke stolu. 37A hle: Žena hříšnice, která byla v tom městě, se dozvěděla, že Ježíš bude ležet u stolu v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobu plnou vonného oleje, 38a s pláčem se postavila zezadu k Jeho nohám. Začala slzami smáčet Jeho nohy a vlasy na své hlavě je utírala. Líbala Jeho nohy a mazala je tím vonným olejem. 39Když to uviděl farizeus, který Ho pozval, řekl si sám u sebe: „Pokud by byl tento Ježíš prorok, poznal by, kdo a jaká je ta žena, která se Ho dotýká. Vždyť je to hříšnice.“

40Ježíš na to reagoval, řekl mu: „Šimone, musím ti něco říct.“ On řekl: „Mistře, řekni mi to.“ 41Jeden věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů a druhý padesát. 42Když neměli na zaplacení, oběma ten dluh odpustil. Který z nich ho tedy bude více milovat?43Šimon odpověděl: „Předpokládám, že ten, kterému odpustil více.“ On mu řekl: „Správně jsi soudil.44Obrátil se k té ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vstoupil jsem do tvého domu, ale nepodal jsi mi vodu na nohy; tato žena však smočila Mé nohy slzami a svými vlasy je utřela. 45Nedal jsi Mi políbení, avšak tato žena od té chvíle, co jsem přišel, nepřestala vroucně líbat Mé nohy. 46Nepomazal jsi Mou hlavu olejem, avšak tato žena pomazala Mé nohy vonným olejem. 47Proto ti říkám: Její mnohé hříchy ji budou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.48Řekl jí: „Jsou odpuštěny tvé hříchy.49Ti, co tam stolovali, si mezi sebou začali říkat: „Kdo to je, že i hříchy odpouští?“ 50Ježíš však řekl té ženě: „Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji.

 

 

7,2 na smrt – ř. Slovo ve  smyslu: ‚budoucí-dokončení‘ (zde tedy dokončení života)

7,29 uznali za spravedlivého - ř. slovo dosl. ‚ospravedlnit‘ (tj. prohlásit za spravedlivého)

7,30 který se jich týkal - dosl. pro ně (samotné)

7,38 mazat – pomazávat (slovník)

7,50 v pokoji - var. k (pokoji), do (pokoje)