Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lukáš 7

« Lukáš 6

» Lukáš 8

 

Lukáš 7

JEŽÍŠ POMÁHÁ POTŘEBNÝM

1Když Ježíš naplnil všechna Svá slova v uších lidu, vešel do Kafarnaum. 2Nějaký setník měl otroka, kterého si vážil. Ten otrok byl na smrt nemocný.  3Uslyšel o Ježíšovi a poslal k Němu židovské starší. Prosili Ho, aby přišel a spasil Jeho otroka. 4Když přišli k Ježíšovi, snažně Ho prosili: „Ten setník je hoden, abys mu to prokázal. 5Neboť miluje náš národ a vystavěl nám synagogu.“ 6A Ježíš šel s nimi. Když byl ještě nedaleko od jeho domu, poslal k Němu setník přátele. Ti Mu řekli: „Pane, neobtěžuj se, vždyť nejsem hoden, abys vešel pod mojí střechu. 7Proto jsem i sebe nepokládal za hodného, abych k Tobě přišel, ale řekni slovo a můj služebník bude uzdraven. 8Vždyť také já jsem člověk, který je podléhá autoritě. Mám pod sebou vojáky, a když někomu řeknu: ‚Jdi.‘ - tak jde; jinému řeknu: ‚Pojď sem.‘ - tak přijde. A když řeknu svému otroku: ‚Udělej to.‘ - tak to udělá." 9Když to Ježíš uslyšel, podivil se nad ním. Obrátil se zástupu, který Ho následoval, a řekl jim: „Říkám vám: Ani v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru.10Ti, kteří byli posláni, se vrátili do domu a našli tam otroka zdravého.

11Další den se stalo, že Ježíš šel do města jménem Naim a šli spolu s Ním Jeho učedníci a početný zástup. 12Jakmile se přiblížil bráně města, hle: jedináček, syn své matky, byl mrtev nesen ven. Ta žena byla vdova. Byl s ní veliký zástup z města. 13Když ji uviděl Pán, byl nad ní pohnut soucitem a řekl ji: „Neplakej…14Přistoupil a dotkl se rakve. Ti, kteří ji nesli, se zastavili. A řekl: „Mladíku, říkám ti: Vstaň.15A ten mrtvý syn se posadil a začal mluvit. A dali ho jeho matce. 16Tehdy se všech lidí zmocnil strach a oslavovali Boha. Říkali: „Mezi námi povstal veliký prorok!“ a: „Bůh navštívil Svůj lid!“ 17A pověst o Něm se rozšířila po celém Judsku a po celém okolí.

18Janovi učedníci podali Janovi zprávu ohledně všech těchto událostí. Jan si zavolal dva ze svých učedníků a poslal je k Ježíšovi se slovy: 19„Jsi Ten přicházející, nebo máme očekávat někoho jiného?“ 20Ti muži přišli k Němu a řekli: „Jan křtitel nás poslal k Tobě se slovy: ‚Jsi Ten přicházející, nebo máme očekávat někoho jiného?‘“ 21V tu hodinu Ježíš uzdravil mnoho lidí z chronických onemocnění, bolestivých nemocí, od zlých duchů a mnoha slepým lidem daroval zrak. 22Ježíš jim odpověděl: „Jděte a podejte zprávu Janovi o tom, co vidíte a slyšíte: Slepím je navrácen zrak, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají z mrtvých a žebrákům je kázáno evangelium. 23A blahoslavený je ten, kdo ve Mně ne kámen úrazu.

24Když Janovi poslové odešli, začal říkat zástupům ohledně Jana: „Na co jste se vyšli podívat na poušť? Na rákos, který se třese ve větru? 25Anebo na co jste se vyšli podívat? Na člověka oblečeného do jemného roucha? Hle: Ti ve vznešených rouchách jsou v luxusu; jsou v královských palácích. 26Anebo na co jste se vyšli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám: Na více, než proroka. 27Tento člověk je ten, o kterém je psáno: ‚Hle: Posílám Svého posla před Tvou tváří, který připraví Tvou cestu před Tebou.‘ 28Říkám vám: Není většího proroka mezi těmi, kdo se narodili z ženy, než Jan Křtitel. Avšak i ten nejmenší v Božím království je větší, než on.29Uslyšeli to všichni lidé, i výběrčí daní – a uznali Boha za spravedlivého: nechali se pokřtít Janovým křtem. 30Ale farizeové a znalci zákona odmítli Boží úmysl, který se jich týkal, a nebyli od něj pokřtěni.

31Pán řekl: „K čemu připodobním lidi z této generace? Komu jsou podobní? 32Jsou podobní dětem, které sedí na tržišti a volají jeden na druhého: ‚Pískali jsme vám na flétnu a netancovali jste; naříkali jsme a neplakali jste.‘ 33Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chleba ani nepil víno – a říkáte: ‚Má démona.‘ 34Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkáte: ‚Hle: Člověk žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků.‘ 35Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.

36Jeden farizeus Ho prosil, aby s ním jedl. Vešel do domu toho farizea a lehl si ke stolu. 37A hle: Žena hříšnice, která byla v tom městě, se dozvěděla, že Ježíš bude ležet u stolu v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobu plnou vonného oleje, 38a s pláčem se postavila zezadu k Jeho nohám. Začala slzami smáčet Jeho nohy a utírala je vlasy na své hlavě. Líbala Jeho nohy a mazala je tím vonným olejem. 39Když to uviděl farizeus, který Ho pozval, řekl si sám u sebe: „Pokud by byl tento Ježíš prorok, poznal by, kdo a jaká je ta žena, která se Ho dotýká. Vždyť je to hříšnice.“

40Ježíš na to reagoval, řekl mu: „Šimone, musím ti něco říct.“ On řekl: „Mistře, řekni mi to.“ 41Jeden věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů a druhý padesát. 42Když neměli na zaplacení, oběma ten dluh odpustil. Který z nich ho tedy bude více milovat?43Šimon odpověděl: „Předpokládám, že ten, kterému odpustil více.“ On mu řekl: „Správně jsi soudil.44Obrátil se k té ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vstoupil jsem do tvého domu, ale nepodal jsi mi vodu na nohy - tato žena však smočila Mé nohy slzami a utřela je svými vlasy. 45Nedal jsi Mi políbení - avšak tato žena od té chvíle, co jsem přišel, nepřestala vroucně líbat Mé nohy. 46Nepomazal jsi Mou hlavu olejem - avšak tato žena pomazala Moje nohy vonným olejem. 47Proto ti říkám: Její mnohé hříchy ji budou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.48Řekl jí: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.49Ti, co tam stolovali, si mezi sebou začali říkat: „Kdo to jen je, že i hříchy odpouští?“ 50Ježíš však té ženě řekl: „Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji.

 

 

7,2 na smrt – ř. Slovo ve  smyslu: ‚budoucí-dokončení‘ (zde tedy dokončení života)

7,29 uznali za spravedlivého - ř. slovo dosl. ‚ospravedlnit‘ (tj. prohlásit za spravedlivého)

7,30 který se jich týkal - dosl. pro ně (samotné)

7,38 mazat – pomazávat (slovník)

7,50 v pokoji - var. k (pokoji), do (pokoje)