Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lukáš 22

« Lukáš 21

» Lukáš 23

 

Lukáš 22

PESACH

1Přibližoval se svátek nekvašených chlebů zvaný ‚pesach.‘ 2Přední kněží a učitelé zákona hledali způsob, jak by Ho zavraždili, ale báli se lidu. 3Tedy satan vstoupil do Jidáše Kerijótu, který byl z počtu dvanácti učedníků. 4On odešel promluvil si s předními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jakým způsobem by jim Ho zradil. 5Zaradovali se a dohodli se s ním, že mu dají peníze. 6On vyznal svůj souhlas a hledal vhodnou příležitost, aby jim Ho zradil bez přítomnosti zástupu.

7Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován pesachový beránek. 8Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám pesachového beránka, abychom jedli.9Řekli mu: „Kde chceš, připravíme beránka?“ 10Řekl jim: „Hle: Když vstoupíte do města, setkáte se s člověkem, který nese džbán vody. Následujte ho do domu, do kterého vejde. 11Řekněte hospodáři toho domu: ‚Mistr ti vzkazuje: Kde je místnost k ubytování, kde bych jedl se Svými učedníky pesachového beránka?‘ 12A on ti ukáže již prostřenou prostornou horní místnost. Tam připravte toho beránka.13Když odešli, našli všechno tak, jak jim řekl. A připravili pesachového beránka.

14Když přišla ta chvíle, ulehl ke stolu a s Ním dvanáct apoštolů. 15Řekl jim: „Toužebně jsem toužil jíst s vámi tohoto pesachového beránka dříve, než budu trpět.  16Neboť vám říkám, že již nikdy nebudu jíst tohoto beránka, dokud nedojde naplnění v Božím království. 17A vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte si jej mezi sebou. 18Neboť vám říkám, že od této chvíle jistě nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.19A vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a dal jim jej se slovy: „Toto je Mé tělo, které se za vás dává. Toto dělejte na Moji památku.20Stejně tak po večeři vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v Mé krvi, která se za vás vylévá. 21Nicméně hle: ruka toho, který Mě zrazuje, je se Mnou na stole. 22Protože Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, prostřednictvím kterého je zrazen.

23A začali mezi sebou debatovat o tom, kdo z nich je tedy ten, kdo to má udělat. 24Nastala však mezi nimi také hádka o to, kdo z nich je asi největší. 25Řekl jim: „Králové národu panují nad nimi, a ti, kteří je mají pod svou mocí, si říkají ‚dobrodinci.‘ 26Vy však takoví nebuďte. Ale ten největší mezi vámi buď jako nejmladší; a ten, kdo je vedoucí, buď jako služebník. 27Neboť kdo je větší: Ten, který leží u stolu, nebo ten, který slouží? Ne snad ten, který leží u stolu? Ale Já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. 28Vy však jste ti, kteří jste se Mnou zůstali v Mých pokušeních. 29A Já vám uděluji království, jako Mě Můj Otec udělil království, 30abyste jedli a pili u Mého stolu v Mém království. Budete sedět na trůnech a soudit dvanáct kmenů Izraele.

31A Pán řekl: „Šimone, Šimone, hle: satan si vás vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. 32Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra nezanikla. A ty, až se obrátíš, buď oporou svým bratrům.33Řekl Mu: „Pane, s Tebou jsem připraven jít do vězení i na smrt!“ 34On řekl: „Říkám ti, Petře: Ještě než dnes zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že Mě znáš.

35Řekl jim: „Když jsem vás posílal bez měšce, kožené brašny a sandálů - chybělo vám něco?“ Řekli: „Nic nám nechybělo.“ 36Řekl jim: „Ale nyní: Kdo má měšec, vezmi si jej; stejně tak i koženou brašnu. A kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč. 37Neboť vám říkám, že se musí dokončit na Mě to, co je psáno: ‚A byl započten mezi protizákonné lidi.‘ Neboť to, co se Mě týká, směřuje ke konci.“ 38Řekli: „Pane, hle: Máme zde dva meče.“ A řekl jim: „To stačí.

39A vyšel a šel podle Svého zvyku na Olivovou horu; a učedníci Ho následovali. 40Když přišel na to místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli do pokušení.41Sám se od nich vzdálil, jen co by kamenem dohodil. Poklekl na kolena a modlil se: 42Otče, pokud chceš, odejmi ode Mně tento kalich. Ale staň se ne Má vůle, ale Tvá.43Ukázal se Mu anděl z nebe a posiloval Ho. 44Když byl v usilovném vnitřním zápase, ještě usilovněji se modlil a Jeho pot byl jako kapky krve, které padaly na zem. 45Vstal od modlitby, přišel k učedníkům a našel je, jak z psychické bolesti usnuli. 46Řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.

47Zatímco ještě mluvil, hle: zástup a s ním ten, který se jmenoval Juda, jeden z dvanácti učedníků. Ten šel napřed a když se přiblížil k Ježíšovi, přátelsky Ho políbil. 48Ježíš mu však řekl: „Judo, políbením zrazuješ Syna člověka?49Když viděli ti, kteří byli kolem Něj, co asi bude, řekli Mu: „Pane, máme se bít mečem?50Jeden z nich udeřil veleknězova otroka a usekl mu pravé ucho. 51Ježíš však na to reagoval: „Nechte toho!“ A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej. 52Ježíš řekl těm, kteří proti Němu přišli, totiž předním kněžím, velitelům chrámové stráže a starším: „Vyšli jste s meči a dřevěnými holemi jako proti nějakému banditovi? 53Každý den jsem byl s vámi v chrámě, ale nevztáhli jste na Mě ruku. Ale toto je vaše chvíle a moc temnota.54Zmocnili se Ho a odvedli do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval.

55Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu u ohně, seděl mezi nimi také Petr. 56Když ho uviděla jedna mladá služebná, jak sedí u ohně, pozorně si ho prohlédla a řekla: „Také tento člověk byl s Ním.“ 57On to zapřel: „Ženo, neznám toho muže.“ 58Po malé chvíli ho uviděl jiný člověk a říkal: „Také ty jsi jeden z nich.“ Ale Petr mu říkal: „Člověče, nejsem!“ 59Když uplynula asi jedna hodina, zase jiný člověk tvrdil: „Pravda, i tento člověk byl s Ním. Vždyť je také z Galileje.“

60Petr však řekl: „Člověče, nevím, co čem to mluvíš!“ A hned nato, ještě když mluvil, zakokrhal kohout. 61Pán se obrátil pohleděl na Petra. A Petr si připomněl Pánovo slovo, jak mu řekl: ‚Ještě než dnes zakokrhá kohout, třikrát Mě zapřeš.‘ 62A Petr vyšel ven hořce se rozplakal.

63Ti muži, kteří Ježíše sužovali, se Mu posmívali a bili Ho. 64Zahalovali Ho, bili Ho do tváře a ptali se: „Prorokuj: Kdo je ten, který Tě udeřil?“ 65A mnoha jinými způsoby Ho uráželi a mluvili proti Němu.

66Když nastal den, sešlo se shromáždění starších lidu, přední kněží a učitelé zákona a vedli Ho před svůj sanhedrin. 67A říkali: „Pokud jsi Kristus, řekni nám to!“ On jim však řekl: „Pokud vám to řeknu, jistě neuvěříte. 68Pokud se vás na to zeptám, neodpovíte, ani Mě nepropustíte. 69Od této chvíle však bude ‚Syn člověka sedět po pravici Moci Boží.‘70Všichni řekli: „Jsi tedy Boží syn?“ Řekl jim: „Vy říkáte, že JÁ JSEM.71Řekli: „Nač ještě potřebujeme nějaké svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z Jeho úst!“

 

 

23,24 hádka - dosl. ‚(mít)rád-hádka‘ (tedy mít rád hádky/spory)

22,28 var. pokračovali

22,44 usilovný vnitřní zápas - ř. slovo dosl. agónia (být v agónii)

22,45 psychická bolest - var. zármutek, (psychická) bolest těla

22,65 urážet - var. rouhat se