Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lukáš 20

« Lukáš 19

» Lukáš 21

 

Lukáš 20

1Jeden den se stalo, že když vyučoval lid v chrámě a kázal evangelium, přistoupili k Němu přední kněží a učitelé zákona spolu se staršími lidu. Řekli Mu: 2„Řekni nám: V jaké autority to děláš? A kdo Ti dal tu autoritu?“ 3Odpověděl jim: „Také Já se vás zeptám na jednu věc. Řekněte mi: 4Byl Janův křest z nebe, nebo od lidí?5Oni o tom mezi sebou přemýšleli: „Pokud bychom řekli: ‚Z nebe,‘ řekne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ 6Pokud bychom však řekli: ‚Od lidí‘ - všechen lid nás bude kamenovat, neboť všichni jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.“ 7Odpověděli: „Nevíme, odkud byl.“ 8Ježíš jim řekl: „Ani já vám neřeknu, v jaké autoritě to dělám.

9Začal lidu říkat toto podobenství: „Jeden člověk vysázel vinici a pronajal ji vinařům. Pak na dlouhou dobu vycestoval do zahraničí. 10V určený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali výnos z vinice. Vinaři ho však zbili a propustili s prázdnou. 11Poslal dalšího otroka, ale oni ho zbili, znevážili a propustili s prázdnou. 12Poslal dalšího, třetího otroka. Ale oni i toho zranili a vyhnali. 13Pán vinice si řekl: ‚Co udělám? Pošlu svého milovaného syna. Když ho uvidí, možná se zastydí.‘ 14Když ho vinaři uviděli, uvažovali mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zavraždíme ho, aby bylo dědictví naše.‘ 15Vyvedli ho ven z vinice a tam ho zavraždili. Co jim tedy udělá pán vinice? 16Přijde, zahubí ty vinaře a dá vinici jiným vinařům.“ Když to uslyšeli, řekli: „Naprosto ne!“ 17On se na ně podíval a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno: ‚Kámen, který stavitelé odmítli, ten se stal úhelným kamenem. 18Každý, kdo na ten kámen padne, roztříští se; a na koho by ten kámen padl, toho rozdrtí na prach.19V tu chvíli na Něj chtěli učitelé zákona a přední kněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Vždyť rozpoznali, že to podobenství řekl proti nim.

20Pozorně Ho sledovali a poslali špehy, kteří předstírali svou spravedlnost, aby Ho chytli za slovo. Potom by Ho vydali vladaři a guvernérově moci. 21Zeptali se Ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a vyučuješ. Nepřijímáš osoby podle postavení, ale na základě pravdy vyučuješ Boží cestu. 22Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ 23Ale Ježíš vnímal jejich vychytralost a řekl jim: „Proč Mě pokoušíte? 24Ukažte Mi denár. Čí má obraz a nápis?“ Řekli: „Císařův.“ 25Řekl jim: „Proto co je císařovo, vracejte císaři; a co je Boží, vracejte Bohu.26A nemohli Ho před lidem chytit za slovo. Podivili se nad Jeho odpovědí a byli ticho.

27Přistoupili pak někteří ze saduceů, kteří mluví proti vzkříšení; totiž že neexistuje. Zeptali se Ho: 28„Mistře, Mojžíš nám napsal, že pokud něčí bratr, který měl manželku, zemřel bezdětný, tak si jeho manželku vezme jeho bratr a vzbudí tak svému bratru potomstvo. 29Bylo tedy sedm bratrů. První bratr si vzal ženu, ale umřel bezdětný. 30Tu ženu si vzal druhý bratr, ale i on zemřel bezdětný. 31Také třetí bratr si ji vzal; a stejně tak i všech sedm – a nezanechali děti a zemřeli. 32Nakonec zemřela i ta žena. 33Komu z nich tedy bude patřit ta žena při vzkříšení? Vždyť ji mělo za ženu všech sedm!“ 34Ježíš jim řekl: „Potomci tohoto věku se žení a vdávají. 35Ale ti, kteří budou uznáni za hodné dosáhnout onoho věku a vzkříšení z mrtvých, se nebudou ženit ani vdávat. 36Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou rovni andělům a budou synové Boží, jsouce synové zmrtvýchvstání. 37A že mrtví vstanou z mrtvých, oznámil i Mojžíš při tom trnitém keři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. 38Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí Jemu.39Když tak odpověděl, někteří učitelé zákona řekli: „Mistře, dobře jsi to řekl.“ 40A již neměli odvahu se Ho na nic ptát.

41On jim však řekl: „Jak mohou někteří lidé říkat, že Kristus je synem Davida? 42Vždyť sám David říká v knize žalmů: ‚Řekl Pán Mému Pánu: ‚Seď se po Mé pravici, 43dokud nepoložím Tvé nepřátele jako rohož pod Tvé nohy.‘ 44Pokud Ho David nazývá Pánem, jak to, že je jeho synem?

45Když všechen lid poslouchal, řekl Svým učedníkům:  46„Dávejte si pozor na učitele zákona, kteří chtějí chodit v krásném dlouhém rouchu a mají rádi zdravení na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na banketech. 47Ti vyjídají domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb. Ti přijmou větší soud.

 

 

20,13 zastydí - var. budou na něj brát ohled/budou mít úctu

20,17 odmítnout - odmítnout po důkladném testování (zkoumání)

20,17 úhelný kámen - dosl. hlavou úhlu

20,46 dlouhé roucho, které nosili vysoce postavení lidé

20,46 banket - var. večeře, (večerní) hostina

20,47 záminka - var. předstírání dlouhých modliteb/vymlouvají se na dlouhé modlitby

20,47dosl. soud