Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lukáš 10

« Lukáš 9

» Lukáš 11

 

Lukáš 10

1Potom si Pán určil jiných sedmdesát [dva] učedníků, a poslal je před Svou tváří po dvou do každého města i místa, kam měl Sám jít. 2Řekl jim: „Sklizeň je velká, ale pracovníků je málo. Proste proto Pána sklizně, aby vyslal pracovníky na svou sklizeň. 3Jděte… Hle: Posílám vás jako ovce mezi vlky. 4Neberte si s sebou měšec, koženou brašnu ani sandály. A na cestě nikoho nepozdravujte. 5Do jakéhokoli domu vejdete, nejprve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘ 6Pokud tam bude syn pokoje, spočine na něm váš pokoj. Pokud ne, pokoj se navrátí k vám. 7V tom domě zůstaňte a jezte a pijte to jídlo od nich, neboť pracovník je hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu. 8A do kteréhokoli města byste vešli a přijali by vás tam, jezte, co před vás předloží. 9Uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘ 10A do jakéhokoli města byste vešli a nepřijali by vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 11‘Vytřásáme vám i ten prach, který se přichytil na našich nohou z vašeho města. Nicméně vězte, že se k vám přiblížilo Boží království.‘ 12Říkám vám: Obyvatelům Sodomy bude v onen den snesitelněji, než tomu městu.

13Běda tobě Chorazin, běda tobě Betsaido! Neboť kdyby v Týru a v Sidónu byly vykonány takové zázraky, které byly vykonány mezi vámi – dávno by seděli v žíněném rouchu a v popelu a činili pokání. 14Proto bude Týru a Sidónu na soudu snesitelněji, než vám. 15A ty, Kafarnaum, jsi snad vyvýšeno až do nebe? Až do hádesu sestoupíš! 16Kdo vás slyší, slyší Mě; a kdo vás odmítá, odmítá Mě. Kdo však odmítá Mě, odmítá také Toho, který Mě poslal.

17Potom se s radostí vrátilo těch sedmdesát učedníků a říkali: „Pane, i démoni se nám podřizují v Tvém jménu.“ 18On jim řekl: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk. 19Hle: Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry i moc nad veškerou mocí nepřítele; a vůbec vám neuškodí. 20Nicméně v tom se neradujte, že se vám podřizují duchové, ale radujte se, že jsou vaše jména zapsána v nebesích.

21V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu [Svatém] a řekl: „Vyznávám Ti díky, Otče, Pane nebe a země, že jsi tyto věci ukryl před moudrými a učenými lidmi, a odhalil jsi je neučeným lidem. Ano, Otče, neboť taková byla dobrá vůle před Tebou. 22Všechno je Mi předáno od Mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a nikdo neví, kdo je Otec, jediné Syn a ten, komu by to chtěl Syn odhalit.

23A v soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. 24Neboť vám říkám: Mnoho proroků i králů chtělo vidět, co vy vidíte, a neviděli; a slyšet, co slyšíte, a neslyšeli.

 

JEŽÍŠ VYUČUJE SLUŽBĚ I SLOVU

25A hle: Přišel jeden znalec zákona, aby ho opovážlivě pokoušel. Řekl: „Mistře, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ 26Řekl mu: „Co je napsáno v zákoně? Jak to tam čteš?27Odpověděl: „‚Miluj svého Pána Boha v celé své mysli, v celé své duši, v celé své síle a v celém svém přemýšlení.‘ a ‚svého bližního jako sebe.‘28Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš živ.29On se ale chtěl ospravedlnit a tak řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“

30Ježíš si vzal slovo a řekl: „Jeden člověk vyšel z Jeruzaléma do Jericha a upadl do rukou banditů, kteří ho svlékli, zbili; a pak odešli. Nechali ho tam polomrtvého. 31Náhodou šel na té cestě nějaký kněz a uviděl ho, ale obešel ho. 32Podobně se tam objevil i levita. Přišel k tomu místu, uviděl ho a obešel ho.   33Cestoval tudy i nějaký samaritán. Přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem. 34Přistoupil, obvázal jeho rány a nalil naolej a víno. Položil ho na svého mezka a dovedl ho až do hostince a postaral se o něj. 35Dalšího dne vytáhl dva denáry, dal je hostinskému, a řekl:  ‚Postarej se o něj. A co za něj utratíš navíc, to ti zaplatím až se budu vracet.‘ 36Co myslíš: Kdo z těch tří se stal bližním tomu, který upadl mezi bandity?37Řekl: „Ten, který vůči němu učinil milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a čiň totéž.

38Když šli dál, stalo se, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta Ho přijala do svého domu. 39A ta žena měla sestru jménem Marie, která se posadila u Ježíšových nohou a poslouchala Jeho slova. 40Ale Marta byla velmi zaneprázdněna mnohou prací při obsluhování. Přistoupila a řekla: „Pane, nestaráš se o to, že moje sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni ji přece, ať mi aktivně spolupomáhá.“ 41Odpověděl ji: „Marto, Marto, jsi příliš znepokojená a jsi rozrušena mnoha věcmi. 42Málo je však zapotřebí, jen jedné věci. Marie si vybrala dobrý díl. Zvolila si to, co jí nebude odejmuto.

 

 

10,21 neučený - var. malé dítě (slovník), prostý (neznalý) člověk

10,25 opovážlivě pokoušet - dosl. nad-pokoušet (nadměrně pokoušet)

10,30 zbili - dosl. (dali) rány (slovník)

10,31.32 obejít - ve smyslu: šel po druhé straně cesty

10,34 mezek – ř. slovo označuje tažný dobytek (koně nebo mezka, který tahá náklad), někdy obecně zvířata (1. Kor 15,39)

10,35 až se budu vracet - dosl. při mém návratu

10,40 starat se - var. brát ohled

10,41 znepokojená - var. ustaraná, úzkostlivá