Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jan 12

« Jan 11

» Jan 13

 

Jan 12

1Šestého dne před pesachem přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, který zemřel, a jehož Ježíš vzkřísil z mrtvých. 2Udělali mu tam večeři. Marta přisluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s Ním leželi u stolu. 3Marta vzala libru čistého velmi cenného nardového vonného oleje, pomazala Ježíšovi nohy a utřela Mu ty nohy svými vlasy. A celý dům byl naplněn aromatickou vůní toho vonného oleje.  4Tehdy řekl Juda (jeden z Jeho učedníků), syn Šimona Kerijótu, který Ho měl zradit:

5„Proč nebyl ten vonný olej prodán za tři sta denárů, aby se ten obnos daroval žebrákům?“ 6To neřekl proto, že by měl starost o žebráky, ale protože byl zloděj. Měl na starost pokladnici a bral z toho, co bylo do ní dáváno. 7Ježíš tedy řekl: „Nechte jí. Zachovala totiž to Mé tělo ke dni Mé přípravy k pohřbu. 8Vždyť žebráky máte u sebe vždycky, ale Mě nebudete mít vždycky u sebe.

9Početný zástup židů se dozvěděl o tom, že tam je, a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také, aby uviděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10Velekněží se rozhodli, že zavraždí také Lazara, 11protože mnoho židů kvůli němu odcházelo a uvěřilo v Ježíše.

 

JEŽÍŠ VJÍŽDÍ DO JERUZALÉMA

12Další den uslyšel početný zástup, který přišel na svátek, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13Vzali si tedy palmové větve z palem a vyšli, aby se s Ním setkali. A volali: „Hosana! Požehnaný, Ten přicházející ve jménu Páně! Král Izraele!“ 14Ježíš našel mladé oslátko a nasedl na něj; jak je psáno: 15Neboj se, Siónská dcero, hle: tvůj král přichází a sedí na oslátku od oslice.16Jeho učedníci tomu nejprve neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že o Něm bylo psáno to, že s Ním budou lidé takto jednat. 17Zástup, který byl s Ním, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom svědčil. 18Kvůli tomu se s Ním zástup vyšel setkat, protože uslyšeli o tom znamení, které udělal. 19Farizeové si říkali mezi sebou: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle: celý svět odešel za Ním!“

 

JEŽÍŠ JE SVĚTLEM SVĚTA

20Někteří z těch, kteří vystupovali do Jeruzaléma, aby se ve svátek poklonili Bohu, byli Řekové. 21Ti tedy přistoupili k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ 22Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip pak šli a řekli to Ježíšovi.

23Ježíš jim odpověděl: „Přišla ta chvíle, aby byl oslaven Syn člověka. 24Amen, amen, říkám vám: Pokud zrnko pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samotné. Pokud však zemře, přinese mnoho užitku. 25Kdo má rád svou duši, ztratí ji; a kdo svou duši nenávidí na tomto světě, zachová ji k věčnému životu. 26Kdo Mi slouží, Mě následuje; a kde jsem Já, tam bude i Můj služebník. A kdo mi bude sloužit, toho poctí Otec. 27Nyní je Má duše rozrušena. A co na to řeknu? Otče, zachraň Mě od této chvíle? Ale právě kvůli tomu jsem přišel do této chvíle. 28Otče, oslav Své jméno.“ Přišel tedy hlas z nebe: „Oslavil jsem a znovu ho oslavím.

29Ten zástup, který tam stál a slyšel to, říkal: „To byl zvuk hromu.“ Jiní říkali: „Promluvil k Němu anděl.“ 30Ježíš odpověděl: „Tento hlas nepřišel kvůli Mně, ale kvůli vám. 31Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32A Já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k Sobě.33To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.

34Zástup Mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze zákona, že Kristus zůstává na věčnost. Jak můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“ 35Ježíš jim tedy řekl: „Ještě na krátký čas je mezi vámi Světlo. Choďte, dokud máte Světlo, aby se vás nezmocnila tma. Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. 36Dokud máte Světlo, věřte ve Světlo, abyste byli synové Světla.Když to Ježíš řekl, odešel a skryl se před nimi.

37Ačkoliv před nimi vykonal tak tak velký počet znamení, neuvěřili v Něho, 38takže se naplnilo slovo proroka Izaiáše, který řekl: ‚Pane, kdo uvěří naší zvěsti? A komu bude odhalena Pánova paže?39Kvůli tomu nemohli uvěřit, že Izaiáš zase jindy řekl: 40Oslepil jejich oči a způsobil, že jejich mysl zkameněla, aby se nestalo, že by očima viděli, myslí rozuměli, obrátili se a je uzdravil.‘   41To řekl Izaiáš, protože viděl Jeho slávu a mluvil o Něm. 42Nicméně v Něj uvěřilo mnoho vůdců lidu, ale kvůli farizeům se k Němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy. 43Neboť milovali lidskou slávu více, než Boží slávu.

44Ježíš však zvolal: „Kdo věří ve Mně, nevěří pouze ve Mě, ale v Toho, který Mě poslal! 45A kdo vidí Mě, vidí Toho, který Mě poslal. 46Já, Světlo, jsem přišel na svět, aby nikdo, kdo věří ve Mně, nezůstal ve tmě. 47Pokud někdo slyší Moje slova a nezachovává je: Já ho nesoudím, neboť jsem nepřišel, abych soudil svět, ale abych svět spasil. 48Kdo Mě odmítá a nepřijímá Moje slova, má svého soudce. Slova, která jsem říkal - ta ho budou soudit v poslední den. 49Protože jsem nemluvil sám ze Sebe, ale Ten, který Mě poslal, totiž Sám Otec, Mi dal příkaz, co bych měl říci a co promluvit. 50A vím, že Jeho příkaz je věčný život. Co tedy Já říkám, říkám tak, jak Mi to řekl Můj Otec.

 

 

12,3 asi 327g

12,3 nardový - z rostliny Nard pravý (nardostachys jatamansi)

12,19 nezmůžete - dosl. neprospějete (slovník) nic

12,13 hosana - aramejsky: ‚Spas nás!‘/zachraň nás. V době Ježíšově výkřik štěstí, projev chvály Bohu.

12,27 zachraň - var. spas

12,40 zkameněla - var. stát se tvrdým, necitelným, otupělým

12,47 nezachovává - jiné rukopisy: nevěří (jim)