Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jan 11

« Jan 10

» Jan 12

 

Jan 11

JEŽÍŠ KŘÍSÍ LAZARA

1Byl nemocný nějaký muž, Lazar z Betanie (z vesnice, ve které bydlela Marie a její sestra Marta). 2To byla ta Marie, která pomazala Pána vonným olejem a utřela Jeho nohy svými vlasy. A právě její bratr Lazar byl nemocný. 3Jeho sestry tedy poslaly k Ježíšovi vzkaz: „Pane, hle: ten, kterého máš rád, je nemocný.“ 4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není ke smrti, ale pro Boží slávu, totiž aby byl skrze ni oslaven Boží syn.5Ježíš miloval Martu, její sestru i Lazara.

6Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde právě byl. 7Potom řekl učedníkům: „Pojďme znovu do Judska.8Učedníci Mu řekli: „Rabbi, židé v Judsku se Tě právě snažili ukamenovat – a zase tam chceš jít?“ 9Ježíš odpověděl: „Nemá snad den dvanáct hodin? Kdo chodí za dne, nezakopne, protože vidí světlo tohoto světa. 10Kdo však chodí v noci, zakopne, protože v něm není světlo.11To řekl, a potom řekl toto: „Náš přítel lazar spí, ale jdu, abych ho probudil.12Jeho učedníci tedy řekli: „Pane, pokud jen spí, bude zdráv.“ 13Ježíš však mluvil o jeho smrti, oni se však domnívali, že mluvil o běžném odpočinku. 14Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel. 15Ale kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale nyní pojďme k němu.16Tomáš, kterému se říkalo Didymos, řekl spoluučedníkům: „Pojďme i my, abychom tam s ním zemřeli…“

17Ježíš tedy přišel a shledal, že je již čtyři dny v hrobě. 18Betanie byla blízko Jeruzaléma, na vzdálenost asi patnácti stádií. 19Mnoho z židů pak přišlo k Martě a Marii, aby je podpořili ohledně jejich bratra.

20Když Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla se Ním setkat, ale Marie seděla doma. 21A Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by jistě nezemřel. 22Ale i nyní vím, že o cokoliv bys požádal Boha, Bůh ti to dá.“ 23Ježíš ji řekl: „Tvůj bratr vstane.24Marta Mu řekla: „Vím, že vstane z mrtvých při vzkříšení v poslední den.25Ježíš ji řekl: „JÁ JSEM vzkříšení i život. Kdo věří ve Mě, i kdyby zemřel, bude žít. 26A každý, kdo je živý a věří ve Mě, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?27Řekla Mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi ten Kristus, Boží syn, Ten přicházející na svět.“

28Když to řekla, odešla a zavolala potají svou sestru Marii. Řekla: „Přišel Mistr a volá tě.“ 29Když to uslyšela, rychle vstala a šla k Němu. 30Ježíš totiž ještě nepřišel do vesnice, ale byl stále na tom místě, kde se s Ním Marta setkala. 31Židé, kteří s ní byli v domě a projevovali ji podporu, uviděli Marii, jak rychle vstala a vyšla. Následovali jí a mysleli si: „Jde k hrobu, aby tam plakala.“ 32Když Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla Ho, padla k Jeho nohám a řekla Mu: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by jistě nezemřel.“ 33Když Ježíš uviděl, jak pláče ona i židé, kteří s ní přišli, byl rozhořčen v duchu a rozrušil se. 34Řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli Mu: „Pane, pojď s námi a uvidíš.“

35Ježíš zaplakal. 36Židé tedy řekli: „Hle, jak ho měl rád!“ 37Někteří z nich však řekli: „Nemohl snad tento Ježíš, který otevřel oči slepému, udělat i to, aby ten muž nezemřel?“

38Ježíš byl znovu sám v Sobě rozhořčen a přišel k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen.“ Řekla Mu Marta, sestra toho zemřelého: „Pane, již zapáchá, vždyť je to už čtvrtý den.“ 40Ježíš ji řekl: „Neřekl jsem ti, že pokud uvěříš, uvidíš Boží slávu?41Odstranili tedy ten kámen z jeskyně, kde byl položen mrtvý Lazar. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji Ti, že jsi Mě vyslyšel. 42Já vím, že Mě vždy slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi Mě poslal.43Když to řekl, zvolal velikým hlasem: „Lazare, pojď ven!44Z hrobu vyšel ten zemřelý, který měl svázané nohy a ruce plátěnými pásky a zevnějšek měl ovinutý šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít.

45Mnozí židé, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš udělal, v Něj uvěřili. 46Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš udělal. 47Farizeové a kněží tedy shromáždili sanhedrin a řekli: „Co uděláme? Vždyť Ten člověk dělá mnoho znamení. 48Pokud Ho tak necháme, všichni v Něho uvěří. A přijdou Římané a vezmou nám naše místo i lid.“ 49Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, řekl:  50„Vy nic nechápete, ani si nespočítáte, že je pro nás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul všechen náš národ.“

51Toto neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku prorokoval, že má Ježíš zemřít za národ, 52a nejenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil do jednoho. 53Proto od toho dne byli rozhodnuti, že Ho zavraždí. 54Ježíš tedy nechodil mezi židy veřejně, ale odešel odsud do krajiny, která byla blízko pouště: do města jménem Efraim. A tam zůstal s učedníky..

55Byl blízko židovský pesach a mnoho lidí z té krajiny šlo před pesachem do Jeruzaléma, aby se posvětili. 56Snažili se tedy najít Ježíše. Když stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?“ 57Přední kněží a farizeové vydali nařízení, že pokud by někdo věděl, kde je, má jim to oznámit, aby Ho mohli zajmout.

 

 

11,12 zdráv - var. spasen (ř. slovo pro spasení), zachráněn

11,18asi 2,8km

11,44 zevnějšek – var. jeho tvář, vnější vzezření

11,50 spočítat - var. uvažovat, myslet