a) Původ 

1.Bible je Slovem Božím a je primární a autoritativní prostředek, kterým se On Sám odhaluje lidským bytostem.
2.Svatý Duch inspiroval Biblické pisatele v myšlenkách, idejích, a objektivních informacích; tyto věci vyjádřili pisatelé svými vlastními slovy. Proto jsou Písma nedělitelným spojením lidských a božských prvků, aniž by jeden prvek mohl být zdůrazněn a druhý opomenut (2. Pt 1,21; srov. GC 5-6). 
3.Veškeré Písmo je inspirováno Bohem a přichází skrze práci Svatého Ducha. Nicméně, nepřichází jako nepřetržitý řetěz nepřerušovaného zjevení. Jak Duch Svatý promlouval pravdu Biblickým pisatelům, každý napsal, jak byl pohnut Svatým Duchem; každý vyzdvihl ten aspekt pravdy, který mu byl předán a zdůrazněn. Z tohoto důvodu bude student Bible získávat vyvážené porozumění jakéhokoliv tématu tím, že si uvědomí, že Bible je sama je svým vykladačem a když ji studuje jako celek, ukáže mu svou důslednou harmonickou pravdu. (2. Tim 3,16; Žid 1,1-2; srov. 1SM 19-20; GC 5-6).
4.Ačkoliv to zjevení bylo dáno těm, kteří žili v kontextu Blízkého východu, Bible přesahuje své kulturní zázemí, aby posloužilo jako Boží Slovo pro všechny kulturní, rasové a situační kontexty všech věků. 

b) Autorita

1. Šedesát šest knih Starého a Nového zákona jsou čisté neomylné zjevení Boží vůle a Jeho spásy. Bible je Slovo Boží, a ono samo je standardem, kterým jsou testovány všechny učení a zkušenosti (2. Tim 3,15.17; Ž 119,105; Př 30,5-6; Iz 8,20; Jan 17,17; 2. Tes 3,14; Žid 4,12).
2. Písmo je autentický spolehlivý záznam historie a Božích činů v historii. Poskytuje normativní teologickou interpretaci těchto činů. Nadpřirozené činy odhalené v Písmu jsou historickou pravdou. Například, Gn 1-11 kap. jsou faktickým záznamem historických událostí.
3. Bible není jako jiné knihy. Je neviditelným spojením božského a lidského. Její záznam mnoha detailů sekulární historie je dostatečný k celkovému účelu sdělit dějiny spásy. Zatímco někdy mohou být paralelní postupy využívány Biblickými studenty k určení historických dat, obvyklé techniky historického výzkumu, založeném na lidských předpokladech a soustředěné na lidský prvek, jsou nedostačující pro interpretaci Písem, které spojují božské a lidské. Jenom metoda, která plně uznává neoddělitelnou podstatu Písem, se může vyhnout zkreslení jejího poselství.  
4. Lidských rozum je podřízený Bibli, ne ji roven, ani nestojí nad ní. Předpoklady týkající se Písem musí být ve shodě s tvrzením Písma, a napravovány Písmem (1. Kor 2,1-6). Bůh zamýšlel, že lidský rozum bude používán v plném rozsahu, ale spíš v kontextu a pod autoritu Jeho Slova, než nezávisle na nich. 
5. Zjevení Boží je ve veškeré přírodě, když správně pochopíme, že je v harmonii s psaným Slovem, a že má být interpretováno světlem Písma

3. Principy k přístupu interpretace Písma

a) Duch umožňuje věřícímu přijmout, pochopit a aplikovat Bibli do svého vlastního života, jak hledá božskou sílu k přijetí poslušnosti ke všem Biblickým požadavkům; a může si osobně přivlastnit všechna Biblická zaslíbení. Jedině ti, kteří následují již obdržené světlo, mohou doufat v obdržení dalšího osvícení Duchem (J 16,13.14; 1. Kor 2,10-14)

b) Písma nemohou být správně interpretována bez pomoci Svatého Ducha, protože je to Duch, který umožňuje věřícímu pochopit a aplikovat Písmo. Proto by mělo být jakékoliv studium Slova zahájeno prosbou o vedení a osvícení Duchem.

c) Ti, kteří přichází studovat Slovo, musí tak činit s vírou a s pokorným duchem učedníka, který usiluje slyšet, co Bible říká. Musí být ochotni předložit všechny předpoklady, názory a rozumné závěry, k posouzení a korekci samotné Bible. S tímto postojem Biblický student může přijít přímo ke Slovu, a pečlivým studiem může dospět k pochopení nezbytné spásy, odděleně od jakéhokoliv lidského (byť užitečného) vysvětlování. Biblické poselství se stává pro takového člověka srozumitelným. 

d) Zkoumání Písma musí být charakterizováno upřímnou touhou objevit a poslouchat Boží vůli a slovo spíš než hledat podporu nebo důkazy pro předem vytvořené názory.

4. Metoda Biblického studia

a) Vyberte Biblickou verzi pro studium, která je věrná smyslu obsaženému v jazycích, ve kterých byla Bible původně napsána; dávejte přednost překladům vytvořeným širokou skupinou učenců a publikovanou všeobecně známým nakladatelem před překlady sponzorované konkrétní denominací nebo úzce zaujatou skupinou.
Dejte pozor, abyste nestavěli hlavní body věrouky na Biblickém překladu nebo verzi. Vyškolení Bibličtí učenci budou používat řecké a hebrejské texty, které jim také umožňují prozkoumat čtení různých rukopisů starověké Bible. 

b) Zvolte si určitý plán studia, abyste se vyhnuli chaotickým a bezcílným přístupům. Takový studijní plán navrhuji níže:

1. Kniha za knihou – analýza poselství
2. Verš za veršem metoda
3. Studium, které hledá Biblické řešení konkrétního životního problému, Biblické uspokojení pro konkrétní potřebu, či Biblickou odpověď na konkrétní otázku
4. Tematická studie (víra, láska, druhý příchod atd.)
5. studium Slova
6. Biografické studium

c) Usilujte o pochopení jednoduchého nejprostšího významu Biblické pasáže, kterou 
studujete.

d) Snažte se zjistit základní hlavní témata Písma, jak jsou předložena v jednotlivých textech, pasážích a knihách. Dvě základní příbuzná témata vedená skrz Písmo (1.) Člověk a práce Ježíše Krista a (2.) Velký spor;  výhledově zahrnují autoritu Božího slova, pád člověka, první a druhý Kristův advent, zproštění obvinění Boha a Jeho zákona, a obnovení božského záměru pro vesmír. Tato témata se vinou celým Písmem, a nejdou proti němu.

e) Uznávejte, že Bible je svým vlastním vykladačem, a že význam slov, textů, a pasáží je nejlépe odhalován srovnáváním písma s písmem

f) Studujte kontext pasáže, zaměřte pozornost vůči větě a odstavci bezprostředně před a po studované pasáži. Snaže se myšlenky pasáže vést vzhledem k linii myšlení celé Biblické knihy.  

g) Tak daleko, jak je to možné, rozšiřte si obzory ohledně historických okolností, za kterých byla pasáž napsána Biblickými pisateli pod vedením Svatého Ducha.

h) Určete literární typ, který autor používá. Některé Biblické materiály jsou složeny z podobenství, poezie, alegorie, žalmů, nebo apokalyptických proroctví. Protože mnoho Biblických pisatelů představuje mnoho ze svého materiálu v poezii, je užitečné použít verzi Bible, která předkládá tento matriál v poetickém stylu; protože tyto pasáže zaměstnávají představivost, nemají být interpretovány stejným způsobem, jako próza.

i) Uvědomte si, že daný Biblický text nemusí být v souladu s každým detailem dnešních literárních kategorií. Buďte opatrní, nevynucujte používání těchto kategorii do interpretace smyslu Biblického textu. Je lidskou tendencí nacházet v textu to, co hledá; dokonce i když to tak autor vůbec nemyslel. 

j) Vezměte na vědomí gramatiku a význam struktury, abyste zjistili autorův úmysl. Studujte klíčová slova pasáží srovnáváním jejich použití v jiných částech Bible prostřednictvím konkordancí a s pomocí Biblických lexikonů a slovníků. 

k) V souvislosti se studování Biblického textu prozkoumejte historické a kulturní faktory. Archeologie, antropologie a historie mohou přispět k pochopení významu textu.

l) Adventisté sedmého dne věří, že Bůh inspiroval Ellen G. White. Z tohoto důvodu její výklady na jakoukoliv danou Biblickou pasáž nabízí inspirované vodítko k významu textu, bez vyčerpání jeho významu, nebo zabránění úkolu exegeze (např. viz EV 256; GC 193.595; 5T 665.682. 707-708; CW 33-35).
m) Po studiu, jak je představeno výše, se obraťte k různým komentářům a dalším odborným pomocím - jako například vykladačské studie, abyste viděli, jak se druzí zaobírali onou pasáží. Poté opatrně zhodnoťte různá stanoviska vyjádřená z hlediska Písma jako celku.

n) Při výkladu proroctví mějte na paměti, že:

1. Bible potvrzuje Boží moc předpovídat budoucnost (Iz 46,10)
2. Proroctví mají morální účel. Nebyla napsána pouze k uspokojení zvědavosti ohledně budoucnosti. Mezi účely proroctví patří posílení víry (J 14,29), podpora života ve svatosti a příprava na advent (Mt 24,44; Zj 22,7.10.11)
3. Ohniskem mnoha proroctví je Kristus (jeho první i druhý příchod), církev a konec času
4. Normy pro interpretaci proroctví se nachází v samotné Bibli:  Bible ukazuje časová proroctví a jejich historické naplnění; Nový zákon uvádí specifická naplnění Starozákonních proroctví o Mesiáši; a samotný Starý zákon představuje jednotlivce a události jako předzvěsti Mesiáše.
5. V Novém zákoně je aplikace Starozákonních proroctví, některá literární jména se stávají duchovními: například Izrael představuje církev, Babylon odpadlé náboženství, atd.

6. Existují dva základní typy prorockých spisů: neapokalyptická proroctví, jak je nacházíme v Izaiášovi a Jeremiášovi, a apokalyptická proroctví, jak je nacházíme v Danielovi a Zjevení.  Tyto rozdílné typy mají rozdílnou charakteristiku: