Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. Korintským 11

« 2. Korintským 10

» 2. Korintským 12

 

1Ó kéž byste u mě snesli trochu hlouposti – vskutku, snášejte to se mnou! 2Neboť pro vás horlím Božím horlením. Vždyť jsem vás, svatou pannu, zasnoubil jednomu muži, abych vás předložil Kristu. 3Bojím se však, aby snad tak, jako had ve své vychytralosti zcela oklamal Evu, nebyly zkaženy vaše myšlenky, jež by se odvrátily od upřímnosti a svatosti ke Kristu. 4Vždyť pokud někdo přichází a káže jiného Ježíše (kterého jsme vám nekázali) nebo přijal rozdílného ducha (kterého jste nepřijali),  nebo přijal rozdílné evangelium (které jste neobdrželi), tak ho dobře snášíte! 5Neboť počítám s tím, že nejsem v ničem pozadu oproti těm veleapoštolům. 6Pokud jsem však i neznalý ve slově, nejsem neznalý v poznání – to jsme vám ve všem a v každém směru projevili.

7Nebo jsem udělal hřích, když jsem se ponížil, abyste vy byli vyvýšeni - totiž že jsem vám kázal Boží evangelium zadarmo? 8Jiné církve jsem okrádal, když jsem přijal mzdu, abych vám sloužil. 9Když jsem byl u vás a měl nedostatek, nikoho jsem neobtěžoval. Vždyť můj nedostatek zcela naplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. Zachoval jsem se tak a v budoucnu se tak taky zachovám - ve veškeré nezatíženosti. 10Jakože je ve mně Kristova pravda: Toto mé chlubení nebude v krajinách Achaje umlčeno! 11Kvůli čemu? Protože vás nemiluji? Bůh ví, že miluji.

12Co však dělám, budu také dělat dále, abych odsekl příležitost těm, kteří chtějí příležitost, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni takovými, jakými jsme i my. 13Vždyť takoví lidé jsou falešní apoštolové, lstiví pracovníci proměňující svůj zevnějšek na Kristovy apoštoly. 14A není divu. Vždyť i satan proměňuje svůj zevnějšek na anděla světa. 15Proto to není tak veliká věc, pokud i jeho služebníci proměňují svůj zevnějšek, aby vypadali jako služebníci spravedlnosti. Jejich konec bude podle jejich skutků.

16Opět říkám: Nikdo ať mě nepovažuje za hloupého. Pokud však jsem hloupý, i takto – jako hloupého – mě přijměte, abych se i já trochu pochlubil. 17Co teď říkám, neříkám podle Pána, ale jakoby v hlouposti: V této podstatě se chlubím. 18Protože se mnozí chlubí podle těla, i já se pochlubím. 19Vždyť rádi snášíte hloupé, ale sami jste moudří. 20Vždyť snesete i to, když vás někdo zcela zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás někdo obírá, když se někdo vyvyšuje, když vás někdo bije do vaší tváře… 21Říkám to k vaší potupě, jako bychom byli v této věci slabí. Ale v čemkoliv se někdo odvažuje – říkám to v hlouposti – odvažuji se také já.

22Jsou Hebrejci? Já také. Jsou Izraelci? Já také. Jsou Abrahamovými potomky? Já také. 23Jsou Kristovi služebníci? Řeknu to jako smyslů zbavený: ‚Já nad to!‘ Hojněji v namáhavých pracích, hojněji ve vězeních, hojněji v ranách, častěji ve smrtích…

24Od Židů jsem pětkrát obdržel čtyřicet ran bez jedné, 25třikrát jsem byl bit holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, den i noc jsem strávil na širém moři… 26Častokrát jsem byl na cestách, v nebezpečí řek, v nebezpečí banditů, v nebezpečí od lidí z mého rodu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městě, v nebezpečí v pustině, v nebezpečí moře, v nebezpečí mezi falešnými bratry… 27V namáhavé práci a dřině, často jsem byl v nespaní, hladu i žízni, často v postech, v chladu i nahotě… 28Kromě jiného se každý den proti mě osnuje spiknutí, nadto mám starost o všechny církve...

29Kdo slábne, abych také neslábl? Kdo se nad něčím uráží, abych se já nepálil?  30Pokud se mám chlubit, budu se chlubit svými slabostmi. 31Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, který je požehnaný až na věky, ví, že nelžu.

32Místrodržitel krále Arety v Damašku dal střežit Damašek, aby se mě zmocnil, 33ale byl jsem spuštěn v koši oknem ve zdi; a tak jsem jeho rukám utekl.

 

 

11,28 spiknutí – var. srocení (davu)

11,29 urážet – var. pohoršovat