Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. Korintským 1

« Římanům 16

» 1. Korintským 2

 

 

ÚVOD

1Pavel, povolaný apoštol Ježíše Krista skrze Boží vůli, a bratr Sosthenes, píšou 2Boží církvi, která je v Korintu, posvěceným v Ježíši Kristu a povolaným svatým spolu se všemi, kteří na jakémkoliv místě vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, Pána svého i našeho:

3Milost vám a pokoj od našeho Boha Otce a Pána Ježíše Krista. 4Stále za vás děkuji svému Bohu kvůli Boží milosti, která je vám dána v Ježíši Kristu. 5Děkuji Bohu, že jste v Něm ve všem obohaceni: V každém slovu i v každém poznání 6podle svědectví Krista, které je ve vás utvrzeno.  7Takže nemáte nedostatek v žádném daru milosti a dychtivě očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista. 8On vás také bude utvrzovat až do konce, abyste byli bez viny ve dni našeho Pána Ježíše Krista. 9Věrný je Bůh, jehož prostřednictvím jste povolání do společenství Jeho Syna, našeho Pána Ježíše Krista. 10Bratři, vybízím vás, skrze jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a nebyly mezi vámi roztržky, ale buďte spojeni stejnou myslí a stejným úmyslem.

 

VNITŘNÍ ROZDĚLENÍ CÍRKVE

11Moji bratři, vždyť mi lidé od Chloé o vás řekli, že jsou mezi vámi hádky. 12Mluvím o tom, že každý vás říká: ‚Já jsem vskutku Pavlův!‘ ‚Avšak já jsem Apollův!‘ ‚Avšak já jsem Kéfův'‘ ‚Avšak já jsem Kristův!‘ 13Je snad Kristus rozdělen? Byl snad za vás ukřižován Pavel? Anebo: Byli jste snad křtem ponořeni do Pavlova jména?

14Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil, kromě Krispa a Gaia, 15takže nikdo nemohl říct, že jsem někoho křtem ponořil do svého jména. 16Pokřtil jsem také rodinu ze Štěpánova domu; dál nevím, jestli jsem někoho jiného pokřtil. 17Vždyť Kristus mě neposlal křtít, ale kázat evangelium, a to ne v moudrosti slov, aby nebyl vyprázdněn Kristův kříž.

18Neboť slovo kříže je vskutku bláznovství těm, kteří hynou, ale nám, spaseným, je Boží mocí. 19Vždyť je psáno: ‚Zničím moudrost moudrých lidí a odmítnu učenost učených lidí.20Kde je moudrý? Kde je učitel zákona? A kde je řečník tohoto věku? Neučinil snad Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím? 21Vždyť když svět nepoznal v Boží moudrosti skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu prostřednictvím bláznivého kázání spasit ty, kteří věří.

22Vždyť židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, 23my však kážeme Krista ukřižovaného - Židům je to pohoršením a pohanům je to bláznovstvím; 24ale povolaným (jak židům, tak i pohanům) je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 25Vždyť Boží bláznovství je moudřejší, než lidé; a Boží slabost je silnější, než lidé.

26Bratři a sestry, pohleďte na vaše povolání: Není totiž mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných ani mnoho urozených. 27Ale Bůh si vybral to, co je na světě bláznivé, aby zcela zahanbil moudré; a Bůh si vybral to, co je na světě slabé, aby zcela zahanbil silné; 28a Bůh si vybral to, co je na světě neurozené, čím lidé pohrdají, dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je. 29To proto, aby se žádné tělo nemohlo před Boží tváří chlubit. 30Vy však jste z Něho v Kristu Ježíši. On se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, 31takže se stalo to, jak je to psáno: ‚Ten, kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.

 

 

1,11 říct - ve smyslu: učinit známé, objasnit, vylíčit

1,13 rozdělen - var. odměřen („každému zvlášť“)

1,16 dál - dosl. zbytek (to, co zbývá)

1,20 učitel zákona - ř. slovo ve většině případů označuje (židovského) ‚učitele zákona,‘ ale může být chápáno jako obecně ‚učený člověk‘

1,20 řečník - ř. slovo ve smyslu: ten, který debatuje, hloubá nad věcmi a přednáší

1,20 bláznovstvím – dosl. stát se bláznem (slovník), neužitečným, zkazit se (stejné ř. slovo v Mt 5,13; Lk 14,34; Ř 1,22)

1,29 Boží tváří - jiné rukopisy: Jeho tváří