Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zjevení 1

» Zjevení 2. Kapitola

 

 

Prolog (1,1-8) (1,1-8) Kázání (V. Koplík)       (1,1-20) Kázání (Michal Fulier) (Sk)

1Zjevení1 Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal2, co se má brzy stát. On to prostřednictvím svého anděla naznačil svému otroku Janovi. 2Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co uviděl. 3Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko. 

4Jan sedmi sborům v Asii: Milost vám a pokoj od Toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem, 5a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země. Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás rozvázal z našich hříchů 6a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci -- jemu sláva i moc na věky věků. Amen. 

7‚Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země‘. Ano, amen. 8Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí. 

 

Poselství sedmi církvím (1,9-3,22) (1,9-20) Kázání (V. Koplík)

9Já Jan, váš bratr a spoluúčastník soužení, království a vytrvalosti v Ježíši Kristu, jsem se ocitl pro Boží slovo a svědectví Ježíše Krista na ostrově zvaném Patmos. 10V den Páně jsem se ocitl v Duchu a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice, 11který říkal: „Co vidíš, napiš do svitku a pošli sedmi sborům: Do Efesu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.“ 12Obrátil jsem se, abych viděl hlas, který se mnou mluvil. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů 13a uprostřed těch svícnů někoho jako Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného zlatým pásem až k prsům. 14Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh, jeho oči jako plamen ohně; 15jeho nohy podobné bronzu rozžhavenému v peci a jeho hlas jako zvuk mnohých vod. 16A ve své pravici měl sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč a jeho tvář jako když slunce září ve své síle. 17Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, 18ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. Amen. Mám klíče smrti i podsvětí. 19Napiš tedy ty věci, které jsi uviděl, a ty, které jsou, a ty, které se mají stát po nich. 20Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi spatřil na mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi sborů, sedm svícnů je sedm sborů.“

 

Poznámky k zajímavým řeckým slovíčkům:

(1) Ἀποκάλυψις Ἰησοῦ - v překladu Ježíšovo Zjevení (Ježíš je "majitelem" zjevení), nebo je možný také překlad: Zjevení Ježíše (zjevení představuje (zjevuje) Ježíše
(2) ἐσήμανεν - v překladu naznačit, uvést ve známost. Stejné slovo je použité v Septuagintě v Dan 2,42, kde prorok Daniel dává výklad králu Nebúkadnesarovi ohledně symbolického významu sochy ve snu (viz Dan 2. kapitola).

 

Komentář:

Prolog  (Zj 1,1-8)    

1,1

    Hned v úvodu se dovídáme o tom, čeho se vlastně celá kniha týká. Jedná se o zjevení, které dal Bůh Otec Kristu, svému Synu (podobně i v J 12,49; 17,8), který jej předal Janovi a ten sedmi sborům v Malé Asii (1,1-4). Autorem Zjevení je tedy ve skutečnosti ani ne tak Jan, jako Bůh.
    Slovíčko zjevení v prvním verši se překládá z řeckého apokalyptó. Jak můžeme chápat tento výraz? Apokalyptó by mohlo naznačovat, že bychom měli celou knihu zařadit do tzv. apokalyptické literatury (viz úvod: O jaký literární druh se jedná?).  Tento výraz ale může také znamenat vidění (tzn.  vizi od Boha, stejné slovo je použito např. v Gal 1,12), nebo také odhalení (Krista): totiž jak se Kristus v této knize zjevuje (odhaluje) svému služebníku Janovi a celé křesťanské církvi v období lidských dějin. Takže zatímco evangelia představují Kristovu službu zde na zemi, Zjevení nám dává odpověď na to, co pro lidstvo koná Ježíš po svém odchodu do nebe. Tak se naplňují Ježíšova slova, která pronesl těsně před svým vystoupením na nebesa: A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. (Mt 24,20)
    Existuje ještě jeden pohled. Když v antickém světě někdo vytesal sochu nebo vytvořil nějaké velkolepé dílo, potom to bylo přikryto plachtou až do doby, než mělo být veřejně odhaleno (podobně i dnes když někdo např. navrhne a vyrobí nějaký nový model automobilu, který má být někde představen, přikryje se plachtou a pak se veřejně najednou odhalí před zraky publika). Plachta se pak v určený čas slavnostně odhrnula a celé obecenstvo pak může vidět ono velkolepé dílo. Jednalo se o odhalení, Řekové pro tento akt používali slovo apokalyptó.  V tomto smyslu by to mohlo znamenat, že Kristus lidem skrze Zjevení slavnostně odhalil něco velkolepého a hodnotného, co bylo před tím skryto: totiž budoucnost světa, tj. to, co se má brzy stát. (Zj 1,1)

 

1,3

    Toto jsou slova naučení, která by měla být trpělivě dávána Božímu lidu. Nechť naše vyučování odpovídá době, ve které žijeme. Nechť je předkládáno náboženské vyučování, které v souladu s poselstvím poslaným od Boha. (6T 128)
    Na konci knihy proroka Daniele čteme: Nato mi odvětil: Běž, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce. Mnozí budou čištěni a běleni a tříbeni. Zatímco ničemové budou jednat ničemně a žádní ničemové nic nepochopí, ti rozumní však pochopí. (Dan 12,9-10). Kniha Daniel teda měla být zapečetěna a pochopena až na konci časů. Podobné výroky nacházíme v židovské (apokalyptické) literatuře vznikající několik staletí před NZ událostmi. 
    Ale ve Zjevení se hned v úvodu dočítáme o tom, že autor knihy má úplně opačný záměr: Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko. (Zj 1,3). Závěr Zjevení pak tento záměr potvrzuje: A hle, přijdu brzy. Blahoslavený, kdo zachovává slova proroctví tohoto svitku. … Ještě mi řekl: „Nezapečeť slova proroctví tohoto svitku, neboť ten čas je blízko. (Zj 22,7.10).
    Mnozí přijali myšlenku, že kniha Zjevení je zapečetěná kniha a nebudou věnovat svůj čas studiu jejich tajemství. Říkají, že musí pohlížet na slávu spasení a že tajemství zjevená Janovi na ostrově Patmos nejsou tak důležitá. 
    Ale Bůh na tuto knihu takto nepohlíží. Prohlašuje:
"Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví tohoto svitku: kdo by k nim něco přidal, tomu Bůh přidá ran zapsaných v tomto svitku; a kdo by ze slov svitku tohoto proroctví něco odejmul, tomu Bůh odejme jeho díl ze stromu života a ze svatého města, které byly popsány v tomto svitku. Ten, který o tom svědčí, praví: Ano, přijdu brzy. Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše Krista se všemi svatými. Amen."  (Zj 22,18-20).
    Kniha Zjevení světu otvírá to, co bylo, co je a co přijde; je pro naše poučení, pro nás, na které přichází konec světa. Měla by se studovat s uctivou bázní. Máme přednost vědět, k čemu je naše učení. Zacházíme ale s Božím slovem s úctou, která mu náleží a s vděčností, kterou by byl Bůh potěšen? "Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti,  aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku." (2. Tim 3,16-17).
    Sám Pán zjevil svému služebníku Janovi tajemství knihy Zjevení a chce, aby ji všichni otevírali a studovali. V této knize jsou vylíčeny události, které jsou nyní minulostí, a některé věci věčného zájmu, které se dějí kolem nás; jiné proroctví nebudou docela naplněna, až do konce času, kdy se uskuteční poslední velký boj mezi silami tmy a Knížetem nebes. (7BC 954) 
    Ti, kdo jí tělo a pijí krev Syna Božího, budou z knih Daniel a Zjevení přinášet pravdu inspirovanou Duchem svatým. Uvedou v pohyb síly, jež nebudou moci být potlačeny. Otevřou se ústa dětí, aby hlásaly tajemství, jež byla skryta lidskému rozumu… Mnoha proroctví se mají naplnit v rychlém sledu za sebou. Všechny živly mají být uvedeny v činnost. Dějiny se budou opakovat; staré spory znovu ožijí a nebezpečí bude obklopovat Boží lid na každému kroku.  
    …Protože se blížíme k závěru historie této země, proroctví vztahující se k posledním dnům si zvláště zaslouží našeho studia. Poslední kniha Nového Zákona je plná pravd, jež potřebujeme pochopit. Satan zaslepil mysl mnohých tak, že jsou vděční za každou výmluvu, jen aby nemuseli bádat ve Zjevení. Ale Kristus zde skrze svého služebníka Jana prohlašuje, co se bude dít v posledních dnech, a praví:
"Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko." (Zj 1,3) (TM 116)
    Knihu bychom měli také slyšet (v židovském pojetí to znamená něco uslyšet, pochopit a pak na základě toho zodpovědně jednat (Přísl 4,1; Jer 5,41; Mt 15,10; 21,33; …). V podstatě to znamená, že bychom neměli Zjevení jen předčítat a poslouchat, ale také zachovávat (Zj 1,3). Proroctví sice mohou sloužit i k tomu, abychom upevnili svou víru, když budeme vidět, jak se vše naplňuje (J 13,19), ale hlavním záměrem této knihy je přivést posluchače k tomu, aby začali zachovávat to, co se zde dočtou. Informace ze Zjevení by zkrátka měly ovlivnit náš praktický život, a to nejenom díky zajímavým a radám, ale také kvůli tomu, abychom se nenechali svést falešnými učeními, jak nás před nimi varoval Kristus (Mt 24,4-5).
    Vezměme si například proroka Jeremiáše, který upozorňoval Izraelský národ na to, že by se měli poddat Babylonskému králi a nebouřit se proti jeho nadvládě. Pokud se mu ale vzbouří, špatně to dopadne: babylónský král Nebúkadnesar si to nenechá líbit a vtrhne do Jeruzaléma a ten bude zdevastován jeho vojskem. Pokud se mu ale poddají, ušetří si tím spoustu starostí. Tím, že znali budoucnost, věděli, jak se mají v budoucnu zachovat. Žel, židé Jeremiášovi rady, výtky a předpovědi neuposlechli a dopadlo to s nimi špatně. I my, křesťané, dostáváme skrze Zjevení poučení o tom, co se budoucnu stane a na co si máme dávat pozor. Dejme si pozor, abychom nedopadli jako nevěřící židé.

 

Úvodní chvalozpěv  (Zj 1,4-6)   

Následuje úvodní pozdrav, který má stejné charakteristické znaky jako NZ epištoly. Obvykle se shodují v těchto bodech:
1. Jméno adresáta (Zj 1,4 – Jan)
2. Jméno odesílatele (Zj 1,4 – sedmi sborům v Asii)
3. Pozdrav (Zj 1,4 – milost vám a pokoj)
4. Modlitební přání a díkuvzdání (Zj 1,5-6) 

1,4

Místo klasického pozdravu římské doby, kdy odesílatel dopisu použil řecké slovo chairein (v překladu pozdrav), se v Novém zákoně setkáváme poměrně často s přáním charis (v překladu milost, tedy jakési přání milosti Boží) a Zjevení není výjimkou: Milost vám a pokoj… (Zj 1,4) Úplně stejnou formulku pozdravu používá kromě Jana, autora Zjevení, také apoštol Pavel ve svých dopisech (např. Ř 7,1; 1.Kor 1,3; …).
    Jan představuje Krista jako Toho, který jest a který byl a který přichází Zj 1,4, což připomíná formulaci Božího jména z Ex 3,14: JSEM, KTERÝ JSEM (hebrejsky Jahve (JHVH), česky Hospodin).
    Zjevení pochází také od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem. O koho se jedná? Sedm symbolizuje plnost (viz níže). Jedná se tedy patrně o obrazné vyjádření Ducha svatého, který je autorem nejen Zjevení, ale i jiných Biblických knih: Toto především vězte, že žádné proroctví Písma není záležitostí vlastního výkladu.  Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha. (2. Pt 1,20-21)
    Tato slova někteří spojují s Iz 11,2: A spočine na něm Duch Hospodinův: Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a udatnosti, Duch poznání a bázně před Hospodinem. (Iz 11,2)Tady může být trochu problém, protože Iz 11,2 vyjmenovává "pouze šest duchů": moudrosti, rozumnosti, rady, udatnosti, poznání a bázně před Hospodinem. Apoštolové ale používali běžně řecký překlad Starého zákona (takzvanou Septuagintu), kde bychom Iz 11,2 mohli přeložit takto: a Duch Boží na něm spočine: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a síly, duch zbožnosti a poznání jej naplní; duch bázně před Bohem. Zde už těch duchů, které spočinou na Kristu (viz Iz 11,1) "napočítáme" sedm. Sedmička symbolizuje úplnost (XX).

 

1,5-6

    Při hlubším studiu zjistíme, že modlitební přání i následující zmínku o druhém příchodu (Zj 1,7-8) apoštol Jan formuje tak, že v něm shrnuje účel celé knihy. To patrně odráží židovský zvyk, podle kterého se to nejdůležitější (shrnutí) nachází vždy na začátku. Když například apoštol Pavel chce psát v dopise 1.Korintským o duchovních obdarováních (v kapitolách 1.Kor 12-14), zmíní je už v úvodu dopisu (1.Kor 1,5-7), nebo když chce v celém dopise Galatským zdůraznit, že přijal evangelium, které přináší spasení a očištění od hříchů skrze VÍRU (Gal 3-4 kap.), a že tuto zvěst přijal od Boha a ne od lidí (Gal 1,10-16) - zdůrazní tyto skutečnosti také hned v úvodních slovech (Gal 1,1.4).
    V modlitebním přání a díkuvzdání se v některých Novozákonních dopisech vzpomínají všechny tři osoby Božské trojice. Stejně to vidíme i ve Zjevení: Milost vám a pokoj od Toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem, a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země. (Zj 1,4-5)
 

Bůh Otec. SlovaToho, který jest a který byl a který přichází, … (Zj 1,4) ukazují na verš Zj 1,8: Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí. (Zj 1,8) Kdo je to ten Všemohoucí? Bible takto označuje Boha Otce: 
Proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se,‘ praví Pán, ‚a nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu a budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami‘, praví Pán Všemohoucí. (2. Kor 6,18)
 „… však svatyni jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek. (Zj 21,22)

Bůh Duch svatý. Má se za to, že sedm duchů ve Zj 1,4 označuje osobu Ducha svatého. Ovšem za předpokladu, že sedmičku bereme jako symbolické vyjádření plnosti Ducha (Zj 5,6; viz studium k tomuto verši). 
Bůh Ježíš. Pokoj v neposlední řadě přichází od od Ježíše Krista Zj 1,4 Ten se představuje takto:
(a) …a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, 
(b) prvorozený z mrtvých 
(c) a vládce králů země. (Zj 1,5) 

(a´) Tomu, jenž nás miluje 
(b´) a svou krví nás rozvázal z našich hříchů 
(c´) a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci (Zj 1,5-6)

     A pak popis svého charakteru  (a, b, c) přenáší na Svůj lid (a´, b´,c´). V tomto popisu vidíme tři velké etapy spásného díla, které vykonal pro lidstvo: (a-a´) Jeho vtělení, které z něj činí věrného svědka mezi Bohem a námi, (b-b´) Zmrtvýchvstání:  skrze svou krev nám Kristus zajišťuje spásu a vzkříšení v poslední den (1.Kor 15,20-25; Sk 2,22-25), a (c-c´)královské postavení, které později získá i jeho lid (Zj 3,20; …).
    Zároveň tak vidíme Ježíše jako zaslíbeného Mesiáše. V jednom takzvaném Mesiánském žalmu (Žalm 89), který popisuje charakter a poslání Mesiáše, čteme: A já ho ustanovím prvorozeným, nejvyšším z králů země. ... Jako měsíc bude pevně stát navěky -- a svědek v oblacích je spolehlivý. (Ž 89, 28.38)
    Nejzřetelněji vidíme úlohu Mesiáše v Jeho kněžském poslání, prostřednictvím kterého můžeme být vysvobozeni z našich hříchů. Dokonce se sami můžeme stát kněžími svému Bohu. Tyto myšlenky vidíme mimo jiné také v příběhu exodu, kde Bůh vysvobodil Svůj lid z egyptské země, z domu otroctví. (Ex 20,1) (což někteří vykladatelé vztahují na symbolické otroctví v hříchu) ustanovil ho královstvím kněží a svatým národem (Ex 19,6). Toto postavení je v Listě Petrově vztaženo na Novozákonní církev: Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky ‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1. Pt 2,9-10)

 

Námět knihy  (Zj 1,7-8)   

    Mezi chvalozpěvem a samotným obsahem knihy máme dva verše v Zj 1,7-8. Ty nám vlastně vypráví o tom, jaké budou hlavní tematické důrazy celé knihy: představit vzkříšeného Krista jako věrného svědka, který svou církev učinil královstvím kněží, a který jednou přijde, aby dal odměnu spravedlivým, a odsouzení bezbožným. Jan staví do protikladu (kontrast 1.5) Boží lid, který Hospodin miluje, který zbavil hříchů a dal mu královskou moc (Zj 1,5-6) a všechny kmeny země (Zj 1,7), ve kterých lidé propadají zoufalství, a kteří se  bijí v prsa (Zj 1,7), mezi které patří zvláště ti, kteří jej (Krista) probodli. (Zj 1,7) To je velice zvláštní prohlášení, protože v Bibli čteme o tom, že se Kristova druhého příchodu dočkají spravedliví lidé (živí i mrtví, viz 1. Tes 4,15-17) a žijící nevěřící lidé (Zj 6,16), ale rozhodně ne ti, kteří Krista za jeho života (tedy v 1. století po K.) probodli. Zdá se, že při druhém příchodu proběhne ještě nějaké vzkříšení menší skupiny lidí, kteří mají co dočinění s Kristovou smrtí. Ti, kteří odehráli hlavní roli v zavržení a ukřižování Krista povstanou, aby Jej uzřeli takového, jaký je, a také aby viděli oslavené svaté, protože v této době budou svatí proměněni v jediném okamžiku, v mrknutí oka, a budou zachváceni na setkání s Pánem v povětří. Ti, kteří na Něj vložili purpurové roucho a vtiskli na Jeho skráně trnovou korunu, a také ti, kteří hřeby probili Jeho ruce a nohy, budou na Něj hledět a budou naříkat. (9MR 252). Hlas, ve kterém často zaznívali prosby a domlouvání, nyní znovu zazní v jejich uších. Každý zvuk slavnostních proseb bude tak významný, jak tehdy, kdy Náš Spasitel hovořil v synagogách a na ulicích. Tehdy ti, kteří Jej probodli, budou vzývat hory a pahorky, aby na ně padly a zakryly je před tváří Toho, který sedí na trůnu a před hněvem Beránka. (Dopis 131; 1900)
    Do této skupiny lidí bude pravděpodobně patřit více lidí, protože tato slova o probodení Krista se nevztahují jen na ty muže, kteří bodli Krista, když visel na golgotském kříži, ale také na ty, kteří Jej haněním a hříchy probodávají dodnes. (ST 28.1.1903).
    Pro všechny nevěřící tedy bude Kristův druhý příchod znamenat strach a nakonec i věčnou záhubu.  Při Jeho druhém příchodu bude usvědčeno každé srdce. Ti, kteří se od Něho odvraceli k bezvýznamným věcem této země, vyhledávajíce sobecké zájmy a světské pocty, uznají ve dni Jeho příchodu svoji chybu. To jsou ti, o nichž mluví pisatel Zjevení, jako o "všech pokoleních země", která "budou pro něj plakat."  (Zj 1,7) (ST 28. 1. 1903).
    Když se země bude chvět jako opilá, a nebe se bude třást v tomto velikém dni Páně, kdo bude moci obstát? Lidé, kteří budou umírat hrůzou, budou vidět pouze jedno, před čím se jim nebude možné se ukrýt: "Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko" (Zj 1,7). Ve svém zavržení budou vyslovovat hrozná prokletí na němou přírodu – jejich boha: a říkali těm horám a skalám: "Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka!" (Zj 6,16 odkaz xx). Pán nám svěřil svatou pravdu. Máme povstat a svítit. V každé zemi máme oznamovat druhý příchod Kristův jazykem Zjevení: "‚Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země‘. Ano, amen." (Zj 1,7) (8T 116). 

    Odpověď na hrůznou scénu a zoufalství těch, kteří přibili Krista na kříž, je zesíleno jasnou a srozumitelnou odpovědí, snad přáním: Ano, Amen. (Zj 1,7) Zdá se, že tato odpověď pochází od Boha, který je představen jako Alfa i Omega, Pán Bůh Všemohoucí. Velkolepý mocný Hospodin zkrátka bude mít poslední slovo; a ostatně o tom v celém Zjevení vlastně jde.
    Jan v těchto verších cituje jednak starozákonní proroctví z Dan 7,13 a Zach 12,10, pak ale přidává budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země, čímž cituje část Ježíšova kázání na hoře Olivecké, kde mluvil o Svém druhém příchodu: Potom se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny země. A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. (Mt 24,30). Kristův příchod je tedy založen nejen na SZ proroctvích, ale i na NZ slibech - a to vše se potkává a prolíná právě ve Zjevení.
    Osmý verš představuje Boha jako Toho, který to všechno zaštiťuje a který působí v čase: minulosti, přítomnosti a bude i v budoucnosti, hlavně při Svém druhém příchodu. Bude s námi od začátku až do konce: Alfa je první písmeno řecké abecedy (v řečtině je napsána celá kniha Zjevení) a omega zase poslední.

 

 

Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible, http://www.biblecsp.cz/. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Czech study translation. Copyright © 2009 by Bible Translation Endowment Fund, http://www.biblecsp.cz/. Used by permission. Do not distribute.