Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zjevení 1

 

» Zjevení 2. Kapitola

 

Prolog (1,1-8) (1,1-8) Kázání (V. Koplík)       (1,1-20) Kázání (Michal Fulier) (Sk)

1Zjevení1 Ježíše Krista2, které dal jemu ten Bůh, aby ukázal těm svým otrokům Jeho, co je nutné, aby se stalo v rychlosti3. A naznačil4 to posláním zprávy skrze toho anděla Jeho, tomu otroku Jeho - Janovi, 2který dosvědčil to slovo toho Boha - to svědectví Ježíše Krista tolik, kolik toho viděl3Blahoslavenýten, kdo to opakovaně pročítá6, i ti, kdo slyší ta slova toho proroctví7 a dávají pozor8 na to, co je v něm zapsáno9; ten však čas10 je blízko

4Jan těm sedmi církvím, těm v té malé Asii: Milost vám a pokoj od Toho jsoucího, a toho, kdo byl, a toho přicházejícího, a od těch sedmi duchů, kteří jsou před tím trůnem Jeho, 5a od Ježíše Krista, toho svědka toho důvěryhodného11, ten prvorozený12 z těch mrtvých a ten vládce těch králůzemě. Ten milující nás a rozvazující nás z těch hříchů našich v té krvi Jeho, 6a učinil nás královstvím kněží13 tomu Bohu a Otci Jeho -- jemu patří ta sláva a ta svrchovaná moc14 do těch věků těch věků. Amen

7Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uvidí ho každé oko, a všichni ti, kteří ho probodli‘, a ‚budou se bít v prsa kvůli němu všechny ty kmenyzemě‘. Ano, jistěamen8"Já jsem ta Alfa a ta Omega, počátek15 a konec16," říká Pán, ten Bůh - Ten jsoucí, a ten, kdo byl, ten přicházející - ten Všemocný.

 

Poselství sedmi církvím (1,9-3,22) (1,9-20) Kázání (V. Koplík)

9Já Jan, ten bratr váš, a spoluúčastník17 v tom soužení18 a království a vytrvalosti19 v Ježíši Kristu, stal jsem se na tom ostrově zvaném Patmos z důvodu20 toho slova toho Boha  a toho svědectví Ježíše Krista. 10Stal jsem se v Duchu, v tom Pánově dni, a uslyšel21 za mnou hlas22 veliký23 stejně jako zvuk polnice,11říkající: „Já jsem ta Alfa a ta Omega - ten první24 a ten poslední25. A co vidíš26, napiš do svitku a pošli27 těm sedmi církvím28: Do Efesu, a do Smyrny, a do Pergama, a do Thyatir, a do Sard, a do Filadelfie a do Laodiceje.“

12Otočil jsem se29, abych viděl26 ten hlas22 toho, kdo hovořil se mnou. A otočil jsem se, uviděl jsem sedm svícnů zlatých 13a v prostředku těch svícnů někdo, kdo je podobný Synu člověka, oblečeného30 oděvem dosahujícího k chodidlům31 a přepásaného32 až k těm prsům pásem zlatým14Ta však hlava jeho a ty vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh33, a ty jeho oči jako plamen34 ohně15a ty nohy jeho podobné orichaldu35 jakoby v peci rozžhavenému, a ten hlas22 jeho jakoby hlas22 vod mnohých16 a držíce36 v té pravé ruce jeho hvězd sedm, a z těch úst37 jeho veliký meč38  - dvojsečný39 ostrý40- vycházel, a ta vnější vzhled jeho jako to slunce svítící v té síle jeho. 17A když jsem viděl jeho, padl jsem k těm nohám jeho jako mrtvý. A položil tu pravici jeho na mě říkajíc: „NE-boj se. Já jsem ten první24 a ten poslední2518a ten Živý, stal jsem se  mrtvým, a hle: žijící jsem do těch věků těch věků. Amen. A vlastním36 ty klíče toho zahynutí a toho hádesu19Napiš proto tedy které věci jsi viděl, a které jsou, a které jsou připraveny, aby se staly po čase těch předchozích20To tajemství45 těch sedmi hvězd, které jsi viděl na té pravici mé, a těch sedmi svícnů těch zlatých: Těch sedm hvězd andělé těch sedmi církví jsou, a těch svícnů těch sedm - sedm církví jsou.“ 

 

Poznámky k zajímavým řeckým slovíčkům:

1 - Používá se především jako odhalení Ježíše Krista, Jeho osoby, Jeho vůle. Od slovesa ἀποκαλύπτω (odhalit, odkrýt - odhalit to, co je skryto (zahaleno), aby to bylo jasné a zřetelné. Od slov ἀπό (od, z, (protiklad) a καλύπτω (zahalit, skrýt, obklopit).

2 -  Ἀποκάλυψις Ἰησοῦ - v překladu Ježíšovo Zjevení (Ježíš je "majitelem" zjevení), nebo je možný také překlad: Zjevení Ježíše (zjevení představuje (zjevuje) Ježíše

3 - Adekvátně rychlý vzhledem k situaci. Od slova ταχύς (okamžitý).

4 - ἐσήμανεν - v překladu naznačit (skrze symboly), uvést ve známost. Používá se pro řečení nějaké myšlenky nepřímo (Kristova smrt/vyvýšení (Jan 12,32-33; 18,32); opásání/spoutání ke smrti (Jan 21,18-19), někdy i přímo (Sk 11,28) většinou v předpovědi (Zj 1,1), někdy i bez předpovědi (Sk 25,27).

Stejné slovo je použité v Septuagintě v Dan 2,42, kde prorok Daniel dává výklad králu Nebúkadnesarovi ohledně symbolického významu sochy ve snu (viz Dan 2. kapitola).

5 - Od mak- (stát se dlouhým, rozsáhlým) - tedy Bůh rozšiřuje možnosti/východy u člověka, stane se požehnaným.

6 - Z předpony ἀνά (znovu, nahoru) a γινώσκω (naučit se, vzít poznání), tedy znovu se dovídat (opakovat) čtením. Čtením člověk znovu přezkoumává to, co napsal původní autor.

7 - Od slova προφητεύω (prorokovat; od slova προφήτης (prorok; z předpony πρό (před, dříve) a φημί (mluvit, vyhlásit), tedy ten, kdo mluví-před (lidmi, před Bohem), a také ten, kdo mluví o budoucnosti (předtím, než se něco stane).

8 - Od slova téros (stráž). Fyzicky střežit, i duchovně (udržovat jako nedotčené/posvátné).

9 - toto řecké slovo se používá při frázi: "Psáno jest" (tedy citace autoritativních textu Písma)

10 - Většinou odkazuje na čas, kdy je příležitost. Srovnej s χρόνος (čas - spíše chronologický).

11- Od slova πείθω (přesvědčovat), příbuzné s πίστις (víra, důvěra, přesvědčení).

12 - První (hlavní) mezi ostatními, nebo prvorozený (nejvyšší postavení v rodině). Ze slov  πρῶτος (první, dřívější, hlavní) a τίκτω (plodit).

13 - Od slova ἱερός (posvátný, patřící chrámu, oddělený pro službu).

14 - Moc, mocný čin. Dosl. dominance, velká vynaložená síla

15 - Dosl. to, co přichází od počátku (časově - počáteční bod), proto je to nejdůležitější (to hlavní), má to prioritu před zbytkemOd slova ἄρχω (vládnout, zahájit).

16 - var. konec, cíl, směřování, účel. Dosl. dovršení (zavření se všemi výsledky), tedy dosáhnutí cíle, konce.

17 - Blízký společník. Ze slov σύν (s, spolu) a κοινωνός (společník; Dosl. ten, který sdílí a kterému patří vzájemné přátelství. Zaměřuje se na spoluúčastníka samotného, na rozdíl od κοινωνία (spoluúčastnictví, následování), kde je důraz na samotný vztah).

18 - Od slovesa θλίβω (tlačit, sužovat; dosl. dělat úzkým (tlakem), z toho pronásledovat (utiskovat). Okolnosti tlačí na člověka tak, že se mu omezují možnosti (cítí se uvězněn, v úzkosti - vlivem vnějších okolností).

19 - Od slova ὑπομένω (vyčkávat, vydržet; dosl. zůstávat pod (zátěží). Od slov ὑπό (pod, pod autoritou) a μένω(zůstávat, očekávat).

20 - var. skrze, prostřednictvím

21 - Obvykle ve smyslu: rozumím díky tomu, že poslouchám. Od podstatného jména ἀκοή (sluch, ucho).

22 - Pravděpodobně od φημί (říkat, osvětlovat skutečnost slovy)

23 - var. rozsáhlý (zvukově), přeneseně v širším smyslu

24 - var. ten přednější, nejdůležitější, hlavní

25 - var. poslední, konečný, definitivní, až do konce. Z exchaton (konec), dosl. ten nejposlednější (nejvzdálenější konec). Odtud eschagologie (nauka o posledních událostech).

26 - var. dívat se, rozeznávat, vidět (do věcí), vnímat. Dosl. vidět, být pozorný (bdělý). Něco fyzicky vidět a to vede k duchovním výsledkům.

27 - var. předat dál (od Boha předat zprávu sedmi sborům)

28 - Složenina slov ἐκ (z, zevnitř ven) a καλέω (svolat, povolat). Původně se tímto slovem označovalo svolávání na nějaké veřejné shromáždění, poté přešlo k označení církve: lidé volali ze světa k Bohu a Bůh odpověděl Kristovým tělem (církví). Křesťané při evangelizaci povolávají lidi ze světa do církve, k věčnému království.

29 - Ze slov ἐπί (na základě) στρέφω (obrátit, změnit směr) - tedy obrátit směr (doslovně, i přeneseně (v názorech, morálně). To, co Jan uslyší, změní směr jeho názorů.

30 - Od slov ἐν (v, do) a δύνω (klesat, vstoupit do, klesat). Dosl. "ponořit/potopit" se do něčího oděvu.

31 - Od slova πούς (noha) a neznámého slova. V Bibli toto slovo pouze zde.

32 - ve Zj pouze zde a v Zj 15,6 (ještě např. v Ef 6,14)

33 - řecké slovo pouze zde a v Mt 28,3

34 - Označuje jeden z Božích projevů (Sk 7,30; Zj 1,14; 2,18; 19,18; příp. Žid 1,7), někdy ve spojitosti s plamenem soudu (Lk 16,24; 2. Tes 1,8).

35 - Orichaldum - vzácný  starověký kov, který se podle Platóna těžil na legendární Atlantidě. Podle Josefa Flavia byl tento kov použit při stavbě Šalomounova chrámu (bronz, který byl zářivý jako zlato). Ze slov χαλκός (měď, bronz) a λίβανος (kadidlo).

36 - var. vlastnit, držet, mít

37 - Většinou se překládá jako meč, někdy také jako ostří meče (Lk 21,24; žid 11,34 - ve smyslu "meč svými ústy požírá druhého").

38 - Thrácký meč - tedy velkým širokým ostřím. Přeneseně válka (Zj 2,16), zabíjení (Zj 6,8), nebo zármutek (Lk 2,23).

39 - Dosl. mající dva okraje, přichází a odchází - dobrá obranná i útočná zbraň, známá jako "pijan krve." V Bibli použit pouze v žid 4,12; Zj 1,16; 2,12.

40 - var. Ostrý, hbitý, dychtivý. Ostrý (ve smyslu naostřené zbraně (meče), kterou Bůh používá jako soud (Zj 1,16.2,12) - a to i na konci času (srp - Zj 14,14.17-18). Může se překládat také jako hbitý, dychtivý (k soudu).

41 - V překladu tvář (Jan 11,44), obecně ale může odkazovat na vnější vzhled (Jan 7,24). V Bibli pouze v Jan 7,24.11,44; Zj 1,16. Od slova ὁράω (vidět).

42 - Označuje fyzickou ale i duchovní smrt (oddělení se od Boha, zdroje života). Na rozdíl od νεκρός (např. Zj 1,4; 1,17; spíš fyzická smrt).

43 -  Ekvivalent hebrejského šeol (smrt, hrob) - podle septuaginty. Někdy označuje toto slovo smrt jako takovou (Mt 11,23; 16,18; Lk 10,15; Sk 2,27.31), jindy je smrt personifikována do osoby (Zj 20,13-14; snad Zj 6,8) nebo do prostoru (Zj 1,18; Lk 16,23). Snad z předpony ἄλφα (ne, proti) a ὁράω (vidět, rozeznávat).

44 - var. Chtít, odložit, prodlévat. Být v určitém bodě jednání, připraven, že se něco jistě uskuteční.

45 - V Bibli označuje Boží rady, které odhalují skryté (neznámé věci), které se Bůh rozhodl zjevit. Ve SZ ekvivalent (podle septuaginty) slova raz, používán pouze v knize Daniel (např. Dn 2,18-19; 4,9...) jako označení pro odhalování Božího zjevení. Od slova μυέω (zasvětit, instruovat).

 

Komentář:

Prolog  (Zj 1,1-8)    

1,1

    Hned v úvodu se dovídáme o tom, čeho se vlastně celá kniha týká. Jedná se o zjevení, které dal Bůh Otec Kristu, svému Synu (podobně i v J 12,49; 17,8), který jej předal Janovi a ten sedmi sborům v Malé Asii (1,1-4). Autorem Zjevení je tedy ve skutečnosti ani ne tak Jan, jako Bůh.
    Slovíčko zjevení v prvním verši se překládá z řeckého apokalyptó. Jak můžeme chápat tento výraz? Apokalyptó by mohlo naznačovat, že bychom měli celou knihu zařadit do tzv. apokalyptické literatury (viz úvod: O jaký literární druh se jedná?).  Tento výraz ale může také znamenat vidění (tzn.  vizi od Boha, stejné slovo je použito např. v Gal 1,12), nebo také odhalení (Krista): totiž jak se Kristus v této knize zjevuje (odhaluje) svému služebníku Janovi a celé křesťanské církvi v období lidských dějin. Takže zatímco evangelia představují Kristovu službu zde na zemi, Zjevení nám dává odpověď na to, co pro lidstvo koná Ježíš po svém odchodu do nebe. Tak se naplňují Ježíšova slova, která pronesl těsně před svým vystoupením na nebesa: A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. (Mt 24,20)
    Existuje ještě jeden pohled. Když v antickém světě někdo vytesal sochu nebo vytvořil nějaké velkolepé dílo, potom to bylo přikryto plachtou až do doby, než mělo být veřejně odhaleno (podobně i dnes když někdo např. navrhne a vyrobí nějaký nový model automobilu, který má být někde představen, přikryje se plachtou a pak se veřejně najednou odhalí před zraky publika). Plachta se pak v určený čas slavnostně odhrnula a celé obecenstvo pak může vidět ono velkolepé dílo. Jednalo se o odhalení, Řekové pro tento akt používali slovo apokalyptó.  V tomto smyslu by to mohlo znamenat, že Kristus lidem skrze Zjevení slavnostně odhalil něco velkolepého a hodnotného, co bylo před tím skryto: totiž budoucnost světa, tj. to, co se má brzy stát. (Zj 1,1)

 

1,3

    Toto jsou slova naučení, která by měla být trpělivě dávána Božímu lidu. Nechť naše vyučování odpovídá době, ve které žijeme. Nechť je předkládáno náboženské vyučování, které v souladu s poselstvím poslaným od Boha. (6T 128)
    Na konci knihy proroka Daniele čteme: Nato mi odvětil: Běž, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce. Mnozí budou čištěni a běleni a tříbeni. Zatímco ničemové budou jednat ničemně a žádní ničemové nic nepochopí, ti rozumní však pochopí. (Dan 12,9-10). Kniha Daniel teda měla být zapečetěna a pochopena až na konci časů. Podobné výroky nacházíme v židovské (apokalyptické) literatuře vznikající několik staletí před NZ událostmi. 
    Ale ve Zjevení se hned v úvodu dočítáme o tom, že autor knihy má úplně opačný záměr: Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko. (Zj 1,3). Závěr Zjevení pak tento záměr potvrzuje: A hle, přijdu brzy. Blahoslavený, kdo zachovává slova proroctví tohoto svitku. … Ještě mi řekl: „Nezapečeť slova proroctví tohoto svitku, neboť ten čas je blízko. (Zj 22,7.10).
    Mnozí přijali myšlenku, že kniha Zjevení je zapečetěná kniha a nebudou věnovat svůj čas studiu jejich tajemství. Říkají, že musí pohlížet na slávu spasení a že tajemství zjevená Janovi na ostrově Patmos nejsou tak důležitá. 
    Ale Bůh na tuto knihu takto nepohlíží. Prohlašuje:
"Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví tohoto svitku: kdo by k nim něco přidal, tomu Bůh přidá ran zapsaných v tomto svitku; a kdo by ze slov svitku tohoto proroctví něco odejmul, tomu Bůh odejme jeho díl ze stromu života a ze svatého města, které byly popsány v tomto svitku. Ten, který o tom svědčí, praví: Ano, přijdu brzy. Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše Krista se všemi svatými. Amen."  (Zj 22,18-20).
    Kniha Zjevení světu otvírá to, co bylo, co je a co přijde; je pro naše poučení, pro nás, na které přichází konec světa. Měla by se studovat s uctivou bázní. Máme přednost vědět, k čemu je naše učení. Zacházíme ale s Božím slovem s úctou, která mu náleží a s vděčností, kterou by byl Bůh potěšen? "Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti,  aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku." (2. Tim 3,16-17).
    Sám Pán zjevil svému služebníku Janovi tajemství knihy Zjevení a chce, aby ji všichni otevírali a studovali. V této knize jsou vylíčeny události, které jsou nyní minulostí, a některé věci věčného zájmu, které se dějí kolem nás; jiné proroctví nebudou docela naplněna, až do konce času, kdy se uskuteční poslední velký boj mezi silami tmy a Knížetem nebes. (7BC 954) 
    Ti, kdo jí tělo a pijí krev Syna Božího, budou z knih Daniel a Zjevení přinášet pravdu inspirovanou Duchem svatým. Uvedou v pohyb síly, jež nebudou moci být potlačeny. Otevřou se ústa dětí, aby hlásaly tajemství, jež byla skryta lidskému rozumu… Mnoha proroctví se mají naplnit v rychlém sledu za sebou. Všechny živly mají být uvedeny v činnost. Dějiny se budou opakovat; staré spory znovu ožijí a nebezpečí bude obklopovat Boží lid na každému kroku.  
    …Protože se blížíme k závěru historie této země, proroctví vztahující se k posledním dnům si zvláště zaslouží našeho studia. Poslední kniha Nového Zákona je plná pravd, jež potřebujeme pochopit. Satan zaslepil mysl mnohých tak, že jsou vděční za každou výmluvu, jen aby nemuseli bádat ve Zjevení. Ale Kristus zde skrze svého služebníka Jana prohlašuje, co se bude dít v posledních dnech, a praví:
"Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko." (Zj 1,3) (TM 116)
    Knihu bychom měli také slyšet (v židovském pojetí to znamená něco uslyšet, pochopit a pak na základě toho zodpovědně jednat (Přísl 4,1; Jer 5,41; Mt 15,10; 21,33; …). V podstatě to znamená, že bychom neměli Zjevení jen předčítat a poslouchat, ale také zachovávat (Zj 1,3). Proroctví sice mohou sloužit i k tomu, abychom upevnili svou víru, když budeme vidět, jak se vše naplňuje (J 13,19), ale hlavním záměrem této knihy je přivést posluchače k tomu, aby začali zachovávat to, co se zde dočtou. Informace ze Zjevení by zkrátka měly ovlivnit náš praktický život, a to nejenom díky zajímavým a radám, ale také kvůli tomu, abychom se nenechali svést falešnými učeními, jak nás před nimi varoval Kristus (Mt 24,4-5).
    Vezměme si například proroka Jeremiáše, který upozorňoval Izraelský národ na to, že by se měli poddat Babylonskému králi a nebouřit se proti jeho nadvládě. Pokud se mu ale vzbouří, špatně to dopadne: babylónský král Nebúkadnesar si to nenechá líbit a vtrhne do Jeruzaléma a ten bude zdevastován jeho vojskem. Pokud se mu ale poddají, ušetří si tím spoustu starostí. Tím, že znali budoucnost, věděli, jak se mají v budoucnu zachovat. Žel, židé Jeremiášovi rady, výtky a předpovědi neuposlechli a dopadlo to s nimi špatně. I my, křesťané, dostáváme skrze Zjevení poučení o tom, co se budoucnu stane a na co si máme dávat pozor. Dejme si pozor, abychom nedopadli jako nevěřící židé.

 

Úvodní chvalozpěv  (Zj 1,4-6)   

Následuje úvodní pozdrav, který má stejné charakteristické znaky jako NZ epištoly. Obvykle se shodují v těchto bodech:
1. Jméno adresáta (Zj 1,4 – Jan)
2. Jméno odesílatele (Zj 1,4 – sedmi sborům v Asii)
3. Pozdrav (Zj 1,4 – milost vám a pokoj)
4. Modlitební přání a díkuvzdání (Zj 1,5-6) 

1,4

Místo klasického pozdravu římské doby, kdy odesílatel dopisu použil řecké slovo chairein (v překladu pozdrav), se v Novém zákoně setkáváme poměrně často s přáním charis (v překladu milost, tedy jakési přání milosti Boží) a Zjevení není výjimkou: Milost vám a pokoj… (Zj 1,4) Úplně stejnou formulku pozdravu používá kromě Jana, autora Zjevení, také apoštol Pavel ve svých dopisech (např. Ř 7,1; 1.Kor 1,3; …).
    Jan představuje Krista jako Toho, který jest a který byl a který přichází Zj 1,4, což připomíná formulaci Božího jména z Ex 3,14: JSEM, KTERÝ JSEM (hebrejsky Jahve (JHVH), česky Hospodin).
    Zjevení pochází také od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem. O koho se jedná? Sedm symbolizuje plnost (viz níže). Jedná se tedy patrně o obrazné vyjádření Ducha svatého, který je autorem nejen Zjevení, ale i jiných Biblických knih: Toto především vězte, že žádné proroctví Písma není záležitostí vlastního výkladu.  Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha. (2. Pt 1,20-21)
    Tato slova někteří spojují s Iz 11,2: A spočine na něm Duch Hospodinův: Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a udatnosti, Duch poznání a bázně před Hospodinem. (Iz 11,2)Tady může být trochu problém, protože Iz 11,2 vyjmenovává "pouze šest duchů": moudrosti, rozumnosti, rady, udatnosti, poznání a bázně před Hospodinem. Apoštolové ale používali běžně řecký překlad Starého zákona (takzvanou Septuagintu), kde bychom Iz 11,2 mohli přeložit takto: a Duch Boží na něm spočine: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a síly, duch zbožnosti a poznání jej naplní; duch bázně před Bohem. Zde už těch duchů, které spočinou na Kristu (viz Iz 11,1) "napočítáme" sedm. Sedmička symbolizuje úplnost (XX).

 

1,5-6

    Při hlubším studiu zjistíme, že modlitební přání i následující zmínku o druhém příchodu (Zj 1,7-8) apoštol Jan formuje tak, že v něm shrnuje účel celé knihy. To patrně odráží židovský zvyk, podle kterého se to nejdůležitější (shrnutí) nachází vždy na začátku. Když například apoštol Pavel chce psát v dopise 1.Korintským o duchovních obdarováních (v kapitolách 1.Kor 12-14), zmíní je už v úvodu dopisu (1.Kor 1,5-7), nebo když chce v celém dopise Galatským zdůraznit, že přijal evangelium, které přináší spasení a očištění od hříchů skrze VÍRU (Gal 3-4 kap.), a že tuto zvěst přijal od Boha a ne od lidí (Gal 1,10-16) - zdůrazní tyto skutečnosti také hned v úvodních slovech (Gal 1,1.4).
    V modlitebním přání a díkuvzdání se v některých Novozákonních dopisech vzpomínají všechny tři osoby Božské trojice. Stejně to vidíme i ve Zjevení: Milost vám a pokoj od Toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem, a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země. (Zj 1,4-5)
 

Bůh Otec. SlovaToho, který jest a který byl a který přichází, … (Zj 1,4) ukazují na verš Zj 1,8: Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí. (Zj 1,8) Kdo je to ten Všemohoucí? Bible takto označuje Boha Otce: 
Proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se,‘ praví Pán, ‚a nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu a budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami‘, praví Pán Všemohoucí. (2. Kor 6,18)
 „… však svatyni jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek. (Zj 21,22)

Bůh Duch svatý. Má se za to, že sedm duchů ve Zj 1,4 označuje osobu Ducha svatého. Ovšem za předpokladu, že sedmičku bereme jako symbolické vyjádření plnosti Ducha (Zj 5,6; viz studium k tomuto verši). 
Bůh Ježíš. Pokoj v neposlední řadě přichází od od Ježíše Krista Zj 1,4 Ten se představuje takto:
(a) …a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, 
(b) prvorozený z mrtvých 
(c) a vládce králů země. (Zj 1,5) 

(a´) Tomu, jenž nás miluje 
(b´) a svou krví nás rozvázal z našich hříchů 
(c´) a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci (Zj 1,5-6)

     A pak popis svého charakteru  (a, b, c) přenáší na Svůj lid (a´, b´,c´). V tomto popisu vidíme tři velké etapy spásného díla, které vykonal pro lidstvo: (a-a´) Jeho vtělení, které z něj činí věrného svědka mezi Bohem a námi, (b-b´) Zmrtvýchvstání:  skrze svou krev nám Kristus zajišťuje spásu a vzkříšení v poslední den (1.Kor 15,20-25; Sk 2,22-25), a (c-c´)královské postavení, které později získá i jeho lid (Zj 3,20; …).
    Zároveň tak vidíme Ježíše jako zaslíbeného Mesiáše. V jednom takzvaném Mesiánském žalmu (Žalm 89), který popisuje charakter a poslání Mesiáše, čteme: A já ho ustanovím prvorozeným, nejvyšším z králů země. ... Jako měsíc bude pevně stát navěky -- a svědek v oblacích je spolehlivý. (Ž 89, 28.38)
    Nejzřetelněji vidíme úlohu Mesiáše v Jeho kněžském poslání, prostřednictvím kterého můžeme být vysvobozeni z našich hříchů. Dokonce se sami můžeme stát kněžími svému Bohu. Tyto myšlenky vidíme mimo jiné také v příběhu exodu, kde Bůh vysvobodil Svůj lid z egyptské země, z domu otroctví. (Ex 20,1) (což někteří vykladatelé vztahují na symbolické otroctví v hříchu) ustanovil ho královstvím kněží a svatým národem (Ex 19,6). Toto postavení je v Listě Petrově vztaženo na Novozákonní církev: Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky ‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1. Pt 2,9-10)

 

Námět knihy  (Zj 1,7-8)   

    Mezi chvalozpěvem a samotným obsahem knihy máme dva verše v Zj 1,7-8. Ty nám vlastně vypráví o tom, jaké budou hlavní tematické důrazy celé knihy: představit vzkříšeného Krista jako věrného svědka, který svou církev učinil královstvím kněží, a který jednou přijde, aby dal odměnu spravedlivým, a odsouzení bezbožným. Jan staví do protikladu (kontrast 1.5) Boží lid, který Hospodin miluje, který zbavil hříchů a dal mu královskou moc (Zj 1,5-6) a všechny kmeny země (Zj 1,7), ve kterých lidé propadají zoufalství, a kteří se  bijí v prsa (Zj 1,7), mezi které patří zvláště ti, kteří jej (Krista) probodli. (Zj 1,7) To je velice zvláštní prohlášení, protože v Bibli čteme o tom, že se Kristova druhého příchodu dočkají spravedliví lidé (živí i mrtví, viz 1. Tes 4,15-17) a žijící nevěřící lidé (Zj 6,16), ale rozhodně ne ti, kteří Krista za jeho života (tedy v 1. století po K.) probodli. Zdá se, že při druhém příchodu proběhne ještě nějaké vzkříšení menší skupiny lidí, kteří mají co dočinění s Kristovou smrtí. Ti, kteří odehráli hlavní roli v zavržení a ukřižování Krista povstanou, aby Jej uzřeli takového, jaký je, a také aby viděli oslavené svaté, protože v této době budou svatí proměněni v jediném okamžiku, v mrknutí oka, a budou zachváceni na setkání s Pánem v povětří. Ti, kteří na Něj vložili purpurové roucho a vtiskli na Jeho skráně trnovou korunu, a také ti, kteří hřeby probili Jeho ruce a nohy, budou na Něj hledět a budou naříkat. (9MR 252). Hlas, ve kterém často zaznívali prosby a domlouvání, nyní znovu zazní v jejich uších. Každý zvuk slavnostních proseb bude tak významný, jak tehdy, kdy Náš Spasitel hovořil v synagogách a na ulicích. Tehdy ti, kteří Jej probodli, budou vzývat hory a pahorky, aby na ně padly a zakryly je před tváří Toho, který sedí na trůnu a před hněvem Beránka. (Dopis 131; 1900)
    Do této skupiny lidí bude pravděpodobně patřit více lidí, protože tato slova o probodení Krista se nevztahují jen na ty muže, kteří bodli Krista, když visel na golgotském kříži, ale také na ty, kteří Jej haněním a hříchy probodávají dodnes. (ST 28.1.1903).
    Pro všechny nevěřící tedy bude Kristův druhý příchod znamenat strach a nakonec i věčnou záhubu.  Při Jeho druhém příchodu bude usvědčeno každé srdce. Ti, kteří se od Něho odvraceli k bezvýznamným věcem této země, vyhledávajíce sobecké zájmy a světské pocty, uznají ve dni Jeho příchodu svoji chybu. To jsou ti, o nichž mluví pisatel Zjevení, jako o "všech pokoleních země", která "budou pro něj plakat."  (Zj 1,7) (ST 28. 1. 1903).
    Když se země bude chvět jako opilá, a nebe se bude třást v tomto velikém dni Páně, kdo bude moci obstát? Lidé, kteří budou umírat hrůzou, budou vidět pouze jedno, před čím se jim nebude možné se ukrýt: "Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko" (Zj 1,7). Ve svém zavržení budou vyslovovat hrozná prokletí na němou přírodu – jejich boha: a říkali těm horám a skalám: "Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka!" (Zj 6,16 odkaz xx). Pán nám svěřil svatou pravdu. Máme povstat a svítit. V každé zemi máme oznamovat druhý příchod Kristův jazykem Zjevení: "‚Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země‘. Ano, amen." (Zj 1,7) (8T 116). 

    Odpověď na hrůznou scénu a zoufalství těch, kteří přibili Krista na kříž, je zesíleno jasnou a srozumitelnou odpovědí, snad přáním: Ano, Amen. (Zj 1,7) Zdá se, že tato odpověď pochází od Boha, který je představen jako Alfa i Omega, Pán Bůh Všemohoucí. Velkolepý mocný Hospodin zkrátka bude mít poslední slovo; a ostatně o tom v celém Zjevení vlastně jde.
    Jan v těchto verších cituje jednak starozákonní proroctví z Dan 7,13 a Zach 12,10, pak ale přidává budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země, čímž cituje část Ježíšova kázání na hoře Olivecké, kde mluvil o Svém druhém příchodu: Potom se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny země. A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. (Mt 24,30). Kristův příchod je tedy založen nejen na SZ proroctvích, ale i na NZ slibech - a to vše se potkává a prolíná právě ve Zjevení.
    Osmý verš představuje Boha jako Toho, který to všechno zaštiťuje a který působí v čase: minulosti, přítomnosti a bude i v budoucnosti, hlavně při Svém druhém příchodu. Bude s námi od začátku až do konce: Alfa je první písmeno řecké abecedy (v řečtině je napsána celá kniha Zjevení) a omega zase poslední.

 

 

Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible, http://www.biblecsp.cz/. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Czech study translation. Copyright © 2009 by Bible Translation Endowment Fund, http://www.biblecsp.cz/. Used by permission. Do not distribute.