Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skutky 13

« Skutky 12

» Skutky 14


1V Antiochii byli v místní církvi proroci a učitelé, jako Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, a Saul. 2Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“ 3Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je. 4Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, sestoupili do Seleukie a odtamtud odpluli na Kypr. 5Když dorazili do Salaminy, zvěstovali Boží slovo v židovských synagogách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka. 6Když prošli celým ostrovem až do Páfu, nalezli jakéhosi muže, kouzelníka, falešného proroka, Žida jménem Barjezus, 7který byl u místodržitele Sergia Paula, muže rozumného. Ten si zavolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo. 8Avšak Elymas, ten kouzelník -- tak se totiž překládá jeho jméno -- se začal stavět proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry. 9Saul, jehož nazývali také Pavel, byl naplněn Duchem Svatým, upřeně na něho pohlédl 10a řekl: „Ó, ty plný vší lsti a každé ničemnosti, synu Ďáblův, nepříteli každé spravedlnosti, což nepřestaneš převracet přímé Pánovy cesty? 11A nyní, hle, Pánova ruka je proti tobě, budeš slepý a neuvidíš slunce až do daného času.“ Ihned na něj padla mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. 12Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln zděšení nad Pánovým učením. 13Pavel a jeho společníci vypluli z Páfu a přišli do Pergy v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddělil a vrátil se do Jeruzaléma. 14Od Perge šli dál a dorazili do Pisidské Antiochie. V sobotní den vešli do synagogy a posadili se. 15Po čtení ze Zákona a Proroků jim představení synagogy vzkázali: „Muži bratři, máte-li nějaké slovo povzbuzení pro lid, mluvte.“ 16Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Muži Izraelci a vy, kdo se bojíte Boha, poslyšte!17Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše otce, vyvýšil tento lid během pobytu v egyptské zemi a vyvedl je z ní vztaženou paží; 18po dobu asi čtyřiceti let snášel jejich chování na poušti, 19a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal jim jejich zemi za dědictví; 20to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuele.21Pak žádali o krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z kmene Benjamínova, na čtyřicet let. 22A když ho odstranil, vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: ‚Nalezl jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce, který bude činit všechnu mou vůli. ‘ 23Z jeho semene přivedl Bůh Izraeli podle zaslíbení zachránce, Ježíše. 24Před jeho příchodem Jan předem hlásal křest pokání všemu lidu Izraele. 25A když Jan dokončoval svůj běh, říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mne pokládáte; ale hle, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat sandály na nohou.‘“ 26„Muži bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kteří se u vás bojíte Boha, nám bylo posláno slovo této záchrany. 27Neboť obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova Proroků, která se čtou každou sobotu. 28A ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, žádali Piláta, aby byl popraven. 29Když dokonali všechno, co je o něm napsáno, sňali jej z dřeva a položili do hrobu. 30Ale Bůh ho probudil z mrtvých 31a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem. 32A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které dostali naši otcové, 33splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ 34A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: ‚ Dám vám svaté a věrné věci Davidovy.‘ 35Proto i na jiném místě praví: ‚Nedáš svému Svatému uvidět zkázu.‘ 36David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení Boží vůlí, usnul, byl připojen ke svým otcům a uviděl zkázu. 37Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, neuviděl zkázu. 38Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově, 39je v něm ospravedlňován každý, kdo věří. 40Střezte se proto, aby na vás nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích: 41‚Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech učiním skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat.‘ “ 42Když vycházeli ze synagogy, prosili je, aby jim o tom pověděli i příští sobotu. 43Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných proselytů se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali je, aby zůstávali v Boží milosti. 44Příští sobotu se shromáždilo téměř celé město, aby vyslechlo Pánovo slovo. 45Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí a začali tomu, co Pavel říkal, odporovat a rouhat se. 46Pavel a Barnabáš směle řekli: „Vám mělo být hlásáno Boží slovo nejprve. Protože je odmítáte a nepovažujete se za hodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům. 47Neboť tak nám nařídil Pán: ‚ Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl k záchraně až na konec země.‘ “ 48Když to pohané slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili všichni, kteří byli určeni k věčnému životu. 49A Pánovo slovo se šířilo po celé krajině. 50Židé však poštvali vážené zbožné ženy a přední muže města, podnítili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je od svých hranic. 51Oni proti nim vytřásli prach z nohou a přišli do Ikonia. 52A učedníci byli stále naplňováni radostí a Duchem Svatým.