Jdi na obsah Jdi na menu
 


Marek 9

« Marek 8

» Marek 10


1A říkal jim: „Amen, pravím vám, že jsou někteří z těch, kdo zde stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud neuvidí Boží království, přišlé v moci.“ 2A po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a Jana a je jediné vyvedl na vysokou horu, kde byli sami. A byl před nimi proměněn. 3Jeho šaty se rozzářily a velmi zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit. 4A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. 5Petr na to Ježíšovi řekl: „Rabbi, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“ 6Nevěděl totiž, co by na to řekl, neboť se velmi vyděsili. 7A objevil se oblak a zastiňoval je, a z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, ten Milovaný, poslouchejte ho.“ 8A náhle, když se rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho, kromě samotného Ježíše. 9A když sestupovali z hory, nařídil jim, aby to, co spatřili, nikomu nevypravovali, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10Chytili se toho slova a mezi sebou se tázali, co to znamená ‚vstát z mrtvých‘. 11A ptali se ho: „Proč učitelé Zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?“ 12On jim říkal: „Nejprve opravdu přijde Eliáš a všechno obnoví. Ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být znevážen? 13Avšak pravím vám, že Eliáš již nejen přišel, ale také mu učinili, co chtěli, jak je o něm napsáno.“ 14A když přišli k učedníkům, uviděli kolem nich veliký zástup a učitele Zákona, jak se s nimi přou. 15A hned všichni v zástupu, jakmile ho uviděli, byli velmi překvapeni; běželi k němu a zdravili ho. 16I zeptal se jich: „O čem se s nimi přete?“ 17A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. 18Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby a strne. Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ 19On jim na to říká: „Ach, pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho ještě vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“ 20I přivedli ho k němu. Jakmile ho duch spatřil, ihned s ním zalomcoval, chlapec padl na zem, válel se a měl pěnu u úst. 21Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak je to dlouho, co se mu to stává?“ On řekl: „Od dětství. 22Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“ 23Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“ 24Otec toho chlapce hned vykřikl a říkal: „Věřím, pomáhej mé nevíře!“ 25Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: „ Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!“ 26Ten vykřikl a silně jím zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. 27Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ho a on vstal. 28Když Ježíš vešel do domu, jeho učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ 29Řekl jim: „Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě a půstu.“ 30A vyšli odtamtud a procházeli Galileou a nechtěl, aby ho někdo poznal. 31Vyučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a ti ho zabijí. A až bude zabit, po třech dnech vstane.“ 32Oni však tomu výroku nerozuměli, ale báli se ho zeptat. 33A přišli do Kafarnaum. Když byl v domě, tázal se jich: „O čem jste cestou hovořili?“34Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší. 35Posadil se, zavolal Dvanáct a řekl jim: „Chce-li být někdo první, bude poslední ze všech a služebník všech.“ 36A vzal dítě a postavil je doprostřed nich; pak je vzal do náručí a řekl jim: 37„Kdokoli přijme jedno z takových dětí na základě mého jména, mne přijímá; a kdo by mne přijímal, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal.“ 38Jan mu říkal: „Učiteli, viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu v tom, protože nechodil s námi.“ 39Ježíš však řekl: „Nebraňte mu, neboť není nikdo, kdo na základě mého jména učiní mocný čin, aby o mně mohl brzy nato promluvit zle. 40Vždyť kdo není proti nám, je pro nás. 41Neboť kdo by vám dal napít číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám, že určitě nepřijde o svou odměnu.“ 42„Ale pro toho, kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, by bylo mnohem lepší, kdyby mu přivázali velký mlýnský kámen na krk a hodili ho do moře. 43Svádí-li tě tvá ruka, utni ji. Lépe je pro tebe do života vejít zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do Gehenny do neuhasitelného ohně, 44kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 45A svádí-li tě tvá noha, utni ji. Lepší je pro tebe do života vejít chromý, než mít obě nohy a být hozen do Gehenny, 46kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 47A svádí-li tě tvé oko, vyjmi je. Lépe je pro tebe do Božího království vejít jednooký, než mít obě oči a být hozen do Gehenny, 48kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 49Neboť každý bude osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí. 50Sůl je dobrá. Kdyby se však sůl stala neslanou, čím ji ochutíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou pokojně.“

 

Na této stránce je použit tento překlad:

Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible, http://www.biblecsp.cz/. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Czech study translation. Copyright © 2009 by Bible Translation Endowment Fund, http://www.biblecsp.cz/. Used by permission. Do not distribute.