Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lukáš 7

« Lukáš 6

» Lukáš 8


1Když dokončil všechna svá slova k lidu, vešel do Kafarnaum. 2Otrok nějakého setníka, který byl setníkovi vzácný, byl na smrt nemocen. 3Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil jeho otroka. 4Ti přišli k Ježíšovi a naléhavě ho prosili: „Je hoden, abys mu to prokázal; 5neboť miluje náš národ, i synagogu nám sám vystavěl.“ 6Ježíš šel s nimi. Když již byl nedaleko od jeho domu, poslal k němu setník své přátele, aby mu řekli: „Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu. 7Proto jsem se ani nepokládal za hodna k tobě přijít. Ale řekni slovo, a můj sluha bude uzdraven. 8Vždyť i já jsem člověk podřízený autoritě a mám pod sebou vojáky; řeknu-li některému: ‚Jdi‘, pak jde; jinému: ‚Přijď‘, pak přijde; a svému otroku: ‚Udělej to‘, pak to udělá.“ 9Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se k zástupu, který ho doprovázel, a řekl: „Pravím vám, ani v Izraeli jsem nenalezl tak velkou víru.“ 10Když se ti, kteří byli posláni, vrátili do domu, nalezli toho nemocného otroka zdravého. 11A stalo se, že hned nato šel do města zvaného Naim. A šli s ním mnozí jeho učedníci a veliký zástup. 12Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna jeho matky, a ta byla vdova; byl s ní velký zástup z města. 13Když ji Pán uviděl, byl nad ní hluboce pohnut a řekl jí: „Neplač!“ 14Pak přistoupil a dotkl se már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, probuď se!“ 15Mrtvý se posadil a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce. 16Všech se zmocnil strach, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „ Bůh navštívil svůj lid.“ 17A toto slovo o něm se rozšířilo po celém Judsku a po všem okolí. 18O tom všem podali Janovi jeho učedníci zprávu. Jan si zavolal dva ze svých učedníků 19a poslal je k Ježíšovi se slovy: „Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“ 20Ti muži k němu přišli a řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“ 21V tu hodinu uzdravil mnoho lidí z nemocí, z trápení a od zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak. 22A jim odpověděl: „Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. 23A blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“ 24Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu zmítanou větrem? 25Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, kdo nosí nádherné šaty a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. 26Nebo co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka. 27To je ten, o němž je napsáno: ‚Hle, posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.‘ 28Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší prorok než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on. 29A všechen lid, který ho slyšel, i celníci uznali Boha za spravedlivého tím, že se dali pokřtít Janovým křtem. 30Farizeové a zákoníci odmítli Boží radu pro sebe, když se nedali od něho pokřtít.“ 31„K čemu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu jsou podobni? 32Jsou podobni dětem, které sedí na tržišti, volají na sebe a říkají: ‚Pískali jsme vám, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste.‘ 33Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: ‚Má démona.‘ 34Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: ‚Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!‘ 35Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.“ 36Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. 37Hle, v tom městě byla žena, hříšnice. Jakmile se dozvěděla, že je Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje. 38A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je svými vlasy, vroucně líbala jeho nohy a mazala je vonným olejem. 39Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli: „Kdyby tento byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.“ 40Ježíš mu na to řekl: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Učiteli, řekni.“ 41„Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, druhý padesát. 42Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?“ 43Šimon odpověděl: „ Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ On mu řekl: „Správně jsi usoudil.“ 44Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. 45Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy. 46Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vonným olejem pomazala mé nohy. 47Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ 48Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ 49A spolustolovníci si začali říkat: „Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?“ 50Řekl té ženě: „Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“

 

Na této stránce je použit tento překlad:

Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible, http://www.biblecsp.cz/. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Czech study translation. Copyright © 2009 by Bible Translation Endowment Fund, http://www.biblecsp.cz/. Used by permission. Do not distribute.