Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lukáš 16

« Lukáš 15

» Lukáš 17


1Učedníkům také říkal: „Byl jeden bohatý člověk, který měl správce, a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje jeho majetek.2Zavolal ho a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem.‘ 3Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. 4Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.‘ 5A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik dlužíš mému pánovi?‘ 6On řekl: ‚Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ‚Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.‘ 7Pak řekl druhému: ‚Ty dlužíš kolik?‘ On řekl: ‚Sto měr pšenice.‘ Říká mu: ‚Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.‘ 8A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla. 9A já vám pravím: Učiňte si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů. 10Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém. 11Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství? 12A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? 13Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ 14Toto všechno slyšeli i farizeové, kteří byli lakomí, a vysmívali se mu. 15Řekl jim: „Vy jste ti, kteří se před lidmi dělají spravedlivými, Bůh však zná vaše srdce; neboť co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost. 16Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje Boží království a každý je do něho naléhavě zván. 17Je však snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona. 18Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“19„Byl jeden bohatý člověk, a oblékal se do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval. 20U jeho vrat lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, 21a toužil se nasytit aspoň tím, co padalo ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy. 22Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova; zemřel pak i boháč a byl pohřben. 23A když v podsvětí v mukách pozdvihl oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně. 24I zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.‘ 25Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že sis už vybral své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován. 26A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám.‘ 27Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, 28neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ 29Abraham řekl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslechnou!‘30On řekl: ‚Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ 31Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

 

Na této stránce je použit tento překlad:

Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible, http://www.biblecsp.cz/. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Czech study translation. Copyright © 2009 by Bible Translation Endowment Fund, http://www.biblecsp.cz/. Used by permission. Do not distribute.