Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lukáš 10

« Lukáš 9

» Lukáš 11


1Potom určil Pán ještě jiných sedmdesát dva a poslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít. 2Říkal jim: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. 3Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. 4Neberte si měšec ani mošnu ani sandály; s nikým se cestou nepozdravujte. 5Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘ 6A bude-li tam syn pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne-li, navrátí se k vám. 7V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť hoden je dělník své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu. 8A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží, 9uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: ‚ Přiblížilo se k vám Boží království.‘ 10Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 11‚I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.‘ 12Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.“ 13„Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by seděli v žíni a popelu a učinili pokání. 14Ale Týru a Sidónu bude na soudu snesitelněji než vám. 15A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí sestoupíš! 16Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mne poslal.“ 17Těch sedmdesát dva se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“ 18Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk. 19Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží. 20Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ 21V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu Svatém a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. “ 22„Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. “ 23V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. 24Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“ 25A hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“ 26On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ 27On odpověděl: „ Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého. “ 28Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ 29On se však chtěl ospravedlnit, a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“ 30Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli. 31Náhodou sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho. 32Podobně se tam objevil i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu. 33Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem. 34Přistoupil, na jeho rány nalil olej a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, zavezl do hostince a postaral se o něj. 35Druhého dne vyjmul dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.‘ 36Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ 37On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ 38Stalo se, když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala do svého domu. 39Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. 40Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ 41Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, 42jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“

 

Na této stránce je použit tento překlad:

Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible, http://www.biblecsp.cz/. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Czech study translation. Copyright © 2009 by Bible Translation Endowment Fund, http://www.biblecsp.cz/. Used by permission. Do not distribute.