Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poselství k mládeži

ČÁST 8. NÁBOŽENSKÝ ŽIVOT

 

(MYP 245) Boží svatý poučující Duch je v Jeho slově. Světlo, nové a drahocenné světlo svítí z každé stránky. Tam je zjevena pravda, a slova a věty jsou vyjasněny a vhodné pro příležitost, kdy hlas Boží promlouvá k duši. Svatý Duch miluje oslovení mladých, a odhalení jim pokladu a krás Božího slova. Zaslíbení promluvena velkým Učitelem upoutají smysly a oživí duši s duchovní silou, která je božská. Porostou v plodném myšlení, obeznámeni s božskými věcmi, které budou barikádou proti pokušení. (COL 132)

 

77. Modlitba, naše pevnost (MYP 247)

Uprostřed nebezpečí těchto posledních dnů se nachází jediné bezpečí mladých ve stále rostoucí bdělosti a modlitbě. Mladí, kteří našel svou radost ve čtení slova Božího a v hodinách modlitby, bude stále občerstvován prouděním z fontány života. Dosáhne výše morální dokonalosti a šíře myšlení, které si ostatní nemohou představit. Společenství s Bohem vzbuzuje dobré myšlení, vznešené touhy, čisté vnímání pravdy a ušlechtilé cíle činů. Ti, kdo takto spojí sami sebe s Bohem, jsou Jím uznáni jako synové a dcery. Neustále dosahují výš a stále výš, získávají jasné pohledy Boží a věčnosti, dokud Bůh je neudělá prostředníky světla a moudrosti světa.

 

Jak se modlit

Ale modlitba není chápána tak, jak by měla být. Naše modlitby nejsou pro to, abychom informování Boha o něčem, co neví. Bůh je obeznámen s tajemstvími každé duše. Naše modlitby nepotřebují být dlouhé a hlasité. Bůh čte skryté myšlenky. Můžeme se modlit ve skrytu, a Ten, který vidí v tajemství, uslyší, a naplno nás odmění.

Modlitby, které jsou nabízeny Bohu, abychom Mu řekli o vší naší bídě, když se vůbec bídně necítíme, jsou modlitby pokrytectví. Je to kající modlitba, kterou Pán požaduje. (MYP 248) "Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti a jehož jméno je Svatý: Bydlím na vysokém a svatém místě, i s tím, kdo má zdeptaného a poníženého ducha, abych oživoval ducha ponížených a abych oživoval srdce zdeptaných." (Iz 57,15)

Modlitba není určena k dílu nějaké změny v Bohu; ona nás přivádí do harmonie s Bohem. Nenahrazuje povinnost. Modlitba, ačkoliv tak čistá a tak upřímná, nebude nikdy Bohem přijata na místo našich desátků. Modlitba nezaplatí naše dluhy vůči Bohu.

Modlitba přináší sílu

Síla nabytá v modlitbě k Bohu nás připraví pro naše denní povinnosti. Pokušení, kterými jsme vystaveni, dělají modlitbu nezbytnou. Podle nařízení, že můžeme zachovat moc Boží skrze víru, by touhy mysli měly stále stoupat v tiché modlitbě. Když jsme obklopeni vlivem, který nás úmyslně vede od Boha, naše žádosti o pomoc a sílu musí být neúnavné.

Pokud tomu tak není, nebudeme nikdy úspěšní v rozbíjení pýchy, a překonávání moci pokušení přílišné benevolence, která nás drží dál od Spasitele.

Světlo pravdy, posvěcující náš život, odhalí přijímajícímu hříšné vášně jeho srdce, které usilují o nadvládu, a které udělají nezbytně nutné natáhnout každý nerv a použít všechny jeho síly k odolnosti vůči Satanovi, a které si může podmanit skrz Kristovy zásluhy.

 

78. Síla modlitby (MYP 249)

Bylo to na hoře s Bohem, když Mojžíš spatřil vzor té podivuhodné budovy, která byla trvalým místem Jeho slávy. Je to na hoře s Bohem – skryté místo společenství – když rozjímáme o Jeho slavném vzoru pro lidstvo. Takže je nám takto umožněno zformovat naše budování charakteru, že nám může být splněn slib: "Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ " (2. Kor 6,16)

Zatímco se zabýváme naší denní prací, měli bychom pozdvihnout duši k nebi v modlitbě.  Tyto tiché žádosti stoupají jako kadidlo před trůn milosti; a nepřítel je bezradný. Křesťané, jejichž srdce takto zůstává před Bohem, nemůže být přemoženo. Žádné zlé umění nemůže zničit jeho pokoj. Všechna zaslíbení Božího slova, všechna síla božského milosti, všechny zdroje Jahveho, slibují zajištění vysvobození. To bylo tak, že Enoch chodil s Bohem. A Bůh byl s ním, poskytoval mu pomoc v každém čase potřeby.

Ve spojení s Nekonečným

Modlitba je dýcháním duše. Je to tajemství duchovní síly. Žádný jiný prostředek milosti ji nemůže nahradit, a zdraví duše tak bude zachováno. Modlitba přináší srdce do bezprostředního kontaktu s Pramenem života, a zesiluje svaly a šlachy náboženské zkušenosti. Zanedbáváním modlitebního cvičení, (MYP 250) nebo věnováním se modlitbě nárazově, tu a tam, jakkoliv to vypadá pohodlně, ztrácíme přidržování se Boha. Duchovní schopnosti ztrácí svou sílu, náboženská zkušenost postrádá zdraví a elán.

Je to podivuhodná věc, že se můžeme modlit účinně, že nehodní mylní smrtelníci vlastní moc k tomu, aby nabídli své prosby Bohu. Po jaké větší síle může člověk toužit než po této – být spojený s nekonečným Bohem? Slabý, hříšný člověk má tu čest mluvit se svým Výrobcem. Můžeme pronášet slova, která dosahují k trůnu Monarchy vesmíru. Můžeme mluvit s Ježíšem jakoby bok po boku, a On říká: Jsem tvá pravá ruka.


Každá upřímná modlitba vyslyšena

Můžeme být v těsném kontaktu s Bohem v našich srdcích, můžeme chodit ve společnosti s Kristem. Zaměstnáni svou denní prací, můžeme vydechovat touhu našeho srdce neslyšitelnou lidskému uchu; ale to slovo nemůže zemřít v tichu, ani nemůže být ztraceno. Nic nemůže přehlušit touhu naší duše. Stoupá nad rámus ulice, nad hluk strojů. Je to Bůh, ke kterému mluvíme, a naše modlitba je slyšena.

Žádejte, a pak, žádejte, a dostanete. Žádejte skromnost, moudrost, odvahu, vzrůst víry. Na každou upřímnou modlitbu přijde odpověď. Nemusí přijít jen tak, jak si přeješ, nebo v čase kdy ji hledáš; ale přijde tou cestou a v tom čase, který bude nejlíp vyhovovat tvým potřebám. Modlitby co předkládáš v osamění, v únavě, ve strasti, Bůh zodpoví, ne vždy podle tvého očekávání, ale vždy pro tvé dobro. Gospel Workers, 254-258.
 

78. Náš postoj v modlitbě (MYP 251)

Jak ve veřejném, tak v soukromém uctívání je naší předností sklonit naše kolena před Pánem, když Mu předkládáme naše žádosti. Ježíš, náš vzor, "poklekl na kolena a modlil se" (Lk 22,41). O jeho učednících je zaznamenáno, že také "padli na kolena, pomodlili se" (1. Kor 21,5). Pavel prohlásil: "klekám na kolena před Otcem našeho Pána Ježíše Krista" (Ef 3,14). Ezdráš před Bohem klečel ve vyznávání hříchů Izraele. Daniel "třikrát denně poklekal na kolena, modlil se a vzdával chválu před svým Bohem" (Dan 6,11)

Pravá úcta k Bohu je inspirována vnímáním Jeho nekonečné velkoleposti a představy Jeho přítomnosti. S tímto vnímáním Neviditelného každé srdce by bylo hluboce zasaženo. Hodina a místo modlitby je posvátné, protože je tam Bůh; a jak je úcta projevena v postoji a chování,  pocity, které se podnítí, se prohloubí. "...jeho jméno je svaté a vzbuzuje bázeň" (Ž 111,9) prohlásil žalmista. Andělé, když řeknou to jméno, zastřou své tváře. S jakou úctou bychom potom my, kteří jsme upadli do hříchu, ho měli brát do úst!

Bylo by dobré pro starší i mladší přemítat o těchto slovech Písma, aby ukázali, jak bychom si místo, poznamenáno Boží zvláštní přítomnosti, měli považovat. "Zuj si z nohou sandály,…“  přikázal On Mojžíši u hořícího keře: "...protože místo, na kterém stojíš, je půda svatá." (Ex 3,5). Jákob, po spatření zjevení andělů, zvolal: "Jistě je na tomto místě Hospodin a já jsem to nevěděl." (Gn 28,16) (—Gospel Workers, 178, 179.)
 

80. Víra a modlitba (MYP 252)

Skrze víru v Krista, každá neúplnost charakteru může být dodána, každé znečištění vyčištěno, každá chyba opravena, každá kvalita rozvinuta.

I vy jste v něm naplněni.“ (Kol 2,10). Modlitba a víra jsou úzce spojeny, a potřebují být studovány společně. V modlitbě víry se nachází božská znalost; je to znalost, která každým jedincem, který by chtěl udělat své životní dílo úspěšné, musí být pochopena. Kristus říká: ...za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít. (Mk 11,24). Vyjasnil, že naše žádosti musí být podle Boží vůle; musíme se ptát po věcech, které On slíbil, a cokoliv dostaneme, musí být použito v konání Jeho vůle. Splníme-li tyto podmínky, splní se i zaslíbení.

Kvůli odpuštění hříchu, kvůli Svatému Duchu, kvůli křesťanské povaze, kvůli moudrosti a síle k vykonání Jeho práce, kvůli jakémukoliv obdarování, které On slíbil –  můžeme žádat; pak máme věřit, že to obdržíme, a vzdáme díky Bohu, že jsme obdrželi.

Nepotřebujeme hledat žádný vnější důkaz požehnání. Dar je slíben, a můžeme jít jistě do naší práce, že Bůh slíbil, že je schopný to vykonat, a že ten dar, který již máme, bude uskutečněn, kdy to budeme potřebovat nejvíce. (Education, 257-258)

 

81. Hodnota studia Bible (MYP 253)

Studování Bible je nadřazenější všem jiným studiím v posilování intelektu.  Jaká pole myšlení mladí mohou najít v prozkoumání slova Božího! Mysl může jít hlouběji a stále hlouběji ve zkoumání, shromáždí sílu s každým úsilím pochopit pravdu; a přesto je za tím ještě nekonečno. Ti, kteří vyznávají lásku Bohu a úctu svatým věcem, a přesto povolují mysli klesat k povrchnosti a nereálnosti, umísťují sami sebe na Satanovou půdu, a dělají jeho práci. Jestliže by mladí studovali slavné dílo Boží v přírodě, a Jeho majestát a sílu tak, jak je zjevená v Jeho slově, přicházeli by z každého takového cvičení se schopnostmi rychlejšími a vznešenějšími. Obdrželi by elán, který nemá nic společného s arogancí. Rozjímáním o zázracích božské síly se mysl učí, že nejtěžší ale nejužitečnější ze všech lekcí je, že lidská moudrost, dokud se spojí s Nekonečnou a posvěcenou Kristovou milostí, je pošetilá.

Prostřednické dílo Krista

Dílo Božího drahého Syna v závazku ke spojení stvořeného s Nestvořeným, konečného s Nekonečným, ve Své vlastní božské osobě, je předmětem, který může dobře zaměstnat naše uvažování pro celý život. Toto dílo Krista bylo schváleno bytostmi jiných světů v jejich nevinnosti a věrnosti stejně tak, jako záchrana ztracených a hynoucích tohoto světa. (MYP 254) Otevřel cestu pro neposlušné k navrácení oddanosti k Bohu, zatímco tím samým činem položil ochranu kolem těch, kteří byli již čistí, aby se už nemuseli stát znečištěnými.

Zatímco se radujeme, že existují světy, které nikdy nepadly, tyto světy poskytují chválu a čest a slávu Ježíši Kristu za plán vykoupení k záchraně padlých synů Adama, stejně tak, jako schvalují sami sebe ve svém postavení a čistotě charakteru. Paže, která pozdvihla lidskou rodinu z krachu, kterou Satan přinesl na rasu skrze pokušení, je paže, která uchovala obyvatele jiných světů od hříchu. Každý svět se skrze velké dílo zapojuje do péče a podpory Otce a Syna a toto péče je neustále věnována pro padlé lidstvo. Kristus dělá prostředníka jménem člověka a pořádek neviditelných svědků je také udržován Jeho zprostředkovatelskou prací. Nejsou tato témata dostatečného rozsahu a významu, k zaujetí našeho přemýšlení, a nevyvolávají vděčnost a obdiv k Bohu?

 

Duševní vývoj

Otevřením Bible našim mladým, táhneme jejich pozornost ke skrytým pokladům, učíme je pátrat po jejich klenotech pravdy, a oni budou posilovat intelekt tak, jak by studium veškerého filosofického pojetí nemohlo přinést.
Velkolepé podněty, se kterými Bible zachází, důstojná jednoduchost jejich inspirovaných prohlášení, vznešená témata která se představují mysli, světlo, ostré a čisté, z trůnu Božího (MYP 255) osvětluje poznání, bude rozšiřovat sílu mysli do rozsahu, který může sotva být pochopen, a nikdy plně vysvětlen.

Bible představuje neomezené pole pro představivost, tak mnohem vyššího a vznešenějšího v charakteru, než povrchní výtvory neposvěceného intelektu, jako jsou nebesa vyšší než země. Inspirovaná historie naší rasy je vložena do rukou každého jednotlivce. Všichni mohou nyní začít svoje zkoumání.  Mohou se obeznámit s našimi prvními rodiči, jak stáli v Edenu ve své nevinnosti, těšící se společenstvím s Bohem a bezhříšnými anděly. Mohou vystopovat uvedení hříchu a jeho následek na lidskou rasu, vystopovávat krok za krokem po cestě posvátné historie, jak je zaznamenána neposlušnost a zatvrzelost lidí a zvláště odplaty za hřích.

 

Nejvyšší kultura

Čtenář  může pojmout rozhovor s patriarchy a proroky; může přecházet skrz nejpodnětnější scény; může spatřit Krista, který byl Monarchou v nebi, rovný s Bohem, zacházející do lidskosti, a vypracovávající plán vykoupení, rozlamující z lidstva okovy, kterými ho satan spoutal, a zpřístupnil tak pro něj to, že může získání zpět božskou dospělost. Kristus vzal na Sebe lidskost, a zachoval úroveň člověka po třicet let, a pak Svou duši nabídl za hřích, takže člověk nemusí být zanechán v zahynutí, to je předmět pro nejhlubší přemýšlení a nejkoncentrovanější studium.

Nechte mysl pochopit úžasné pravdy (MYP 256) zjevení, a nebude nikdy uspokojena v zaměstnání své síly na povrchní témata; odvrátí se s odporem z brakové literatury a zbytečné zábavy, která demoralizuje mládež dneška.
Ti, kdo jsou v těsném kontaktu s básníky a mudrci Bible, a jejichž duše byly dojaty slavnými činy hrdiny víry, budou přicházet z bohatých polí přemýšlení mnohem čistější v srdci, a vznešení v mysli, než kdyby byli zaměstnávání  studováním nejslavnějších světských autorů, nebo v rozjímání a velebení vykořisťování faraonů, hrdinů a Césarů světa.

Síly mládeže jsou většinou dřímající, protože neučinili bázeň Boží počátkem moudrosti. Bůh dal Danielovi moudrost a poznání, protože nebyl ovlivňován žádnou silou, která by zasahovala do jeho náboženských principů. Důvod, proč máme tak málo mužů mysli, stálosti a pevných hodnot, je, že si myslí, že najdou velikost, zatímco se odpojí od Nebe. Bůh není obáván, milován, a ctěn dětmi lidstva. Náboženství není prožíváno, tak dobře, jak se vyhlašuje. Bůh může udělat jen tak málo pro člověka, protože je tak lehce povýšený, tak rychle myslí na svou důležitost. Bůh by chtěl, abychom rozšířili své schopnosti a využili naši každou přednost k rozvinutí, kultivaci a posílení chápání.  Člověk se narodil pro vyšší, ušlechtilejší život než jaký zde rozvíjí. Doba naší smrtelné existence je přípravou k životu, který se poměřuje s životem Boha.


Bible, největší učitel (MYP 257)

Jaká témata jsou prezentována ve Svatých Písmech pro mysl k rozebírání! Kde můžeme najít vyšší témata pro rozjímání? Kde jsou téma tak velmi zajímavá? V jakém smyslu jsou všechny výzkumy lidské vědy srovnatelné – co se týče  vznešenosti a tajemnosti – s vědou Bible. Kde je něco, co vyvolá takovou sílu intelektu, v hloubce opravdového přemýšlení?

Když ji necháme mluvit na nás, Bible nás bude učit to, co nic jiného nás nemůže naučit. Ale běda! Rozebíráme všechno možné, až na slovo Boží. Bezcenná literatura, fiktivní příběhy, jsou nenasytně hltány, zatímco Bible se všemi svými poklady posvátné pravdy, leží zanedbaná na našich stolech. Jestliže Svaté Slovo uděláme pravidlem života, bude pročišťovat, povznášet a posvěcovat. Je to hlas Boží k člověku. Budeme se ho držet?

"Otevření tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým." (Ž 119,130). Andělé stojí vedle hledajících Písma, aby působili na mysl a osvěcovali ji. Příkaz Krista k nám dnes přichází se stejnou silou, jako když byl adresován prvním učedníkům před osmnácti sty lety: "Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně. " (J 5,39). (The Review and Herald, January 11, 1881.

 

82. Zkoumejte Písma pro sebe (MYP 258)

Mladí lidé by měli zkoumat Písma pro sebe. Nepociťují, že je dostatečné pro ty starší ve zkušenostech vyhledávat naši pravdu; a že mladí jedinci ji mohou od nich přijímat jako autoritu. Židé zahynuli jako národ, protože vykreslovali pravdy z Bible svými pravidly, kněžími a staršími. Měli dbát Ježíšových lekcí a zkoumat Písma pro sebe samotné, nebyli by zahynuli…

Je to nemožné pro jakoukoliv mysl porozumět veškerému bohatství a velkoleposti každého zaslíbení Božího. Jeden zachycuje slávu jednoho úhlu pohledu, další krásu a milost z dalšího úhlu, a duše je naplněna nebeským světlem. Kdybychom viděli všechnu slávu, duch by omdlel. Ale my můžeme unést daleko větší zjevení od Božích hojných zaslíbení, než kterých se nyní těšíme. Naplňuje to mé srdce smutkem, pomyšlení jak ztrácíme ze zřetele plnost požehnání přichystaného pro nás. Spokojujeme se s přechodnými záblesky duchovního osvícení, když můžeme chodit den za den ve světle Jeho přítomnosti. (Testimonies to Ministers, 109-111)

 

83. Vytrvalé úsilí v Biblickém studiu (MYP 259)

"Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život" (J 5,39). Zkoumat, znamená hledat usilovně něco, co bylo ztraceno. Hledejte kvůli skrytým pokladům Božího slova. Nemůžeme si dovolit být bez nich. Studujte obtížné pasáže, porovnávejte verš s veršem, a naleznete, že Písmo je klíčem, který odemyká Písmo. Ti, kteří modlitebně studují Bibli, jdou z každého zkoumání moudřejší, než byli předtím. Některé z jejich nesnází byly vyřešeny; kvůli Duchu Svatému bylo vykonáno dílo řečené v 15. kapitole Jana: "Ale Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. " (J 14,26).

Žádná hodnotná věc není dosažena bez opravdového, vytrvalého úsilí. V obchodování jen ti, kteří mají vůli, uvidí úspěšné výsledky. Bez opravdové dřiny nemůžeme očekávat získání znalostí duchovních věcí. Ti, kdo získávají šperky pravdy, musí kvůli nim kopat, jako horník kope kvůli drahocenné rudě ukryté v zemi.  

Ti, kteří pracují lhostejně a polopatě, nebudou nikdy úspěšní. Mladí i staří by měli číst slovo Boží; a nejenom by ho měli číst, ale měli by ho studovat se svědomitou upřímností, modlením, vírou a zkoumáním. Tak najdou (MYP 260) skrytý poklad; kvůli Pánově vůli zrychlí své porozumění.
 


Otevřená mysl

Ve tvém studiu slova, polož u dveří zkoumání své předpojaté názory a tvé dědičné a pěstované představy. Nikdy nedosáhneš pravdy, jestliže budeš studovat Písma k obájení svých vlastních představ. Nech je u dveří, a s kajícným srdcem jdi poslouchat, co ti Pán řekl. Jako pokorný hledač sedí pro pravdu setí u Kristových nohou, a učí o Něm, slovo mu dává porozumění. Těm, kteří jsou příliš moudří ve své vlastní domýšlivosti ve studování Bible, Kristus říká: Musíte se stát tiší a pokorní v srdci, jestliže toužit se stát moudrým ke spasení.

Nečti slovo ve světle dřívějších názorů; ale, s myslí prostou předsudků, prohledávej ji opatrně a modlitebně. Jestliže, jak čteš, přijde usvědčení, a uvidíš, že tvé uchovávané názory nejsou v souladu se slovem, nesnaž se slovo přizpůsobovat těmto názorům. Své názory přizpůsob slovu. Nedovol, aby to, čemuž jsi věříval nebo co jsi dělal v minulosti, řídilo tvé porozumění. Otevři oči své mysli ke spatření úžasných věcí ze zákona. Zjisti, co je psáno, a pak polož své nohy na věčné Skále.

Znalost Boží vůle

Naše spása závisí na našem poznání Boží vůle, jak je obsažena v Jeho slovu. Nikdy se nepřestaňte ptát a hledat kvůli Pravdě. Potřebujete znát svou povinnost. Potřebujete vědět, co musíte (MYP 261) udělat ke spasení. A je to Boží vůle že budeš vědět, co Ti řekl. Ale musíš mít zkušenou víru. Kdo hledá v Písmech, "musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. " (žid 10,6)

Ó, zkoumejte Bibli se srdcem hladovým po duchovním pokrmu! Dolujte ve slovech, jako horník doluje v zemi, aby našel zlaté žíly. Nevzdávejte své zkoumání, dokud se nenaučíš svému vztahu k Bohu a Jeho vůli týkající se tebe. (The Youth's Instructor, July 24, 1902)

Úcta k Biblickému studiu

Měli bychom přicházet s úctou ke studiu Bible, pociťujíc že jsme v přítomnosti Boha. Veškerá lehkomyslnost  a bezcennost by měla být odložena stranou. Zatímco některé části Slova jsou jednoduše pochopitelná, pravý význam dalších částí nejde tak snadno rozeznat. Musí tu být trpělivé studium a rozjímání, a opravdová modlitba. Každý student, jak otevře Písma, by si měl vyptat osvícení Svatým Duchem, a zaslíbení je jisté: že mu bude dán.

Duch, ve kterém přicházíš ve zkoumání Písem, bude určovat charakter asistenta na tvém boku. Andělé ze světa světla budou s těmi, kteří ve skromnosti srdce usilují božské vedení. Ale jestliže Bible je otevřena s neuctivostí, s pocitem soběstačnosti, jestliže srdce je naplněno předsudkem, satan je po vašem boku, a uvede prosté výroky Božího slova do zkaženého světla.  (Testimonies to Ministers, 107-108)
 

84. Odměna pilného Biblického studia (MYP 262)

Hledání pravdy odmění hledače na každém kroku, a každý objev rozevře bohatší pole pro jeho zkoumání. Lidé se mění ve shodě s tím, čím se zaobírají. Jestliže všední myšlení a zvyklosti berou pozornost, lidé budou všední. Jestliže je člověk příliš nedbalý v získání čehokoliv, stejně jako povrchní v porozumění Boží pravdě, neobdrží bohatá požehnání, které by mu Bůh rád udělali. Jestliže je člověk příliš nedbalý v získání čehokoliv, ale v povrchní porozumění Boží pravdě, neobdrží bohatá požehnání, kterými by ho Bůh potěšil a propůjčil je. Je to zákon mysli, že zužuje nebo rozšiřuje rozměr věcí, se kterými se seznámí.

Mentální síly jistě poklesnou, a ztratí své schopnosti pochopit hluboké významy slova Božího, pokud nedají za úkol důrazné a vytrvalé zkoumání pravdy. Mysl se zvětší, jestliže je zaměstnána ve vystopovávání vztahu podnětů Bible, srovnávání písma s písmem, a duchovní poklady s duchovními. Jděte pod povrch; nejbohatší poklady myšlení čekají na dovedné a svědomité studenty. (The Review and Herald, July 17, 1888)

Biblický průvodce

Nechte studenta brát Bibli jako svého průvodce, a stát pevně na principu, a může toužit po každé výši dovednosti. (The Ministry of Healing, 465)

 

85. Bible jako vychovatel (MYP 263)

Jako vychovatel, Svatá Písma nemají konkurenta. Bible je nejpradávnější a nejúplnější historie lidstva, kterou lidstvo vlastní. Přišla svěží z fontány věčné pravdy a skrz na skrz věky božská ruka uchovávala její čistotu. Osvětluje dalekosáhlou minulost, kterou se lidské výzkumy marně snaží proniknout. V Božím slově jenom spatřujeme moc, která položila základy země a která rozprostřela nebesa. Jen tam můžeme najít autentickou zprávu původu národů. Jen zde je dána historie naší rasy neposkvrněná lidskou pýchou nebo předsudkem.

Hlas Věčného

Ve slově Boha mysl nachází podněty pro nejhlubší myšlenky, nevznešenější snahy. Zde se můžeme přidržet společenství s patriarchy a proroky, a naslouchat hlasu Věčného jak mluví s člověkem. Zde spatřujeme Majestát nebes, jak se pokořil a stal se naším zástupcem a ručitelem, aby se vlastnoručně vypořádal s mocnostmi temna, aby získal vítězství v našem zájmu. Uctivé rozjímání takových témat jako jsou tyto,  nemůže selhat ve zjemnění, čistotě a zušlechtění srdce, a ve stejnou chvíli inspiruje mysl s novou sílou a elánem.

Ti, kteří to považují za statečné a mužské zacházet s výroky Boha s lhostejností a opovržením,  jsou tímto zrazování svou vlastní hloupostí a (MYP 264) ignorací. Zatímco se chlubí svou svobodou a nezávislostí, jsou ve skutečnosti v otroctví hříchu a satana.

Pravdivá filozofie života

Jasná představa co Bůh je, a co po nás vyžaduje, povede ke zdravé pokoře. Ten, který studuje správně Slovo, se naučí, že lidský intelekt není vševědoucí. Naučí se, že bez pomoci, kterou nikdo krom Boha nemůže dát, lidská síla a moudrost je ale jen slabá  a neznalá.

Ten, kdo následuje božské vedení, nezavrhl jediný pravdivý zdroj zachraňující milosti a opravdového štěstí, a získal sílu poskytující štěstí všem kolem něj. Žádný člověk nemůže opravdu užívat života bez náboženství. Láka k Bohu očisťuje a zušlechťuje každou zálibu a touhu, zesiluje každou náklonnost, a rozjasní každé úctyhodné potěšení. Umožňuje člověku cenit si a těšit se ze všeho co je pravdivé, a dobré, a krásné.

 

86. Úcta (MYP 265)

Je naší výsadou, drazí mladí přátelé, oslavovat Boha na zemi. Podle jeho nařízení musíte nasměrovat svou mysl pryč od věcí, které jsou povrchní, zbytečné a nedůležité k těm, které jsou věčné hodnoty.

Žijeme v době, kdy by měli všichni dát pozor zvláště na tento příkaz Spasitele: "Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení." (Mt 26,41). Jednou z vašich silných pokušení je neúcta. Bůh je svrchovaný a svatý; a pokorným věřícím duším, Jeho domu na zemi, místem, kde se Jeho lidé setkávají k uctívání, je bránou nebeskou. Píseň chvály, slova pronesená Kristovými kazateli, jsou Bohem ustanovené prostředky k připravení lidí pro církev shůry, pro to vznešené uctívání, do kterého nemůže vstoupit nic nečistého, bezbožného…

Chování v domě Božím

Úcta je značně potřebná mezi mládeží této doby. Jsem zděšena, jak vidím děti a mládež nábožných rodičů tak neposlušnou příkazů a slušnosti, kterou vidíme v domě Božím. Zatímco Boží služebníci představují slova života lidem, někteří si čtou, jiní šeptají a smějí se. Jejich oči hřeší bavením pozornosti těch kolem nich. Tento zvyk, jestliže zůstává bez povšimnutí, bude růst a ovlivňovat ostatní. (MYP 266)

Děti a mládež by neměli nikdy cítit, že být lhostejné a neopatrně v setkáváních, kde je Bůh uctíván, je něco, na co by měly být hrdé. Bůh vidí každou nepatrnou myšlenku nebo čin, a je to vše zaznamenáno v nebeských knihách. Říká: „Znám tvé skutky.“ Nic není skryto před vševidoucím okem. Jestliže jste vytvořili v jakémkoliv stupni zvyk nepozornosti a lhostejnosti v domě Božím, cvičte síly tak, abyste tento zvyk překonali, a ukažte, že máte sebeovládání. Procvičujte se v úctě, dokud se nestane vaší součástí.

Nemějte tak malou úctu k domu a uctívání Boha, že během kázání mluvíte jedni s druhým. Kdyby ti, kdo spáchali tento přestupek, viděli andělé Boží dívající se na ně a poznamenávající to, co dělají, byli by naplněni hanbou a opovržením vůči sobě. Bůh chce pozorné posluchače. Bylo to tehdy, když člověk spal, že nepřítel zasel koukol. 

S ničím, co je posvátné a co se týká uctívání Boha, by nemělo být zacházeno s nedbalostí a lhostejností. Když je promluveno slovo života, měli byste si pamatovat, že slyšíte hlas Boží prostřednictvím Jeho vyslaného služebníka. Neztrácejte tato slova prostřednictvím nepozornosti. Jestliže toho budete dbát, můžete udržet své nohy od toho, aby chodili po špatných stezkách.

 

Neúcta k náboženským věcem

Je mi to líto, že vidím mnoho mladých, kteří vyznávají náboženství, kteří nemají jakékoliv znalosti ohledně změně srdce. Není tam žádná změna charakteru. Neuvědomují si, že je vážnou záležitostí (MYP 276) vyznávat to, že jsem křesťan. Jejich život je zcela v rozporu s náboženskou myslí. Kdyby patřili k těm, kteří jsou vskutku synové a dcery Boží, nebyli by naplněni nesmysly, žerty a bezvýznamnosti, ani hloupými poznámkami. A chování druhých by v nich neprobouzelo to samé chování. Mysli, která je soustředěna na nebeskou cenu, na zajištění nebes, bude pevně a odhodlaně odmítat všechno, co směřuje ke každému pokusu o žert a šprým v náboženských věcech.

Existuje velké nebezpečí co se týče lhostejnosti v této záležitosti, žádná hloupost není tak rafinovaná jako nepozornost a lehkomyslnost. Všude kolem sebe vidíme mládež s povrchním charakterem. Všichni mladí lidé by se této třídě mládeže měli vyhýbat, protože jsou nebezpečí. Jestliže vyznávají, že jsou křesťané, tím více bychom se jich měli obávat. Jejich mysli zůstaly na nižším stupni a bude pro ně mnohem snadnější vás přivést na svou úroveň, než abyste je přivedli ke vznešeným a ušlechtilým myšlenkám a  opravili směr jejich konání.  Kéž jsou vaši společníci ti, kdo se drží slušných slov a vystupování.  

Za účelem udělat to nejlepší ve zjevování chvály Boží, vaše společenství musí být takové, aby udrželo ve vašich myslích svatost, rozdílnou od obyčejnosti.  Jestliže chce mít široké obzory, ušlechtilé myšlení a touhy, vybírejte společnosti, které budou posilovat správné principy. Ať se každé myšlení a cíl každého činu stočí k zajištění budoucího života s věčným štěstím. (The Youth's Instructor, October 8, 1896)

 

 

87. Dobře zdůvodněná naděje (MYP 268)

Jak můžete vědět, že jste přijati Bohem? Studujte Jeho slovo modlitebně. Položte stranou každou další knihu. Tato kniha přesvědčuje o hříchu. Jasně zjevuje cestu spásy. Přináší pohled jasné a slavné odměny. Zjevuje ti úplného Spasitele, a učí tě, že skrze Jeho neomezenou milost můžeš očekávat spasení. (268.1)

Nezanedbávejte skrytou modlitbu, protože je duší náboženství. S opravdovou, vroucí modlitbou, žádejte čistotu duše. Žádejte tak vážně, tak dychtivě, jako by váš smrtelný život byl v sázce. Zůstaň před Bohem, dokud se v tobě nezrodí nevýslovné touhy po spasení a nebude nabytý sladký důkaz odpuštěného hříchu.

Naděje věčného života nejsou založena na nepatrných základech. Je to námět usazený mezi Bohem a vaší vlastní duší – usazený pro věčnost. Údajná naděje a nic víc dokazuje vaši zkázu. Od té doby co stojíš nebo padáš na slově Božím, musíš se dívat na svědectví ve tvém případě. Tam můžeš vidět, co je pro tebe potřeba, aby ses stal křesťanem. Nepouštějte svou zbroj, ani neopouštějte bojiště, dokud jste nezískali vítězství a trumf ve svém Vykupiteli. (Testimonies for the Church 1:163, 164.

 

 

 

 

ČÁST 12. ODĚV A OZDOBY

(MYP 344) Charakter osoby je posuzován stylem oblékání. Vytříbený vkus, kultivovaná mysl bude odhalena ve volbě jednoduchého a vhodného oděvu. Když je cudná jednoduchost v oblékání spojená se střízlivostí v mluvě, nedaleko bude mladou ženu obklopovat atmosféra posvátné rezervy, která jej bude štítem z tisících perel.  (Education, 248)

117. Základní prvky v budování charakteru (MYP 345)

Je důležité, aby děti a mladí byli trénováni ve stráži svých slov a činů; na jejich směru činů záleží, zda bude sluneční svit nebo stín, ne jen ve svém vlastním domově, ale také se všemi, se kterými přijdou do kontaktu. Ale dříve než mladí mohou být opatrní a přemýšliví a zdržovat se od každého projevu zla, oni musí mít moudrost, která přišla z hůry, a sílu, kterou může předat sám Ježíš.

 

Pravá ozdoba

Mnozí klamou sami sebe v domnění, že dobrý vzhled a výstřední oděv jim získá pozornost světa.  Ale šarm, který tkví pouze ve vnějším oděvu, je povrchní a proměnlivý; žádná závislost nemůže být umístěna na nich. Ale ozdobování Kristem, nařízena u Jeho následovníků, nikdy nevybledne. On říká: „Vaše ozdoba ať není vnější: spletené vlasy, navlékání zlatých šperků, oblékání šatů, nýbrž skrytý člověk srdce v nepomíjitelnosti tichého a pokojného ducha, který je před Bohem vzácný.“ (1.Pt 3,3-4)

Jestliže by polovina času, strávena mladými při vytváření sebe samých atraktivními ve vnějším vzhledu, byla dána ke kultivaci duše, do vnitřní ozdoby, jaký rozdíl by byl spatřen na jejich vystupování, slovech a jednáních. Ti, kteří skutečně usilují (MYP 346) o následování Krista, budou mít svědomité zábrany v posuzování oblečení, které oblékají; budou usilovat o poznávání požadavků tak jasně daných Pánem. Peníze, nyní vynaloženy ve výstřednostech v oblékání, budou použity pro pokrok způsobený Bohem a pro ukládání užitečných znalostí do jejich myslí, takže se kvalifikují do pozice víry. Budou usilovat o setkání s očekávaným Ježíšem, který je koupil za nekonečnou cenu. (345.3)

Drahé děti a mládeži, Ježíš již učinil vše ve Své moci, aby dal domov v sídlech těm, které pro ně připravil, kteří milují a zde Mu slouží. On opustil Svůj nebeský domov, a přišel do světa zkaženého hříchem – přišel pro lid, který Ho neocenil, který nemiloval Jeho čistotu a svatost, který přehlížel Jeho vyučování, a nakonec Ho vydal na nejkrutější smrt. „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3,16).

 

Vnější vzhled

Bůh chce něco na oplátku za tu velkou oběť, kterou On vykonal ve svém zastoupení. Chce, abys byl křesťanem, ne podle jména, ale také v oblékání a rozhovorech. On by chtěl, abys byl naplněný v oblékání ve skromném oděvu, ne ve voláncích, v oblečením s peřím, a zbytečných ozdobách. Chce, abys učinil své chování přitažlivé, takové, jaké může Nebe schválit. Zklameš jeho očekávání, drahý mladíku?

Vnější vzhled je často ukazatel (MYP 347) k mysli, měli bychom být tedy opatrní, jaký náznak vyvěšujeme pro svět k posuzování naší víry. Chceme následovat Ježíše jako drahé děti, poslušni k Jeho vyjádřením ve všech věcech. Chceme, abys prosil našeho Vykupitele usilovnou upřímností za vnitřní ozdobení. Takže den za dnem, s pomocí Ježíše, můžeš překonávat sebe. Pýcha a láska k vzhledu budou odloženy z vašeho srdce a životů. Pokora a láska jednoduchosti bude probuzena. Tak mládež může se stát armádou věrných vojáků pro Krista.

Žijeme v nebezpečných časech, kdy ti, kteří vyznávají lásku a poslušnost Bohu, Ho odmítají ve svém každodenním životě. „Lidé budou sobečtí, chtiví peněz, chlubiví, domýšliví, rouhaví, rodičů neposlušní, nevděční, nesvatí, bezcitní, nesmířliví, pomlouvační, nevázaní, hrubí, nepřátelští k dobrému, zrádní, lehkomyslní, nadutí, milující rozkoš spíše než milující Boha. Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí. Od takových se odvracej.“ (2.Tim 3,2-5). Bůh nechce, abyste byli nalezeni mezi touto třídou, drahá mládeži V Jeho slovu se můžete učit jak se vyhýbat těmto zlům, a nakonec skončit jako přemožitelé.

„Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví…“ (Zj 12,11). „Tehdy ti, kdo se bojí Hospodina, mluvili jeden s druhým a Hospodin dával pozor a slyšel. Pamětní kniha byla před ním sepsána pro ty, kdo se bojí Hospodina a kdo si váží Jeho jména.“ (Mal 3,16) (MYP 348)

 

Svědectví

Nestačí, abyste se vyhýbali výskytu zla; musíte jít dál než zde, musíte se „naučit se konat dobro“ (Iz 1,17). Musíte představovat Krista světu. Musí to být vaše denní studium, jak se můžeš dělat práci Boží. Jeho následovníci jsou živými epištoly, které „znají a čtou všichni lidé.“ (2. Kor 3,2).

Nemůžeš si zajistit dobrý charakter pouhým prosením o to. Toho může být dosaženo pouze skrze práci. Tvoje touha v tomto směru musí být vyjádřena v nejupřímnějším nejčestnějším úsilí a trpělivé práci. Vykonáváním postupných kroků každý den vystupuješ po žebříku pokroku, nalezneš sám sebe konečně na vrcholu – dobyvatele, ano, více než dobyvatel, skrze Toho, který si tě zamiloval. (The Youth´s Instructor, 5. listopadu roku 1896)

 

Náboženství souzeno podle oblečení

Drahá mládeži, náchylnost ve vás k odívání se podle módy, a oblékání krajek, zlata a bižuterie kvůli vzhledu, nedoporučuje ostatním vaše náboženství, anebo pravdu, kterou vyznáváte. Soudní lidé se budou dívat na vaše pokusy ke zkrášlení zevnějšku jako na důkaz slabé mysli a pyšného srdce. Jednoduchý, prostý, neokázalý oděv bude doporučením pro mé mladičké sestry. Žádným lepším způsobem nemůžeš nechat své světlo svítit na ostatní, než v jednoduchosti oblékání a chování. Měli byste ukázat všem těm, že ve srovnání s věčnými věcmi kladete vlastní odhad nad záležitosti tohoto života. (3T 376)

 

118. Oblečení a charakter (MYP 349)

Následovníci Kristovi jsou Jím reprezentování jako sůl země a světlo světa. Bez spásného vlivu křesťanů, by svět zahynul ve své zkaženosti. Podívejte se na „takzvané“ křesťanské vyznavače, kteří jsou neopatrní ve svém odívání a osobě ztracení ve svých obchodních transakcích, jak to ukazuje jejich oblečení; hrubost, neslušnost a drsnost v jejich chování, přízemnost jejich rozhovorů; současně vztahují tyto zkoušené rysy na známku pravé skromnosti a křesťanského života. Myslíte si, že kdyby byl náš Spasitel na zemi, poukázal by na ně, že jsou solí země a světlem světa? Ne, nikdy!

Křesťané jsou vznešení ve svých rozhovorech, a ačkoliv věří, že to je hřích snížit se k pošetilému lichocení, jsou zdvořilí, laskaví a shovívaví. Jejich slova jsou slova upřímnosti a pravdy. Oni jsou upřímní ve svém jednání se svými bratřími a se světem. V jejich oděvu se vyhýbají přebytečnostem a vystavováním, ale jejich oblečení bude čisté, ne křiklavé, skromné a upravené na osobu s řádem a vkusem. Zvláštní péče bude věnována ve způsobu oblékání, kterým ukazují posvátnou úctu Sobotě a uctívání Boha.

Demarkační čára mezi takovou třídou lidí a světem bude příliš jasná, než by došlo k omylu. Vliv věřících by byl desetkrát vyšší, kdyby muži a ženy, kteří schvalují pravdu, kteří byli kdysi bezstarostní a nedbalí ve svých zvycích, by byli vznešení a posvěcení skrze pravdu, jak to ukazuje oděv elegantnosti, funkčnosti a dobrého vkusu v jejich oblečení.

 

Vztah k módě (MYP 350)

Křesťané by neměli vyvíjet úsilí, aby sami sebe udělali podívanou oblékáním odlišným od světa. Pokud ale (ve shodě se svou vírou, a povinností v respektování svého oblékání se skromně a zdravě) shledají sami sebe mimo módu, neměli by měnit své oblečení za účelem být jako svět. Ale měli by projevit ušlechtilou nezávislost a morální odvahu být dobří, jestliže se všechen svět od nich liší. Jestliže svět představí skromnou, pohodlnou a zdravou módu oblékání, která je ve shodě s Biblí, nezmění to vztah k Bohu nebo ke světu, když přijmou takový styl oblékání. Křesťané by následovali Krista a přizpůsobit své oblečení Božímu slovu. Měli by se vyhýbat extrémům. Měli by pokorně sledovat přímočarý směr, bez ohledu na aplaus nebo odsuzování, a měli by lnout k pravdě, kvůli vlastní hodnotě té pravdy. (The Review and Herald, Januray 30, 1900)

 

119. Správné oblečení (MYP 351)

Bible učí skromnosti v oblékání. „Stejně i ženy ať se v slušném oděvu…“ (1.Tim 2,9). Toto zakazuje vystavování se v oblečení, křiklavé barvy, hojné ozdobování. Každý prostředek k přitahování pozornosti k oblékanému nebo vzbuzování obdivu, je vyloučen ze skromných šatů, které Boží slovo nařizuje (351.1).

 

Hospodárnost v oblečení

Naše oblečení je nedrahé, ne se „..zlatem, perlami nebo drahými šaty.“ (1.Tim 2,9). Peníze je důvěra od Boha. Nejsou naše k uspokojování pýchy nebo ambicí. V rukách Božích dětí jsou pokrmem pro hladové a oblečením pro nahé. Jsou obranou pro utlačované, prostředkem zdraví pro nemocné, nebo kázáním evangelia pro ubohé. Mohli byste přinést štěstí do mnohých srdcí moudrým používáním peněz, nyní již utracených pro obdiv. Zvažte život Kristův. Studujte Jeho charakter, a buďte účastni s Ním v Jeho sebezapření.

Ve světě, který se pokládá za křesťanský, je mnohem více vynakládáno na šperky a zbytečně drahé oblečení, než k nakrmení všech hladových a oblečení nahých. Móda a ukazování se pohlcuje prostředky, které mohou utěšit ubohé a strádající. Okrádají svět evangelia o Spasitelovu lásku. Móda a ukazování se pohlcuje prostředky, které mohou utěšit ubohé a strádající. Okrádají svět evangelia o Spasitelovu lásku.

 

Kvalita a vkus

Ale naše oblečení, ačkoli skromné a jednoduché, by mělo být dobré kvality, slušivých barev a vhodné pro službu. (MYP 352) Měli by být vybrány pro trvanlivost spíše než pro obdiv. Mělo by poskytovat teplo a patřičnou ochranu. Moudrá žena, popisovaná v Přísloví, „Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu (Př 31,21; ČEP).

 

Zdraví a čistota

Naše oblečení by mělo být čisté. Nečistota v oblečení je nezdravá, a tudíž proniká k tělu a k duši. „.. jste Boží svatyně… Ničí-li někdo Boží svatyni, zničí Bůh jej.“ (1. Kor 3,16-17)

Ve všech ohledech by oblékání mělo být zdravé. „Nad všemi věcmi,“, touží Bůh, abychom my, „byli zdrávi…“ (3. Jan 1,2; Paraf.) – zdraví těla a duše. A jsme pracovníci společně s Ním pro zdraví obou – duše i těla. Obě jsou podporovány zdravým oblékáním.

 

Původ a přirozená krása

Oděv by měl mít půvab, krásu, účelný přirozené jednoduchosti.  Kristus nás varoval před pýchou života, ale ne před půvabem a přírodní krásou. Ukázal na polní květiny, na lilie rozvinuté ve své čistotě, a řekl: „…Šalomoun v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.“ (Mt 6,29). Tak věcmi přírody Kristus ukázal krásu Nebeských hodnot, skromný půvab, jednoduchost, čistotou, vhodnost, která by mohla náš oděv učinit Jemu příjemný. (Counsels to Parents, Teachers, and Students, 302-303)

 

120. Vliv oděvu (MYP 353)

Neodrazujeme od elegance v oblečení. Správný vkus nemůže být pohrdán ani odsouzován. Naše víra, jestliže je projevena, nás povede k prostotě v oblékání a k horlivosti v dobrých skutcích, takže budeme označováni druhými jako zvláštní lidi. Ale když ztratíme vkus pro pořádek a eleganci v oblékání, prakticky opouštíme pravdu; pro pravdu nikdy nesnižujeme úroveň, ale povznášíme. Když jsou věřící nedbalí ve svém oblečení, a jsou hrubí ve svém chování, jejich vliv zraňuje pravdu. Tak „…jsme se“, říká inspirovaný apoštol, „…stali divadlem světu, andělům i lidem.“ (1. Kor 4,9). Celé nebe je poznačeno každodenním vlivem, které vyznávající následovníci Krista projevují po celém světě… (353.1).

Jednoduchost v oblékání učiní, že rozumná žena bude vypadat nejlépe k prospěchu. Soudíme charakter osoby stylem oblékání, co nosí. Skromná, zbožná žena se bude oblékat skromně. Vytříbený vkus, kultivovaná mysl bude odhalena ve volbě jednoduchého, vhodného oblečení. Mladá žena, která se vytrhne z otroctví módy, bude ozdobou společnosti. Ta, která je ve svém oblékání jednoduchá a nenáročná, ve svém chování ukazuje, že porozuměla, že opravdová žena je charakterizována morální hodnotou. Jak okouzlující, jak poutavá je jednoduchost v oblékání, která v půvabu může být porovnávána s polními květinami. (The Review and Herald, November 17, 1904.

121. Jednoduchost v oblékání (MYP 354)

"Vaše ozdoba ať není vnější: spletené vlasy, navlékání zlatých šperků, oblékání šatů, nýbrž skrytý člověk srdce v nepomíjitelnosti tichého a pokojného ducha, který je před Bohem vzácný." (1.Pt 3,3-4)

Lidské uvažování se vždycky snaží vyhnout nebo dát stranou jednoduché přímočaré pokyny slova Božího. V každém období většina "takzvaných" následovníků Krista přehlížely ty principy, které nařizují sebezapření a pokoru, které vyžadují skromnou a jednoduchou konverzaci, vystupování a šaty. Výsledek bývá vždy stejný - odchýlení se od učení evangelijního, vedoucí k osvojení módy, obyčejů a principů světa. Živá zbožnost uvolňuje místo mrtvému formalismu. Přítomnost a síla Boží, stažená z těchto světsko-milujících kruhů, je nalezena na třídě pokorných uctívajících lidí, kteří jsou ochotní učit Svaté slovo. Napříč po sobě jdoucích generací tento směr býval pronásledován. Jedna po druhé, rozdílné denominace povstávali, a poddajní své jednoduchosti, již ztratili, ve velké míře, svou dřívější sílu.

 

Léčkou Božímu lidu

Jak vidíme lásku k módě a ukazování se mezi těmi, kteří tvrdí, že věří přítomné pravdě, smutně se ptáme: nenaučil se lid Boží nic z (MYP 355) historie minulosti? Je pouze několik, kteří porozuměli svému vlastnímu srdci. Marniví a malicherní milovníci módy mohou tvrdit, že jsou následovníci Krista; ale jejich oblečení a konverzace ukazují, čím si zaměstnávají mysl a čemu věnují náklonnost. Svými životy prozrazují svoje přátelství se světem, a ten je prohlašuje za své. Jak může ten, který už jednou ochutnal lásku Kristovu, být spokojený s povrchní módou? Mé srdce je bolestné při pohledu na ty, kteří tvrdí, že následují pokorného a skromného Spasitele, a kteří tak dychtivě usilují o přizpůsobení se světskému standartu oblékání. Bez ohledu na jejich projev zbožnosti se dají jenom těžce odlišit od nevěřících. Netěší se náboženskému životu. Jejich čas a prostředky jsou věnovány do jednoho předmětu oblékání, pro ukazování se.

Pýcha a extravagance v oblékání je hřích, na který je žena zvláště náchylná. Proto se příkaz apoštola vztahuje přímo k ní: "Stejně i ženy ať se v slušném oděvu zdobí počestně a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty,  nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se přiznávají k zbožnosti." (1.Tim 2,9-10) 

 

Potřeba reformace

Vidíme v církvi stále rozrůstající se zlo, které slovo Boží odsuzuje. Jaká je povinnost těch, kteří mají autoritu, vzhledem k této záležitosti? Bude vliv církve takový, jaký by měl být, zatímco mnoho jejich členů poslouchá příkazy módy víc, než jasně vyjádřenou (MYP 356) vůli Boží? Jak můžeme očekávat přítomnost a pomoc Svatého Ducha, zatímco trpíme tyto věci, co jsou kolem nás? Můžeme zůstat mlčet, zatímco učení Krista je vyčleněno Jeho "takzvanými" následovníky? Tyto věci přináší zármutek a zmatek těm, kteří mají dohlížet na církev Boží. Nebudou mé křesťanské sestry sami u sebe uvažovat otevřeně a modlitebně na toto téma? Nebudou usilovat o to, být vedené slovem Božím? Čas co máme navíc, strávený vytvářením oblečení podle módy světa, by měl být věnován bližšímu zkoumání srdce a studiu Písem. Hodiny, které jsou hůř než promarněné v připravování zbytečných zkrášlovatel, by se mohli stát cennější než zlato, jestliže by byly stráveny usilováním v získání správných principů a pevných vědomostí. Bolí mě srdce, jak vidím mladé dámy, tvrdící, že jsou následovnice Krista, které prakticky ignorují Jeho charakter a Jeho vůli.  Tato mládež se uspokojila s tím, že se bude krmit slupkami. Třpytivé pozlátko světa se pro ně zdá hodnotnější, než věčná bohatství. Mentální síly, které mohou být rozvinuty myšlením a studiem, trpí klamnou nečinností a sklony jsou nedisciplinované, protože vnější oblečení je považováno za více důležité, než duchovní nádhera či mentální elán.
 

Vnitřní ozdoba

Budou následovníci Krista usilovat o získání vnitřní ozdoby, pokorného a tichého ducha, kterého Bůh prohlásil velkou cenou, nebo promarní pár krátkých hodin zkoušky ve zbytečné práci pro (MYP 357) ukazování se?

Pán by měl ženy, aby soustavně usilovali o zlepšení mysli i srdce, získávaje intelektuální a morální sílu, aby mohly vést užitečný a šťastný život – být požehnáním světu a ctí svému Stvořiteli. Chtěla bych se zeptat dnešní mládeže, která tvrdí, že věří přítomné pravdě, ve které zapírají sebe kvůli pravdě. Když doopravdy toužíte po předmětu oblékání, nebo nějaké ozdobě nebo pohodlí, předložíte tuto záležitost před Pána v modlitbě, abyste věděli, jestli by Jeho Duch schválil výši nákladů v této záležitosti? V přípravě svého odívání, jste opatrní, abyste nezneuctili své vyznání víry? Mohou usilovat o Pánovo požehnání v této době, když jsou tak zaměstnáni? Jedna věc je připojit se k církvi, a druhá, zcela jiná, je být spojený s Kristem. Neposvěcené světa-milující vyznavači náboženství jsou jednou z nejvážnějších příčin slabosti v Kristově církvi.

            V této světské době  existuje nevídané vášně pro zábavě. Mysl se stává nicotnou a povrchní, protože není zvyklá na rozjímání, ani disciplinovaná ke studiu. Sentimentální ignorace je běžná. Bůh vyžaduje, aby každá duše byla kultivovaná, vytříbená, vznešená a zušlechtěná. Ale příliš často je každý cenný úspěch zanedbán pro módní vzhled a povrchní potěšení. Ženy dovolují svým duším hladovět a hladovět skrze módu, a tak se stávají prokletím pro společnost, spíše než požehnáním. The Review and Herald, December 6, 1881.122.

 

122. Modlářství v oblečení (MYP 358)

Modlářství v oblečení je morální chorobou. Nesmí být převzata do nového života. Ve většině případů, podrobení se evangelijním požadavkům vyžaduje rozhodnou změnu v oblečení. Neměla by zde být žádná nedbalost v oblékání. V Kristově zájmu, jehož jsme svědky, bychom měli usilovat o vytvoření nejlepšího vystupování. Ve službě svatostánku, Bůh specifikoval každý detail, pokud šlo o šaty těch, kteří před Ním sloužili.  Tudíž vyučujeme, pokud jde o oblečení těch, kteří Mu slouží, má On přednost. Velmi specifické byly pokyny dané týkající se Áronových rouch, kvůli tomu, že jeho oblečení bylo symbolické. Takže oblečení Kristových následovníků by mělo být také symbolické. Ve všem reprezentujeme Jeho. Naše vystupování by mělo být v každém ohledu charakterizováno elegancí, skromností a čistotou. Ale slovo Boží nedává žádnou sankci k vytvoření změn v oblákání pouze kvůli módě - abychom směli vypadat jako svět. Křesťané nejsou k ozdobování osoby s nákladnými módními řadami nebo drahými ozdobami.

Slova Písma týkající se oblékání by měla být opatrně uvážena. Musíme si uvědomit, že kterého Pán nebes oceňuje v každém oblečení těla. Všichni, kteří jsou opravdoví ve vyhledávání milosti Kristovy, budou dbát drahocenných slov instrukcí, inspirovaných Bohem. Dokonce styl oblečení bude vyjadřovat pravdu evangelia. (6T 96)

 

123. Pravá ozdoba (MYP 359)

Demoralizující extravagance převládá všude, a duše jdou do záhuby kvůli lásce oblékání a ukazování se. Devět z deseti životů těch, kteří jsou vyznavači módy, jsou živou lží. Klamání, podvod, je jejich denní praxí; kvůli jejich přání ukázat sebe takové, jaké nejsou. Ušlechtilost duše, mírnost, velkorysost, jsou vyměněny za uspokojování chtíče po zlých věcech. Tisíce prodávají svou počestnost, aby mohli mít prostředky k následování módy tohoto světa. Takové šílenství týkající se změn módy tohoto světa by mělo povolat vpřed armádu reformátorů, kteří by měli zaujmout svůj postoj pro jednoduchý a prostý oděv. Satan stále vymýšlí módu, která může být následována jen skrze oběti v penězích, času a zdraví.

Následování světa

Mající před sebou obraz světské demoralizace namísto módy, jak se opovažují vyznávající křesťané následovat cestu světáctví? Budeme se jevit postiženi těmito demoralizujícími módami tím, že jich přijímáme? Mnozí přijmou módy tohoto světa, ale je to proto, že Kristus v nich není zformován, naděje slávy. Luxusní bydlení, extravagantní oblékání, je přinášeno velkém rozsahu, že to představuje jeden ze znaků posledních dnů.

Hrdost a ješitnost se projevují všude; ale (MYP 360) ti, kteří jsou naklonění pohledu do zrcadla k obdivování sebe samých, mají malý sklon k podívání se do zákona Božího, velkého morálního zrcadla. Toto modlářství šatů ničí všechno, co je pokorné, pokorné a půvabné v charakteru. Spotřebovává to drahocenné hodiny, které by měli být věnovány rozjímání, zkoumání srdce, zbožnému studiu Božího slova. Ve slově Božím, Inspirace zaznamenala lekce zejména pro naše poučení.

Oddanost k oblečení bere ze svěřených prostředků pro práci milosti a laskavosti, a tento extravagantní výdaj je loupeží vůči Bohu. Naše prostředky nám nebyly dány pro uspokojení pýchy a lásce k ukazování se. Takže oblečení Kristových následovníků by měli být symbolické. Ve všem my reprezentujeme Jeho. Naše vystupování v každém ohledu by mělo být charakterizováno elegancí, skromností a čistotou. Všichni, kteří jsou opravdoví ve vyhledávání milosti Kristovy, budou dbát drahocenných slov instrukcí, inspirovaných Bohem. Dokonce styl oblečení bude vyjadřovat pravdu evangelia.  Máme být moudrými správci, a oblékat nahé, krmit hladové a dávat naše prostředky k pokroku věci Boží. Jestliže se chceme ozdobovat, půvab tichosti, pokory, střídmosti a obezřetnosti jsou vhodné pro každou osobu, každé hodnosti a životních podmínkách.

Nemáme brát naše stanovisko jako věrnou stráž, a zásadou i příkladem nesouhlasit se shovívavost hýření a extravagancí tohoto zvrhlého věku? Nebudeme klást dobrý příklad našim mladým, a cokoliv jíme nebo pijeme, nebo cokoliv děláme, nebudeme vše dělat k slávě Boží? The Review and Herald, December 12, 1912.

 

 

 

 

 

ČÁST 15. NÁMLUVY A MANŽELSTVÍ
 

(MYP 433) Rodiny svazek je nejbližší nejněžnější a nejposvátnější ze všech na zemi. Bylo zamýšleno, aby byl požehnáním lidstvu. A je požehnáním tam, kde je do manželské smlouvy vstupováno inteligentně, v bázni Boží, a s patřičným uvážením odpovědnosti. (The Ministry of Healing, 356, 357)

148. Pravá láska (MYP 435)

Láska je vzácný dar, který jsme obdrželi od Ježíše. Čistá a svatá náklonnost není pocit, ale princip/zásada. Ti, kteří podněcují pravou láskou, nejsou ani nerozumní, ani slepí. Učeni Svatým Duchem, nanejvýš milují Boha a své bližní jako sebe samotné.

Nechť ti, kteří přemýšlení o manželství, zvažují každý cit a sledují každý rozvoj charakteru na člověku, se kterým zamýšlejí spojit svůj životní úděl. Kéž je každý krok vpřed manželskému spojení charakterizován skromností, jednoduchostí, upřímností a s opravdovým záměrem chválit a ctít Boha. Manželství ovlivňuje život pro oba dva na tomto světě, a ve světě, který přijde. Upřímný křesťan si nebude dělat žádné plány, které Bůh nemůže schválit.

Vyhledávání rady

Pokud jste požehnáni bohabojnými rodiči, hledejte jejich radu. Otevřete jim své naděje a plány, učte se lekcím, které je jejich životní zkušenosti naučili, a budete uchráněni mnohému zármutku. Především učiňte Krista svým poradcem. Studujte Jeho slovo s modlitbou.

Pod takovým vedením nechť mladá žena přijme jako životního společníka jen toho, který má ryzí mužské vlastnosti charakteru, toho, který je pilný, snaživý a čestný, toho, který miluje a bojí se Boha. Nechť mladý muž vyhledá tu, která bude stát po jeho boku, která je schopná nést svůj podíl  životních povinností, tu, jejichž vliv ho zušlechtí a zjemní/vylepší, a která ho učiní šťastným v její lásce.

(MYP 436) "...rozumná žena je od Hospodina." (Př 19,14); "Srdce jejího manžela jí důvěřuje. ...Po všechny dny svého života mu působí dobro... Svá ústa otvírá moudře, na jejím jazyku je laskavé poučení. Pozorně sleduje chod svého domu, nejí chléb lenosti. Její synové povstávají a nazývají ji šťastnou, také její manžel ji chválí: Mnohé dcery si počínaly zdatně, ale ty je všechny převyšuješ. (Př 31,11.12. 26-29); "Kdo nalezl ženu, nalezl dobro, dosáhl zalíbení u Hospodina. " (Př 18,22) —The Ministry of Healing, 358, 359.

Výběr společníků

Mladí křesťané by měli velice dbát na vytváření vztahů a výběru společníků. Dávejte pozor, aby se snad to, co nyní myslíte, že je čisté zlato, nezměnilo se v podřadný kov. Světská sdružování mají tendenci vložit překážky v cestě vaší službě k Bohu, a mnoho duší je ničeno nešťastnými svazky, ať obchodními, či manželskými, s těmi, kteří se nemohou nikdy povýšit či zušlechtit. Nikdy by se neměli Boží lidé odvážit na zakázanou půdu. Manželství mezi věřícími a nevěřícími je zakázáno Bohem. Ale příliš často neproměněné srdce následuje své vlastní touhy, a jsou tvořena manželství neschválena Bohem. Fundamentals of Christian Education, 500.

 

149. Špatné druhy námluv (MYP 437)

Nedostatek pevnosti a sebezapření v tvém charakteru je vážným nedostatkem v  získávání ryzí náboženské zkušenosti, která nebude (kluzným pískem). Pevnost a zásadovost nebude kultivována. Tyto kvality jsou jednoznačně nezbytné k úspěšnému křesťanskému životu. Jestliže máš bezúhonnou duši, nebudeš kolísat od správného. Žádná pohnutka nebude stačit k posunu od přímého směru odpovědnosti; budeš loajální a pravdivý k Bohu. Úpěnlivá náklonost, láska a touha přátelství tě neodkloní stranou z pravdy a povinnosti; nebudeš obětovat povinnost kvůli náklonosti.

Jestliže tě, můj bratře, láká spojení svého životního zájmu s mladou nezkušenou dívkou, která je opravdu nedostatečná ve vzdělání v běžných praktických denních povinnostech života, uděláš chybu; ale tento nedostatek je malý ve srovnání s její neznalostí/ignorací co se týče její povinnosti k Bohu. Nebývala zcela bez světla, měla náboženské výsady, ale dosud nepocítila svoji ubohou hříšnost bez Krista.

Vliv náboženské zkušenosti

Jestliže se ve svém poblouznění můžeš opakovaně odklánět od modlitebních setkání, kde se Bůh setkává se Svým lidem, aby ses mohl těšit ze společnosti té, která nemá žádnou lásku k Bohu, a která nespatřuje žádný půvab v náboženském životě, (MYP 438) jak můžeš očekávat, že Bůh bude prospívat takovému spojení?

Nebuď unáhlený. Brzká manželství by neměla být podporována. Jestliže buď mladá žena, anebo mladý muž nemají úctu k požadavkům Božím, jestliže selhali v zachovávání požadavků, které spoutávají k náboženství, bude nebezpečí, že nebudou správně nahlížet na požadavky manžela nebo manželky. Zvyk, být ve společnosti té, kterou jsi si vybral,  a kvůli které také obětuješ náboženské výsady a své hodiny modlitby, je nebezpečný; utrpíš ztrátu, kterou si nemůžeš dovolit.

Zvykl vysedávat pozdě do noci je běžný, ale není příjemný Bohu, dokonce, dokonce ani když jsou oba křesťané. Tyto nemístné hodiny poškozují zdraví, zneschopňují mysl pro povinnosti následujícího dne, a mají zlou podobu. Můj bratře, doufám, že máš dostatek sebeúcty, aby ses vyhýbal této podobě dvoření. Jestliže máš zrak upřený na slávu Boží, budeš se pohybovat s úmyslnou opatrností.  Nestrpíš rozbředlou sentimentalitu, která tak oslepí tvůj zrak, že nemůžeš schopen rozeznat vysoké požadavky, které Bůh vložil na tebe jakožto na křesťana. Testimonies for the Church 3:44, 45.

Brzká manželství

Brzká manželství by se neměla podporovat. Do vztahu tak důležitého jako manželství, a ve výsledcích tak dalekosáhlého, by se nemělo vstupovat ukvapeně, bez dostatečné přípravy a před rozvinutím duševních a tělesných sil. The Ministry of Healing, 358

 

150. Zasnoubení s nevěřícím (MYP 439)

Drahá sestro, dozvěděla jsem se o tvém zamýšleném manželství s tím, který není spojen s tebou v náboženské víře, a obávám se, že jsi pečlivě nezvážila tuto důležitou záležitost. Než uděláš krok, který ovlivní vše ve tvém budoucím životě, vybízím tě, abys věnovala tomuto námětu opatrné a modlitební uvažování. Bude tento nový vztah zdrojem opravdového štěstí? Bude ti pomáhat ve tvém křesťanském životě? Bude příjemný Bohu? Bude tvůj příklad bezpečný, aby ho druzí následovali?

Test lásky

Předtím, než (dá svou ruku) vstoupí do manželství, měla by se každá žena ptát, zda s tím, se kterým chce spojit svůj osud, je počestný. Co bylo v jeho minulosti? Je jeho život čistý? Je láska, kterou vyjadřuje, ušlechtilého vznešeného charakteru, nebo je to pouhá emocionální záliba? Má ty rysy charakteru, které ji učiní šťastnou? Můžeš najít pravý pokoj a radost v jeho náklonnosti? Bude ti dovoleno zachovat svou individualitu, nebo musí být tvůj úsudek a svědomí podrobeno nadvládě svého manžela? Jako učednice Kristova není sama svoje; bylo za ní zaplaceno výkupné (koupena za cenu). Může ctít Spasitelovi požadavky jako nadřazené všemu ostatnímu? Bude tělo a duše, myšlení a cíle zachovány čisté a svaté? Tyto otázky mají nezbytný vztah na blaho každé ženy, která vstupuje do manželského vztahu. (MYP 440)

V domácnosti je potřeba náboženství. Jedině tak lze zabránit bolestným chybám, které tak často roztrpčují manželský život. Jedině tam, kde vládne Kristus, může být hluboká pravdivá nesobecká láska. Pak bude duše spletena s duší, a dva životy harmonicky splynou. Andělé Boží budou hosty v tomto domově, a jejich svaté bdění posvětí manželskou komoru/komnatu. Bude vyhoštěna nízká smyslnost. Myšlenky budou nasměřovány vzhůru k Bohu; k Němu bude stoupat niterná oddanost.

Výsledky neposlušnosti

Srdce touží po lidské lásce, ale tato láska není dostatečně silná, ani dostatečně čistá, ano, ani dostatečně drahocenná, aby nahradila Ježíšovu lásku. Jen ve svém Spasiteli může žena najít moudrost, sílu a milost, aby se seznámila se starostmi, povinnostmi a zármutkem života.  Měla by Ho udělat svou silou a svým průvodcem. Nechť se žena odevzdá Kristu, než se odevzdá jakémukoliv pozemskému příteli, a nevstupuje do žádného vztahu, který je s tímto tvrzením v rozporu. Ti, kteří nacházejí pravé štěstí, musí mít požehnáváni nebesy ve všem, co vlastní, a ve všem, co dělají. Je to neposlušnost vůči Bohu, když naplňují tak mnoho srdcí a domovu trápením. Má sestro, pokud nechceš mít domov, kde by se stíny nikdy nerozplynuly, nespojuj se s nikým, kdo je nepřítelem Božím. 

Jako někdo, kdo čeká, že se s těmito slovy setká na soudu, snažně tě prosím, abys přemýšlela o kroku, který zvažuješ vykonat. Ptej se sama sebe: "Bude nevěřící manžel odvádět mé myšlenky od Ježíše? Je to milovník potěšení víc, než milovník Boha? (MYP 441) Nepovede mě k potěšení nad věcmi, kterými se on potěšuje?" Cesta k věčnému životu je strmá a hrbolatá. Neber s sebou žádné břemeno, které zpomalí tvůj pokrok.

Chtěla bych tě varovat před tvým nebezpečím, než bude příliš pozdě. Posloucháš jemná milá slova, a vedou tě k víře, že všechno bude dobré; ale nečteš pohnutky, které podněcují tuto krásnou řeč. Nemůžeš vidět hloubku podlosti skrytou v srdci. Nemůžeš vidět do zákulisí, a rozeznat past, kterou Satan pokládá na tvou duši. On by tě vedl k následování takového směru, kterým by získal lehký přístup k tomu, aby nasměroval své ostny pokušení proti tobě. Zatímco Bůh působí na své služebníky, satan pracuje skrze děti neposlušnosti. Neexistuje žádná shoda mezi Kristem a Beliálem. Ti dva se nemohou shodnout. Spojení s nevěřícím tě přivádí na Satanovu půdu. Zarmucuješ Ducha Božího a ztrácíš Jeho ochranu. Můžeš si dovolit mít takovou mizernou pravděpodobnost ve svém bojování v zápase o věčný život?
 

Zrušení zasnoubení

Můžeš říct: "Ale já jsem dal svůj slib, mám to nyní odvolat? Odpovídám: Jestliže jsi udělala slib zcela v rozporu s Písmem, všemi prostředky jej bez prodleně odvolej, a v pokoře před Bohem lituj poblouznění, které tě vedlo k vytvoření tak unáhleného závazku. Mnohem lepší je v bázni Boží vzít zpět takový slib, než jej zachovat a tak zostudit svého Tvůrce. (MYP 442)

Nezapomeň, máš získávat nebe tím, že se budeš vyhýbat otevření cesty zatracení. Bůh míní věci tak, jak říká. Když zakázal našim prvním rodičům jíst ovoce ze stromu poznání, jejich neposlušnost otevřela stavidla trápení do celého světa. Jestliže jdeme v rozporu s Bohem, On půjde v rozporu s námi. Náš jediný bezpečný směr je se stát v poslušnosti ke všem Jeho požadavkům za jakoukoliv cenu. Všechny jsou založeny na věčné lásce a moudrosti. Testimonies for the Church 5:361-365.

Důležitost zralého posuzování

Dobro společnosti, stejně tak jako nejvyšší zájem studentů vyžaduje, aby se nepokoušeli vybrat si životního partnera, zatímco jejich charakter není zatím rozvinutý, jejich úsudek nezralý, a současně nejsou pod rodičovskou péčí a dohledem...

Ti, kteří usilují o ochranu mladých v pokušení, a připravují je pro užitečný život, jsou zapojeni do dobré práce. Jsme rádi, že vidíme nějakou instituci vzdělávání, která uznává význam vhodné zdrženlivosti a disciplíny pro mládež. Nechť úsilí všech těch instruktorů je korunováno úspěchem. Fundamentals of Christian Education, 62, 63.

 

151. Potřeba Poradce a vedení (MYP 443)

V těchto nebezpečných a zkažených dnech jsou mladí vystaveni zkouškám a pokušením. Mnozí plachtí u nebezpečných přístavů. Potřebují lodivoda, ale pohrdají přijímáním tolik potřebné pomoci, a cítí, že jsou zdatní vést svůj vlastní koráb, ale nechápou, že se blíží náraz do skryté skály, který může způsobit, že se stanou ztroskotanci víry a štěstí. Jsou poblázněni tématem dvoření a manželství, a jejich jedinou starostí je si jít svou vlastní cestou. V tomto nejdůležitějším období svých životů potřebují neomylného poradce, spolehlivé vedení. To najdou ve slově Božím. Pokud nejsou pilnými studenty slova, udělají závažné chyby, které zničí jejich štěstí i štěstí ostatních, a časný i budoucí život.

Mnozí mají sklon být impulzivní a tvrdohlaví. Nedbají na moudré rady slova Božího; nebojují sami se sebou a nezískávají drahocenná vítězství; a jejich pýcha, neústupnost je žene z cesty zodpovědnosti a poslušnosti. Podívejte se zpět do vašeho minulého života, mladí přátelé, a věrně zvažte vaše směřování ve světle Božího slova. Brali jste svědomitý ohled na povinnosti vůči svým rodičům, který Bible nařizuje? Zacházeli jste s laskavostí a láskou s matkou, která se o vás od dětství starala? (MYP 444) Vážíte si jejich přání, nebo jste ji přinesli bolest a smutek do srdce tím, že jste se starali o vlastní touhy a plány? Projevila se pravda v posvěcení vašeho srdce, a zjemnila a ztlumila vaši vůli? Jestli ne, máte vykonat důslednou práci: napravit chyby minulosti.

Dokonalé vedení

Bible představuje dokonalou úroveň charakteru. Tato posvátná kniha, inspirovaná Bohem, a napsaná svatými lidmi, je dokonalým vedením za všech okolností života. Ustanovuje zřetelně povinnosti pro mladé i staré. Učiníme-li ji vodítkem života, naučí nás vést duši vzhůru. Povýší mysl, zlepší charakter, a dá mír a radost do srdce. Ale mnoho z mladých si již vybralo svého vlastního rádce a průvodce, a mají svůj osud ve svých vlastních rukou. Ti potřebují studovat blíže učení Bible. Na jejich stránkách najdou odhalení svých povinnosti ke svým rodičům a svým bratřím ve víře. Páté přikázání zní: "Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh." (Ex 20,12). A znovu čteme: "Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu, protože to je spravedlivé." (Ef 6,1).

Jedno ze znamení, že žijeme v posledních dnech, je to, že děti jsou neposlušné k rodičům, nevděčné, bezbožné. Slovo Boží oplývá v pravidlech a radách, které přikazují úctu k rodičům. Zdůrazňuje mladým posvátnou povinnost milování a opatrování těch, kteří vedli jejich myšlení skrz útlé dětství a mládí až po věk dospělých mužů a (MYP 445) žen, a na kterých je nyní do jisté míry závislý jejich pokoj a štěstí. Bible nedává žádné nejisté sdělení na toto téma; přesto je její učení velmi přehlíženo.

Mládež má mnoho lekcí k učení, a ta nejdůležitější věc je naučit se znát sebe. Měli by mít správné představy svých závazků a povinností vůči svým rodičům, a měli by být neustále učeni ve škole Krista, aby byli mírného a pokorného srdce. Zatímco milují a ctí své rodiče, také respektují úsudek zkušených lidí, se kterými jsou v církvi v kontaktu.



Čestné chování

Mladý muž, který se těší společnosti a vztahu s mladou slečnou bez vědomí jejich rodičů, není ušlechtilý ani křesťanský  vůči ní ani vůči jejím rodičům. Prostřednictvím tajných rozhovorů a setkání může získat vliv nad její myslí; ale když to dělá, selhal v projevech, který má každá ušlechtilá a bezúhonná duše všech Božích dětí. Aby dosáhli svých cílů, dělají to, co není upřímné, otevřené a podle Biblického standartu, a sami dokazují nepravdivost k těm, kteří je milují a snaží se nad nimi být věrnými strážci. Manželství uzavřena pod takovými vlivy nejsou podle slova Božího. Ten, kdo by odvedl dceru od povinnosti, který by mátl její představy o Božím plánu a kladných nařízení k poslušnosti a úcty k jejím rodičům, není ten, který by byl opravdový k manželským povinnostem. (MYP 446)

Byla položena otázka: "Jak si chlapec udrží svou stezku čistou?" (Ž 119,9) a je dána odpověď: "Tím, že bude zachovávat tvé slovo." (Ž 119,9). Mladý muž, který učiní Bibli svým průvodcem, nemusí chybovat na cestě povinnosti a bezpečí. Požehnaná kniha ho učí, aby zachoval bezúhonnost svého charakteru, byl věrný, neudělal žádný podvod. "Nebudeš krást!" (Ex 20,15) bylo napsáno prstem Božím na kamenné desky; přesto však je praktikováno a omlouváno mnoho podvodných krádeží náklonnosti.

Jsou prováděny podvodné námluvy, a jsou zachovávány soukromé komunikace, dokud náklonost té dívky, která je nezkušená a neví, kam až tyto věci mohou zajít, není do jisté míry uzavřena před rodiči a převedena na to, který zřetelně ukazuje cíle svých záměrů, které jsou nehodné její lásky. Bible odsuzuje každý druh nečestnosti a požaduje správné jednání za všech okolností. Ten, který učiní Bibli průvodcem svého mládí, světlem své cesty, poslechne její naučení ve všech záležitostech. Ten nepřekročí jedinou literku nebo menší zákon za účelem uskutečnění jakéhokoliv cíle, dokonce, i kdyby měl v důsledku přinést velké oběti. Jestliže věří Bibli, ví, že požehnání Boží na něm nespočine, jestliže se odchýlí od striktní cesty bezúhonnosti. Ačkoliv se může na nějaký čas zdát, že má úspěch, bude jistě sklízet ovoce toho, co udělal.

Prokletí Boží spočívá na mnoha špatně načasovaných nevhodných spojení, které byly vytvořeny v tomto věku světa. Jestliže Bible zanechává tyto otázky v nejasném neostrém světle, pak (MYP 447) směr, který mnoho dnešní mládeže následuje ve vzájemných náklonnostech, by mohl být více omluvitelný. Ale požadavky Bible nejsou přikázány polovičatě; požadují dokonalou čistotu myšlení, slova a skutku.  Jsme vděční Bohu, že Jeho slovo je světlem pro nohy, a že nikdo nepotřebuje chybovat na cestě povinnosti.  Mladí by se měli rozmýšlet nad tuto záležitostí na jejich stránkách, a držet se jejich rad; když se odchýlí z jejich předpisů, dělají vždy bolestné chyby.

 

Potřeba hlasu posouzení

Jestli je nějaké téma, které by měl být uváženo s klidným rozumem a s nevzrušeným úsudkem, je to téma manželství. Jestliže někdy potřebujeme Bibli jako poradce, pak právě předtím, než učiníme krok, který spoutá dvě osoby k sobě na celý život. Ale převládá postoj, že v této věci jsou vodítkem pocity; a v příliš mnoha případech převezme roztoužená sentimentalita kormidlo a vede do jisté zkázy. Je rozšířené, že v této záležitosti mladí projevují méně inteligence než v jakémkoliv jiném tématu, je běžné, že v tom odmítají být rozumní. Zdá se, že otázka manželství, má nad nimi okouzlující moc. Nepodřizují se Bohu. Jejich smysly jsou spoutány, a postupují v tajnosti, jakoby měli strach, že někdo naruší jejich plány.

                Tyto tajné způsoby, ve kterých jsou prováděny námluvy a manželství, jsou příčinou velkého množství trápení, které je v plném rozsahu známo pouze Bohu. Na této skále ztroskotalo tisíce duší. Vyznávající křesťané, kteří žijí zřetelně v bezúhonnosti (MYP 448), a kteří se zdají být rozumní v každé jiné záležitosti, dělají v této věci strašlivé chyby. Projevují (postoj), odhodlanou snahu, kterou nemůže změnit rozum. Jsou tak fascinováni lidskými pocity a impulzy, že nemají žádnou touhu hledat v Bibli a přijít do blízkého vztahu s Bohem.

Satan ví, jakými prostředky má jednat, a ukazuje svou pekelnou moudrost v různých prostředcích, aby polapil duše k jejich zániku. Dívá se na každý krok, který byl učiněn, a vytváří mnoho návrhů, a často jsou tyto návrhy následovány víc, než rady Božího slova. Tato jemně tkaná nebezpečná síť je obratně připravena, aby zamotala mladé a neopatrné. Tato síť může být často zamaskována pod rouškou světla; ale těmi, kteří se stanou její obětí, pronikne skrz naskrz mnohý zármutek. Jako výsledek vidíme všude lidské trosky.

Porada s rodiči

Kdy bude naše mládež moudrá? Jak dlouho bude pokračovat tento druh jednání? Budou děti nahlížet jenom do svých vlastních tužeb a sklonů, bez ohledu na radu a posouzení svých rodičů? Někteří vypadají, že nikdy nevěnovali pozornost přednostem či přáním svých rodičů ani nebrali na zřetel jejich vyzrálý úsudek. Sobectví zavřelo dveře jejich srdcí v náklonosti vůči rodičům. Mysl mladých potřebuje být ve vztahu k této záležitosti probuzena. Páté přikázání je jediné přikázání, ke kterému je připojeno zaslíbení; ale je bráno na lehkou váhu, a je dokonce zřetelně ignorováno nároky milenců. (MYP 449) Pohrdání matčinou láskou, neúcta k otcově péči, jsou hříchy, které zůstávají zaznamenány proti mnoha mladým.

 Jedna z největších chyb spojená s tímto tématem je, že se nesmí narušovat náklonosti mladých a nezkušených, že nemá být zasahováno do jejich zkušeností v lásce. Jestliže existuje nějaké téma, které je potřeba vidět z různých úhlů pohledu, pak je to právě toto. Je nesporně důležitá pomoc zkušenosti druhých a klidné opatrné uvážení věci z obou stran. Je to téma, které je všeobecně bráno příliš na lehkou váhu u velké většiny lidí.

Vezměte Boha a své bohabojné rodiče do vašich rad, mladí přátelé. Modlete se nad touto záležitostí. Zvažte každý cit, a sledujte každý rozvoj charakteru na tom, se kterým zamýšlíte propojit svůj úděl. Krok, který chystáte udělat, je jeden z nejdůležitějších ve vašem životě, a neměl by být vykonán uspěchaně. I když můžeš milovat, nemiluj slepě.

Pečlivě zkoumej, abys viděl, jestli by byl tvůj manželský život šťastný, nebo disharmonický a ubohý. Nechť jsou pokládány otázky: Pomůže mi toto spojení směřovat k nebi? Bude růst má láska pro Boha? A rozšíří to moji oblast užitečnosti v tomto životě? Jestliže tyto úvahy neukazují žádný nedostatek, pak jdi vpřed v bázni Boží.

Stejně však, jestliže došlo k zasnoubení bez plného porozumění charakteru toho, se kterým zamýšlíš spojit, nemysli si, že zasnoubení samo o sobě udělá nezbytně nutné vzít na sebe i závazek manželského slibu (MYP 450), a spojit se tak pro život s někým, koho nemiluješ a nerespektuješ. Buďte velice opatrní na to, jak vstupujete do závazných zasnoubení; ale je lepší, mnohem lepší, zrušit zasnoubení před manželstvím, než se později rozvést, jako se to častokrát děje.

Chování k matce je ukazatel

Pravá láska je rostlina, která potřebuje péči. Ať se žena, která touží po klidném šťastném spojení, která by unikla budoucímu trápení a smutku, ptá před podlehnutím náklonosti: Má můj milý matku? Čím se vyznačuje její charakter? Rozpoznává své povinnosti vůči ní? Dbá na její přání a štěstí? Jestliže nerespektuje a nectí svou matku, bude projevovat respekt a lásku, laskavost a pozornost vůči své ženě? Když opadne novota manželství, bude mě stále milovat? Bude trpělivý na mé chyby, nebo bude kritický, arogantní a diktátorský? Pravá náklonost přehlédne mnoho chyb; láska je nebude rozpoznávat.



Pudy nejsou spolehlivé

Mladí obecně příliš mnoho věří popudům. Neměli by se jim podvolovat příliš snadno, ani být příliš snadno upoutáni podmanivým zevnějškem svého milovaného. Dvoření, jak je prováděno v tomto věku, je ukázkou podvodu a pokrytectví, se kterým  má co dělat nepřítel duší daleko víc než Pán. Jestli někde - pak právě zde je zapotřebí dobrý zdravý rozum, ale skutečnost je taková, že s touto záležitostí má jen málo co dočinění.

Jestliže by děti byli důvěrnější k rodičům, jestliže by se jim důvěřovali a svěřovali se (MYP 451) v jejich radostech i starostech, uchránili by se od mnohého budoucího zármutku. Když jsou v rozpacích, a neví, který směr je správný, nechť předloží záležitost, jak ji vidí, před své rodiče, a zeptají se jich na radu. Kdo může tak dobře promyšleně poukázat na nebezpečí, jako oni?

Děti, které jsou křesťany, si budou ctít nade všechna pozemská požehnání lásku a uznání svých bohabojných rodičů. Rodiče mohou soucítit s dětmi a modlit se za ně a s nimi, aby je Bůh vedl a ochraňoval. Nad všechno další jim poukáží na jejich spolehlivého Přítele a Poradce, který  bude pohnut jejich pocity slabosti. Ten, který byl pokoušen ve všech ohledech jako my, a přesto zůstal bezhříšný, ví, jak pomáhat těm, kdo jsou pokoušeni. The Review and Herald, January 26, 1886.

Božská láska

Ve tvém životním spojení bude tvá náklonnost přispívat ke štěstí toho druhého.  Každý je zde ke službě štěstí druhým. Pokud jde o tebe, toto je vůle Boží. Ale zatímco jste spojeni do jednoho, nikdo z vás neztrácí svou individualitu v tom druhém. Bůh je vlastníkem vaší individuality.

Žijíce pro Boha, duše k Němu vysílá ty nejlepší a nejvznešenější city.  Je největší obdiv vaší lásky nasměrován k Tomu, který za tebe zemřel? Jestli to tak je, vaše láska jeden k druhému bude podle nebeského řízení. (Testimonies for the Church 7:45, 46.)
 

 

152. Předčasná manželství (MYP 452)

Kluci a děvčata vstupují do manželského vztahu s nezralou láskou, nevyspělým úsudkem, bez vznešených ušlechtilých citů, a berou na sebe manželské sliby zcela vedeni svými chlapeckými a dívčími vášněmi.

Nebezpečí brzkých nákloností

Náklonosti vytvořené v dětství mají často za následek velmi ubohá spojení, nebo v ostudné rozluky. Brzké vztahy, jestliže jsou zformovány bez souhlasu rodičů, se málokdy projevují radostí. Náklonnost mladých by měla být zdržována do doby dospělosti, kdy dostatečný věk a zkušenosti udělají čestné a bezpečné tyto náklonosti rozpoutat.  Ti, kteří se v tomto směru nenechají omezit, jsou vystaveni nebezpečí nešťastného žití. Mladík, který ani nevyrostl z teenagerovského věku, je slabý v posouzení, zda bude osoba, stejně mladá jako on sám, vhodnou společnicí pro jeho život. 

Poté, co dostanou rozum, vidí se vzájemně svázáni jeden k druhému, a možná vůbec nepromýšleli, jak udělat jeden druhého šťastným.  Pak, místo aby udělali to nejlepší, co mohou, přijde vzájemné obviňování, rozkoly se prohloubí, až se u nich usídlí lhostejnost a zanedbávání jeden druhého. Není jim doma nic svatého. Samotná atmosféra je otrávena nelaskavými slovy a hořkými výčitkami. A Solemn Appeal, 11, 12 (Edition: Signs Publishing Company Limited).

153. Manželství, moudrost a neuváženost (MYP 453)

Nezralá manželství jsou produktem velkého množství zla, která dnes existuje. Manželství, do kterého je v životě vstupováno příliš brzy, nepodporuje ani fyzickou ani duševní sílu. Nad tímto tématem se všeobecně příliš málo přemýšlí. Mnoho mladých jedná impulsivně. Tento krok, který je vážně ovlivňuje pro dobro nebo zlo, pro celoživotní požehnání nebo prokletí, je příliš často vykonán ukvapeně z popudu sentimentality. Mnozí nebudou poslouchat důvody či pokyny z křesťanského úhlu pohledu.

V důsledku nesourodých manželství je svět je plný utrpení a hříchů dnešní doby. V mnoha případech trvá pro manžela a manželku jen několik měsíců, aby si uvědomili, že jejich temperamenty se nikdy nemohou smísit; a výsledek je, že v domově, kde by měla být jen láska a harmonie nebes, převládají sváry.

Spory o bezvýznamných záležitostech je pěstován hořký duch. Otevřené neshody a hašteření přináší nepopsatelné trápení do domova, a ovládá ty dva, kteří by měli být spojeni pouty lásky. Tak tisíce obětují sami sebe, svou duši i tělo nemoudrými manželstvími, a již sešli do cesty zkázy.
 

Zapřáhnutí do cizího jha

 Vytvořit světského spojení je nebezpečná věc. Satan dobře ví, že ta hodina, ve která je stvrzeno manželství mnoha mladých můžu (MYP 454) a žen, uzavírá dobu jejich náboženské zkušenosti a užitečnosti. Po nějaký čas mohou vyvíjet úsilí žít křesťanský život, ale jejich snaha je proti stálému vlivu opačného směru. Kdysi cítili výsadu hovořit o své radosti a naději; ale brzy se stali neochotnými zavést na toto téma rozhovor, a ví, že ten, se kterým mají spojený svůj osud, neprojevuje v těchto věcech žádný zájem. Tak na ně Satan záludně tká pavučinu skepticismu, a víra v drahocennou pravdu vymírá ze srdce.

Je to Satanova úmyslná snaha upevnit mládež v hříchu; to kvůli tomu, že pak si je těmi lidmi jistý. Nepřítel duší je naplněn silnou nenávistí proti každému úsilí, které ovlivní mládež správným směrem. Nenávidí vše, co poskytne správná stanoviska na Boha a Krista. Jeho úsilí je zvláště řízeno proti těm, kdo se nachází v pozici příznivé pro přijímání světla z nebe; protože ví, že jakýkoliv úhyb na cestě k příchodu do propojení s Bohem, jim dá sílu v odolnosti vůči jeho pokušením. Jako anděl světla přichází k mládeži s klamnými prostředky, a příliš často se mu daří nad nimi vyhrávat, a odvádí je krok za krokem od cesty povinnosti.
 

Vhodné sdružování

Mladí lidé, kteří se těší vzájemné společnosti, mohou učinit své scházení požehnáním, nebo kletbou. Mohou se vzdělávat, posilovat a žehnat jeden druhému, zdokonalovat své vystupování, povahu, (MYP 455) poznání; anebo když umožní, aby se stali bezstarostnými nevěrnými, mohou působit jen demoralizujícím vlivem. The Youth's Instructor, August 10, 1899.

Ukvapené sňatky

Satan je neustále zaměstnán popoháněním nezkušené mládeže do manželských svazků. Ale čím méně slavíme manželství, které se nyní uskutečňují, tím lépe. Když je pochopena posvátná podstata a požadavky manželství, bude dokonce již nyní manželství schváleno Nebesy, a výsledek bude štěstí oběma partnerům, a Bůh bude oslaven.

Pravé náboženství zušlechťuje mysl, zjemní vkus, posvětí úsudek, a udělá vlastní účast čistoty a vlivu nebes. Takové náboženství přivede blíž anděly, a odděluje člověka stále více a více od ducha a vlivu světa. (Testimonies for the Church 2:252, 253)

Ovlivnění manželství satanem

Satan je horlivě zapojen v ovlivňování těch, kteří jsou zcela nevhodní se navzájem spojit ve svých zájmech. Jásá v této práci, protože skrze ni může vytvářet více trápení a beznadějného zármutku lidské rodině, než vykonáváním svých dovedností v jakékoliv jiné oblasti. 2T 248

 

154. Ženili se a vdávali do manželství (MYP 456)

Bůh umístil na zem člověka, a jeho předností je jíst, pít, obchodovat, ženit se a vdávat se; ale je bezpečné dělat tyto věci jen v bázni Boží. Měli bychom žít na tomto světě se zaměřením na věčný svět. Velký zločin v manželstvích Noeho dnů byl ten, že synové Boží vytvářeli spojenectví s lidskými dcerami. Ti, kdo prohlašují, že uznávají a ctí Boha, se propojili s těmi, kteří byli zkaženého srdce; a bez rozmyslu se oženili s těmi, které chtěli. V dnešní době je mnoho těch, kteří nemají žádnou hloubku náboženské zkušenosti, kteří budou vykonávat ty samé věci, jaké byly vykonávány v době Noeho. Budou vstupovat do manželství bez opatrnosti a modlitební úvahy. Mnozí berou na sebe posvátné sliby tak bezohledně, jako by vstupovali do obchodních transakcí; v jejich spojování není motivem pravá láska.

 
Nesvaté poblouznění

Myšlenka manželství, jak se zdá, má okouzlující moc nad myšlením mnoha mladých. Seznámí se dvě osoby; jsou poblázněni jeden do druhého, a pohltí to celou jejich pozornost.  Rozum je zaslepen, úsudek zatemněn. Nepodřídí se žádné radě ani vedení, ale trvají na své cestě bez ohledu na následky.

Jsou ovládáni poblázněním jako (MYP 457) nějaká epidemie nebo nákaza, která musí jít svým směrem, a zdá se, že neexistuje nic, co by to se jim postavilo do cesty, aby je to zastavilo. Snad jsou v okolí ti, kteří si uvědomují, že pokud by zainteresované strany byli spojeni v manželství, výsledkem toho všeho by bylo jen celoživotní neštěstí. Ale prosby a napomenutí jsou dávány marně. Možná, že tímto spojením bude ochromena a zničena užitečnost toho, koho by Bůh požehnal ve Své službě;  ale argumentování a přemlouvání je stejně přijde vniveč.

Všechno, co mohou říci zkušení muži a ženy, se ukáže být neúspěšné a neschopné změnit rozhodnutí, které je vedeno jejich touhami. Ztrácejí zájem o modlitební setkání a o všechno, co se týká náboženství. Jsou prostě do sebe pobláznění, a zanedbávají povinnosti života, jako kdyby to byly záležitosti malé důležitosti. Noc co noc tito mladí lidé zapalují půlnoční olej, aby mluvili jeden s druhým - ohledně témat vážného a velebného zájmu? Ó, ne. Spíše o povrchních věcech, které nemají žádný význam.

Porušení zákonů zdraví a skromnosti

Satanovi andělé dohlíží nad těmi, kteří věnují velkou část noci dvořením. Kdyby mohli mít otevřeny oči, viděli by anděla píšící záznam jejich slov a činů. Zákony zdraví a skromnosti jsou porušeny. Bylo by vhodnější, nechat nějaké z hodin dvoření před manželstvím až do manželského života. Ale obecně, manželství ukončí veškerou oddanost projevovanou během doby dvoření!

Tyto hodiny půlnočního rozptýlení, v tomto věku nemravnosti (MYP 458), často vedou k úpadku obou takto zúčastněných stran. Satan jásá, a Bůh je zneuctěn, když muži a ženy zneuctívají sami sebe. Dobré jméno cti je obětováno pod okouzlením tohoto pobláznění, a manželství takových osob nemůže být uzavřeno pod Božím souhlasem. Jsou ženatí, protože jimi pohnula vášeň, a když skončí novota věci, začnou si uvědomovat, co udělali. Šest měsíců po vyřčení příslibu city jednoho k druhému prošly změnou. Oba se naučili v manželském životě více o charakteru zvoleného společníka. Oba objevili nedostatky, které, během zaslepenosti a pošetilosti jejich dřívějšího sdružování nebyly patrné. Sliby u oltáře je nespojí dohromady.  Jako následek unáhlených manželství, dokonce mezi lidmi vyznávající Boha, jsou odluky, rozvody a velký zmatek v církvi.

Nedbalost pro rady (poradenství)

Tento druh ženění a vdávání se v manželství je jedním ze Satanových zvláštních nástrojů, a je téměř pokaždé ve svých plánech úspěšný. Mám nejbolestivější pocit bezmocnosti, když obě strany přijdou ke mně pro radu na toto téma. Mohu k nim promluvit slovy, která má pro ně Bůh; ale často zpochybňují každý bod ponaučení a obhajují moudrost svých vlastních záměrů, a nakonec také podle nich jednají.

Zdá se, že nemají žádnou sílu překonávat své vlastní přání a sklony, a ožení se (MYP 459) za všech rizik. Nezvažují záležitost opatrně a modlitebně; nevkládají se do rukou Božích; aby byli vedeni a kontrolování Jeho Duchem. Zdá se, že před svýma očima nemají bázeň Boží. Mysli si, že plně pochopili celou záležitost, bez poznání od Boha nebo rady člověka.

Když už je příliš pozdě, zjistí, že udělali chybu, a mají ohroženo štěstí v tomto životě a spásu svých duší. Nepřipustili by, že by o té věci někdo mohl něco vědět, ale oni samotni, když by přijali radu, mohli by se uchránit od let úzkosti a smutku. Ale rada je odmítnuta těmi, kteří jsou rozhodnutí mít svou vlastní cestu. Vášeň přenese takového jedince přes všechny zábrany, takže rozum a úsudek nemohou zasáhnout.  
 

Charakteristiky Pravé lásky

Láska je rostlina nebeského původu. Není nerozumná; není slepá. Je čistá a svatá. Ale vášeň přirozeného srdce to je něco úplně jiného. Zatímco čistá láska vezme Boha do všech plánů, a bude v dokonalé harmonii s Duchem Božím, vášeň bude tvrdohlavá, ukvapená, nerozumná, vzdorovitá proti veškeré zdrženlivosti, a učiní předmět své volby modlou.

Ve veškerém vystupování toho, který vlastní pravou lásku, je zjevována milost Boží. Skromnost, jednoduchost, upřímnost, morálnost, a zbožnost budou charakterizovat každý krok vpřed v manželském spojení. Ti, kteří jsou takto řízeni, nebudou (MYP 460) pohlceni vzájemnou společností, neztratí zájem o modlitební setkání a náboženskou službu...


Hledání božského vedení

Jestliže muži a ženy mají ve zvyku se modlit dvakrát denně předtím, než zvažují manželství, měli by se modlit čtyřikrát denně předtím, když je tento krok očekáván. Manželství je něco, co bude ovlivňovat a postihovat váš život, na tomto světě i světě nadcházejícím. Upřímný křesťan nepostoupí ve svých plánech v tomto směru bez poznání, že Bůh schválil jeho směřování. Nebude si vybírat pro sebe, ale bude cítit, že Bůh musí vybrat pro něj. Nejsme zde k oslavení sebe, neboť ani Kristus neoslavil Sebe. Nechtěla bych být pochopena tak, že mám za to, že si někdo vzít někoho, koho nemiluje. To by byl hřích. Ale nesmíme dovolit, aby nás zalíbenosti a emocionální přirozenost vedla ke zkáze. Bůh si žádá celé srdce, naši nejvyšší náklonnost.

Většina manželství naší doby a způsob, jakým jsou vedeny, z nich dělají jeden ze znaků posledních dnů. Muži a ženy jsou tak vytrvalí, tak tvrdohlaví, že neberu v úvahu Boha. Náboženství je odloženo stranou, jakoby nemělo co dočinění s touto vážnou a důležitou záležitosti. Ale pokud ti, kteří prohlašují, že věří pravdě, nejsou skrze ni posvěcováni a povznášeni v myšlení a charakteru, nejsou v příznivém postavení před Bohem,  stejně jako hříšník, který nebyl nikdy osvícen ve vztahu k jejím požadavkům. The Review and Herald, September 25, 1888.
 

155. Zodpovědnosti manželství (MYP 461)

Mnozí, co již vstoupili do manželského vztahu, nenabyly majetku, a neměli žádné dědictví. Nedisponovali fyzickou sílu či duševní energií k nabývání majetku. To byly právě ty osoby, které se ženili ve spěchu, a které na sebe naložili zodpovědnosti, na které nemají vůbec žádný cit. Nevlastní vznešenost, ušlechtěné pocity, a nemají žádnou představu manželské a otcovské zodpovědnosti, a co by je stálo poskytnutí toho, co vyžaduje rodina. A neprojevují o nic větší způsobilost v rozšiřování svých rodin, než kterou ukazují ve svých obchodních transakcích.

Instituce manželství byla projektována Nebesy, aby byla požehnáním lidstvu; ale, v obecném smyslu, byla zneužita takovým způsobem, že vytváří strašlivé prokletí. Většina mužů a žen jednala při vstupu do manželského vztahu, jakoby skrze jedinou otázkou pro ně bylo, zda se navzájem milují. Ale měli by si uvědomit, že zodpovědnosti spočívající na nich v manželském vztahu jsou dalekosáhlejší. Měli by zvážit, zda jejich potomci budou mít fyzické zdraví, duševní a morální sílu. Ale jen pár manželství bylo vedeno s vyššími cíli, které nemohou být jen tak odhozeny pryč. Mnozí nedbají na to, že lidská společnost má vůči nim své požadavky, a že hodnota jejich rodiny spoluurčuje hodnotu společnosti; a tato hodnota jde buď roste, anebo klesá. A Solemn Appeal, 63, 64 (Edition: Signs Publishing Company Limited).

156. Zdravý úsudek a sebekontrola manželství (MYP 462)

Tito vyznávající křesťané by neměli vstoupit do manželského vztahu, dokud tu záležitost opatrně a modlitebně neuváží z vyššího hlediska, a nezjistí, zda bude Bůh tímto spojením oslaven. Pak by měli náležitě uvážit výsledek každé přednosti manželského vztahu, a základem každého jednání by měla být požehnaná zásadovost.

Dívat se vpřed

Před rozšířením rodiny by měli vzít v úvazu, zda by byl Bůh oslaven nebo zneuctěn přivedením dětí na tento svět. Měli by usilovat o oslavu Boha svým spojením od prvního, a během každého dalšího roku jejich manželského života. Měli by klidně uvážit, jaká opatření mohou být udělána pro jejich děti. Nemají žádné právo přivést děti do světa, aby byly břemenem pro ostatní. Mají vybavení, na které může spoléhat rodina, takže se nestanou břemenem pro ostatní? Jestliže ano, spáchají zločin, když přivedou dítě do světa, aby utrpělo kvůli nedostatku patřičné péče, jídla, a oblečení.


Nadvláda vášně

V tomto uspěchaném zkaženém věku nejsou tato témata dostatečně zvažována. Rozrůstá se chlípná vášeň a není podrobena kontrole, třebaže výsledkem jejich panování jsou slabost, trápení a smrt. (MYP 463) Ženy jsou přinuceny k životu strádání, bolesti a utrpení kvůli nekontrolovatelným vášním muže, kterému se říká "manžel" - lepší by bylo jej nazývat "surovec". Matky prodlužují svou bídnou existenci, s dětmi v náručí téměř všechen čas, využívaje každé příležitosti k tomu, aby jim dali sousto chleba k ústům a přioděli jejich těla oblečením.  Takto nahromaděná bída plní tento svět.

Existuje jen málo pravé ryzí oddané čisté lásky. Tento vzácný druh lásky je velice vzácný. Vášeň je nazývána láskou. Mnoho žen mělo narušeno svou pěknou a něžnou citlivost, protože manželský vztah dovolil tomu, koho ona nazývá manžel, chovat se vůči ní brutálně. Zjistila, že jeho láska je založena na základě takové kvality, že ji to znechutilo.

Nutnost sebeovládání

Velmi mnoho rodin žije v nejnešťastnějším stavu, protože manžel a otec dovoluje ve své podstatě živočišnostem sklonům převládat nad inteligencí a morálkou. Výsledkem je, že často pociťuje malátnost a deprese, ale příčinu zřídkakdy hledá ve výsledku jeho vlastního nesprávného způsobu jednání. Jsme pod slavnostními závazky k Bohu, abychom zachovali ducha čistoty a těla ve zdraví, které může být lidstvu k prospěchu, a abychom předkládali Bohu dokonalou službu.

 

157. Příklad Izáka (MYP 464)

Nikdo, kdo se bojí Boha, se nemůže bez rizika spojit s tím, který se Boha nebojí. "Cožpak půjdou dva spolu, aniž by se sešli?" (Am 3,3). Štěstí a blahobyt manželství závisí na spojení stran; ale mezi věřícím a nevěřícím je radikální rozdíl zálib, sklonů a záměrů. Slouží dvěma pánům, mezi nimiž nemůže být žádná shoda. Jakkoli čisté a správné by mohli být zásady jednoho, vliv nevěřícího společníka bude mít tendenci odvádět od Boha. Vstoupí-li í do manželského vztahu neobrácený člověk, je obrácený partner přiveden pod silnější povinnost být věrný svému společníku, nicméně mohou rozdílně přistupovat k náboženským věcem. Přesto požadavky Boží by měli mít místo nad každým pozemským vztahem, dokonce i kdyby byli výsledkem zkoušky a pronásledování. S duchem lásky a pokory, tato věrnost může mít vliv na získání nevěřícího. Ale manželství křesťana s bezbožným je zakázáno v Bibli. Boží pokyn zní: "Nebuďte zapřaženi do cizího jha s nevěřícími." (2. Kor 6,14).

Izák byl vysoce poctěn Bohem, když se stal dědicem zaslíbení, skrze které byl svět požehnán; přesto když měl čtyřicet let, podrobil se rozhodnutí svého otce, který jmenoval svého zkušeného Bohabojného služebníka, aby pro něj vybral (MYP 465) ženu. A výsledek toho manželství, jak se představen v Písmech, je něžný a nádherný obraz domácího štěstí: "Izák uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry a vzal si ji. Stala se jeho ženou a Izák si ji zamiloval. Tak po smrti své matky došel útěchy" (Gn 24,67).

Jaký to kontrast mezi přístupem Izáka a konáním mládeže naší doby, dokonce mezi vyznávajícími křesťany! Mladí lidé příliš často cítí, že věnování svých nákloností je záležitost, ve které by měli být sami svými rádci - záležitost, nad kterou by ani Bůh ani jejich rodiče neměli mít dohled. Dlouho předtím, než dosáhli zralého mužství a ženství, myslí, že jsou kompetentní si sami zvolit, bez pomocí svých rodičů. Několik let manželského života obvykle stačí k tomu, aby jim ukázala jejich chybu, ale často je příliš pozdě zabránit jejím neblahým výsledkům. Kvůli stejnému nedostatku moudrosti a sebekontroly, které nadiktovaly unáhlené rozhodnutí, je možné, aby narůstalo zlo, dokud se manželský vztah nestane hořkým břemenem. Mnozí mají takto zničené své štěstí v tomto životě, a svou naději života, co přijde.

Jestli je nějaké téma, které by mělo být opatrně zvažováno, a ve kterém by mělo být hledáno usměrnění starších a zkušenějších, pak je to téma manželství; jestliže někdy bylo Bibli potřeba vzít jako poradce, jestliže by kdy mělo být hledáno božské vedení v modlitbě, je to právě před vykonáním kroku, který spojí dvě osoby dohromady pro život.

Rodiče by nikdy neměli ztrácet ze zřetele svou vlastní zodpovědnost za budoucí štěstí svých dětí. Izákova uctivost úsudku svého otce, (MYP 466) byla výsledkem výchovy, která ho naučila milovat život poslušnosti.

Zatímco Abraham požadoval od svých dětí úctu k rodičovské autoritě, jeho každodenní život dosvědčoval to, že autorita nebylo sobeckou svévolnou kontrolou, ale byla založena lásce, a sledovala prospěch a štěstí jeho dětí.

Otcové a matky by měli cítit, že je na ně přenesena povinnost vést náklonost mladých, aby mohla být kladena (směřována?) na ty, kteří budou vhodnými společníky. Otcové a matky by měli cítit, že je na ně položena povinností vést náklonost mladých, aby byla vedena k těm, kteří by byli vhodnými společníky. Měli by cítit povinnost skrze svá poučení a příklad s pomocí milosti Boží, aby tak vytvarovali charakter dětí od jejich nejrannějších let, aby byly čisté a vznešené, a byly přitahovány k dobru a pravdě. Stejné přitahuje stejné, stejní se stejně oceňují. Nechť je láska k pravdě, čistotě a dobrotě brzy vštěpována do duše, a mladí se budou usilovat sdružovat s těmi, kteří mají takovéto charaktery.

Pravá láska je vysoký a svatý princip/zásada, zcela odlišná v charakteru od lásky, která je podněcována pudy a která náhle vyhasne, když je opravdově zkoušena.  Je to skrze věrnost povinnostem v rodinném domě, kdy se mládež připravuje pro svůj vlastní domov. Nechť tam projevují sebezapření a zjevnou vlídnost, zdvořilost a křesťanskou sympatii. Tato láska bude zdržet vřelá srdce, a ten, který vyjde z takovéto domácnosti, aby stál jako hlava rodiny, sám bude vědět, jak podporovat štěstí té, kterou si vybral jako společnici pro život. Manželství místo toho, aby bylo koncem lásky, bude jen jejím začátkem. (Patriarchs and Prophets, 174-176.)